Andrej Babiš se bojí o vítězství ve volbách, proto spustil ostrou palbu na svého největšího soupeře, kterým se stali Piráti. Nebylo to jen jejich poměrně dlouho trvající vedoucí pozicí v průzkumech preferencí. Piráti se hodí jako vhodný terč především proto, že jsou pro mnoho lidí "divní" (proboha, už ten infantilní název) a jako s divnými se s nimi dá dobře marketingově pracovat.
Na rozdíl od ostatních opozičních soupeřů, kteří podle Babiše dělají jen špatnou politiku, představují Piráti cizí prvek v české společnosti, ohrožují "tradiční český způsob života", který si musíme před cizáky ubránit stůj co stůj. To za něj se dnes přece bojuje především! Piráti se nabízejí jako figura, s níž se dají v Česku vyhrát volby - cizinci ve vlastním domě, které slušní lidé nesmějí pustit k moci, sudetští Němci, islamisté a afričtí migranti v jednom, navíc českém provedení.
Dají se vysledovat dva druhy útoků Andreje Babiše na Piráty. Prvním je manipulace s minulými výroky, které mají odhalit skutečně "zvrácené smýšlení" pirátského předsedy Ivana Bartoše a jeho lidí (vítači migrantů apod.), druhým je odhalování špatné politiky v Praze, která je podle Babiše stejně korupční, jakou před nimi dělala ODS a jiné tradiční demokratické strany. To druhé je politický evergreen, to první novum, které má hlubší populistické kořeny.
Babiš hraje na odpor velké části české společnosti k novinkám, které mění způsob života, i k osobám, které vypadají jinak než "my". Rozdělování na "my" a "oni" tu má praktické nacionalistické kořeny, jinak řečeno: Čechem je ten, kdo jako Čech vypadá a žije. Tedy ten, kdo nepřebírá zahraniční módu v tématech, debatách i životním stylu jenom proto, že přicházejí ze Západu, kdo si trvá na svých malých konzumních zvycích (bazén, auto, chata, dovolená a tak dál).
Byl to populární bulharský politolog Ivan Krastev, kdo jako první upozornil na to, že probíhající politicko-nacionalistický odklon od Evropské unie, který lze sledovat v bývalých sovětských satelitech, jako jsou Polsko, Maďarsko, Slovinsko nebo Česko, nemá hluboce hodnotový základ, ale je dán jakousi pozdně uraženou hrdostí. Je konec s poučováním Západu, jak a co máme dělat, co je důležité a co ne, co je budoucností světa. Všechno si dokážeme udělat sami a po svém (když nám dá Západ peníze, samozřejmě). Univerzální západní hodnoty, k nimž se bývalá východní Evropa připojila, se za třicet let po revoluci staly velmi relativními a za tím svým jiným, starým dobrým světem si teď budeme navzdory všem stát.
Nenechat si vnutit taktiku soupeře
Piráti se v tomto druhu vyprávění o poučování Západu, kterého už máme dost, nalézají v roli těch, kteří Západ přímo kopírují. To oni Čechům vnucují západní novoty, naznačuje Babiš, stačí se podívat na dredy jejich předsedy, na počítačovou posedlost, na jejich zábavu a problémy, které řeší. Přitom my Češi přece vždy víme, jak dobře a správně žít. Přesně toto je půdorys Babišovy antipirátské kampaně, která teprve nabere na obrátkách, se všemi podivnostmi, které se na Pirátech jistě ještě najdou.
V této figuře se vnější ohrožení migranty či EU stává nebezpečím vnitřním, mnohem větším a hlubším, protože zákeřně míří na to, co je skutečně naše! Piráti už nějakou dobu pracují na tom, aby tento mediální stereotyp překonali. Jako velkoměstská strana se dnes předvádějí spíš v maloměstském světle lidí, kteří chtějí mít kolem domu pořádek a kvalitní služby a občas nějakou tu pěknou sousedskou zábavu (politický biedermeier, napsal kdesi velmi přesně kolega Pečinka). Jejich revoluční náboj se ohnul ke starosti o obecní servis více než k podstatnějším posunům myšlení reagujícím na proměny světa. Maximálně se snaží říct, že nejsou "divní", jsou plně čeští, jen se na starost o obec dívají trochu jinak, než bývalo dříve zvykem. To ale chápe každý, kdo vyjede do světa, třeba do Londýna. I tam se přece jezdí na elektrokolech a začal s tím konzervativní primátor, dnes premiér Boris Johnson, takže nic divného.
Možná je to zbytečná obrana před něčím, čemu se bránit nedá. Možná je pro prostředí (kdo tu jezdí do Londýna), na které Babiš míří, efekt takové obrany spíše opačný. Třeba když Piráti dají k soudu, který skončí zcela jistě po volbách, Babišovo tvrzení o tom, že Ivan Bartoš zval migranty do Čech, a žádají omluvu. Většina těch uražených hrdých českých voličů, o nichž v souvislosti se zklamáním ze Západu mluví Krastev, opět moc dobře ví, že pro pravdu se člověk vždycky zlobí. A i ten soud je podivnost, která ukazuje na zvláštní nečeskost. Platí tu zlaté pravidlo všeobecné nedůvěry k "cizákům" (myšlením, vzhledem, jednáním), které Babišovi marketéři (a občas i Okamurova SPD) dávno v těle české společnosti odhalili a také do detailu pochopili: raději věřit svým lžím než se podvolit vašim pravdám! (ke všemu orazítkovaným jakýmsi snadno zmanipulovatelným soudem).
Bojovat s Babišovými vypočítavými, marketingově promyšlenými výpady proti Pirátům je zbytečná ztráta času. Opozice - i ta nejčastěji napadaná, ne-li nejvíce právě ona - má jedinou šanci: přesvědčit co nejsrozumitelnějším programem, který neopomene ani ty, na které si Andrej Babiš vždy vzpomene až před volbami. Jak říkají fotbaloví komentátoři: Je třeba až do konce hrát svou hru a nenechat si vnutit taktiku soupeře. I fanoušci reptalové odpustí týmu nějakou tu podivnost v pohybu, hlavně když umí dávat góly a nezahazuje šance zdlouhavými diskusemi s rozhodčím.
Bartoš: Babiš ze všeho dělá guláš, covid bychom zvládli líp. Koalici s ANO nechceme (video DVTV z 26. března 2021)
