Na snech a zlepšovacích návrzích Andreje Babiše je zajímavé, jakou roli v nich hraje pojem opozice. Totiž žádnou.

Dobře je to vidět na jeho představách komunální správy. Zvolený šéfik-starosta, pod ním tým profíků-úředníků, a tím to hasne. Pojem "opoziční zastupitel" ztrácí smysl. Protože ztrácí smysl pojem "zastupitel". Žádný nebude. Vítěz bere vše, zbytek ať se rozejde do svých domovů. Kdo bude mít zájem, může přikulovat.

V tom je zabudovaný - pro někoho zlověstný, jinému může připadat až roztomile naivní - předpoklad, že šéfikem nemůže být nikdo jiný reprezentant ANO. Protože v neexistující opozici by neexistoval ani on sám.

Nevládnout má pro dotyčnou osobu znamenat ztrátu smyslu politiky. Tím pádem se vrací do práce, k makání v původním, zdravém smyslu slova. Makat v opozici je pro Babiše protimluv. Politice se dá říkat práce, jen když vládnu. Jinak je to celé o ničem. Zpátky do holdingu.

Vize fungování komunálu ilustrují Babišovu obecnou představu o politice víc, než si myslí. Koncept makání versus žvanírna dotažený do důsledků.

Samozřejmě, málokdo loví voliče na to, co hodlá provozovat v opozici. Plány na vládnutí, na využití moci, spřádají všechny relevantní strany a píší tak své volební programy. Ale když chce někdo měnit systém, což Babiš hlásí, tenhle přístup naprosto nestačí. Zdůvodňovat demontáž zastupitelské demokracie - a o nic menšího by se alespoň na komunální úrovni nejednalo - jen plánem A "Bude líp" není možné. Bez plánu B "Co bude, když/až nepovládnu" je to jeden velký tanec na palubě Titaniku.

Plán B znamená ustavičně kalkulovat s pluralitní demokracií. Ale ta babišovskou manažersky výkonnou, "korporátní" demokracii, plán A, komplikuje.

Hrozí, že při naplňování Babišových vizí nezbude místo pro opozici jako takovou, pro opoziční postoje, ne jen pro opoziční politiky. Společnost ani teď rozhodně nepřetéká dialogem, a tohle by byl už kritický sešup.