Volební tým Andreje Babiše (ANO) se pokusil nevýhodnou pozici v prezidentském souboji s Petrem Pavlem zvrátit sázkou na přirozený lidský strach z války. Ukázkově to nevyšlo. Podle průzkumů Babiš svým krokem jen pohnul váhající voliče Danuše Nerudové a Pavla Fischera, aby šli podpořit Petra Pavla.
Kvůli verbálnímu zpochybnění spojeneckých závazků, které předseda ANO předvedl během nedělní debaty v České televizi, bychom ale neměli přehlížet, že opravdu nebezpečné věci se odehrály jinde. V Německu.
Spor o dodávky tanků Leopard ukazuje, jak moc byla jednota unijních zemí v podpoře Kyjeva a v odporu vůči Moskvě minulý rok unikátní. A jak moc je třeba pracovat na tom, aby přetrvala.
Válečník Babiš
Babišem uměle vyvolaný předvolební spor o to, jak moc máme pomáhat Ukrajině, je zcela absurdní. Kdyby si totiž Pavel chtěl také trochu populisticky přisadit (na což, doufejme, v již tak dost brutální kampani nedojde), mohl by s úspěchem vykreslit jako válečného štváče naopak Babiše.
To právě on v únoru 2022 po ruské agresi v Poslanecké sněmovně usnesením vyzval vládu, "aby Ukrajině poskytla veškerou potřebnou pomoc" a "aby rychle a podstatným způsobem přispěla k posílení obranyschopnosti spojeneckých zemí východního křídla NATO". Mimochodem: protože prezidentské volby byly ještě daleko, podepsal se pod tuto výzvu i pozdější hlavní propagátor míru za jakoukoliv cenu Jaroslav Bašta.
Babišovo nadšení pro podporu Ukrajiny navíc nebylo jednorázové. V červnu 2022 se chvályhodně připojil k prohlášení "aby vláda nadále podporovala Ukrajinu dodávkami potřebného materiálu a zasazovala se o integraci země do EU". Po Vladimiru Putinovi pak dokonce žádal, aby Ukrajincům zaplatil válečné reparace.
Jenže pak začala volební kampaň - a najednou je všechno jinak. Zůstává ovšem naděje, že celý ten cirkus za pár desítek hodin skončí stejně rychle, jako začal. Pro Babišovo náhlé vzplanutí lásky k míru bychom tedy neměli přehlížet, co se odehrává v Evropě.
Truchlivý bůh Scholz
Německé tanky Leopard většina Čechů zaregistrovala v souvislosti s dohodou, že Praha (za tehdy ještě vydatné podpory poslanců ANO) dodá svou vojenskou techniku Kyjevu a Berlín pak na oplátku doplní české sklady.
Jenže co šlo hladce mezi Německem a Českem, drhlo mezi Německem a Polskem. Varšava chce totiž Leopardy poslat přímo na Ukrajinu. Důvod je jasný: Rusové nejspíše plánují velkou ofenzivu, a jak řekl polský premiér Mateusz Morawiecki, Varšava nebude nečinně přihlížet, jak Ukrajina vykrvácí.
K takovému kroku ale potřebuje souhlas Němců, kteří Leopardy vyrobili. A byť Berlín od minulého roku ušel neuvěřitelný kus od své prokremelské politiky k opaku, ocitla se tamní vládní koalice zase jednou na křižovatce. Nejsilnější vládní strana - němečtí sociální demokraté (SPD) - se zdráhali kývnout, zatímco menší liberálové a Zelení, jednoznačně tlačili na pomoc Kyjevu.
Nad tím vším pak trůnil jako truchlivý bůh zamlklý kancléř Olaf Scholz (SPD), který v době, kdy rychlost hraje klíčovou roli, dlouho váhal - a k akci se nakonec odhodlal až pod rostoucím vnitropolitickým tlakem.
Bez unijní jednoty prohrajeme
Jakmile zde tedy v sobotu skončí nesnesitelná předvolební kampaň, mělo by se Česko urychleně opět začít starat o své skutečné národní zájmy. Po praktické stránce to v tuto chvíli znamená jediné - usilovat o to, aby unie zůstala ve své podpoře Ukrajiny maximálně jednotná.
Dosavadní Německé váhání bylo sice jen těžko omluvitelné, nicméně polská představa, že tento problém by mohlo sprovodit ze světa užší spojenectví několika málo unijních států, ochotných pomáhat Kyjevu intenzivněji, rovněž nepatřila k těm nejšťastnějším.
Bylo by to až druhé nejlepší řešení. Tím prvním nepochybně i nadále zůstává udržování jednotného evropského postupu.
