Máme problém, nebo nemáme problém? Dostane Česko 180 miliard z evropského fondu obnovy, nebo je nedostane? Do Prahy v pondělí přiletěla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a potvrdila schválení obřího pomocného plánu. Jenomže jisté ty peníze nemáme, jejich čerpání je podmíněno tím, že Česko musí zabránit jakémukoliv střetu zájmů. Jméno Andreje Babiše v této souvislosti sice nepadlo, ale unijní exekutiva již jasně potvrdila, že naše úřady systémově neřeší střet zájmů premiéra. Babiš ovšem konflikt zájmů urputně odmítá.
Je to jako skoro se vším politickým u nás - pravda není vidět, je schována hluboko pod povrchem. Ursula von der Leyenová vystoupila diplomaticky, na společné tiskové konferenci neřekla: pokud nebude vyřešen střet zájmů vedle mne stojícího pana Babiše, pokud nepřestane ovládat své firmy uložené ve svěřenském fondu, pak Česko peníze z unie nedostane. Takto přímo a jasně se to nedělá, což je chyba. Sdělila pouze toto: "Je tam požadavek na zajišťování a sběr informací o osobách, které stojí za subjekty, které dostávají finance. Tyto milníky musí být splněny předtím, než bude v polovině roku 2022 vyplacena první velká částka."
Premiér Babiš stojící vedle ní dělal, že o ničem neví a že se nic neděje: "Od momentu, kdy jsem vstoupil do vlády a teď jsem premiér, tak nemám pocit, že bychom měli nějaký systémový problém." On nemá pocit, že bychom měli "systémový problém", ale už tou formulací dal jasně najevo pravý opak, tedy že právě o tom systémovém problému dobře ví.
Celá ta hra je předvolební divadlo. Pro Babiše by byl problém, kdyby von der Leyenová jasně řekla: buď střet zájmů, nebo 180 miliard. Nebo: pokud pan Babiš nepřestane ovládat své společnosti, 180 miliard nebude. Předseda ANO ví, že by mu ve volbách uškodilo, kdybychom kvůli němu peníze nedostali. (Ale zároveň my víme, že by EU v očích českých občanů uškodilo, kdyby nám "jen kvůli Babišovi" peníze nedala.) Je to celé složitá politická hra. Vystoupení von der Leyenové a Babiše byla z velké části komedie.
Ve skutečnosti nejde jen o Babiše. Babiš nemusí být po volbách premiérem, může je prohrát. Samozřejmě jde o to, jak je systém pravidel v Česku nastaven, protože může přijít další Babiš, další oligarcha s chutí nejen vládnout, ale taky přihrávat dotace a zakázky svým firmám. Lidé mimo byznys (tedy většina) si moc neuvědomují, jak strašně je nefér, nespravedlivé, když tito predátoři ukusují nejvíc z dotací, zatímco malá zvířátka, malé rybičky dosáhnou jen na drobečky. A zároveň je to tak strašně české…
Neprověřujeme konflikt zájmů
V pondělí jsme sledovali dvě úplně odlišné interpretace. Babišovsko-havlíčkovská zněla: úspěch, vyhráli jsme, máme 180 miliard. Opozice a část médií to viděla opačně: pokud se zásadně nezmění kontrolní systém (mimochodem nikoli zákon, ale systém), nedostaneme nic. Takže opět vězíme v systému lež-pravda, nepravda-pravda, kde si můžete tak leda hodit korunou, nebo spíš rezignovat, kašlat na to.
Nejen předvolební, stálá taktika Babiše je odmítat nejen střet zájmů, ale odmítat o tom vůbec mluvit. Za něj to dělá kupříkladu ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Ten říká, že v podmínkách pro vyplacení obří sumy "jde obecně o jakoukoli firmu - pakliže bude žádat o jakýkoli zdroj, aby byla zkontrolovatelná státními úředníky, jestli nedochází ke střetu zájmů. Na tom nevidím nic špatného. Podmínek, které Evropská komise dala, je celkem 109. Jednou z nich je tato obecná podmínka."
Dále dodává, že vše mají kontrolovat hodnotící komise: "Je to o nalezení kontrolního modelu, jakým způsobem budou probíhat kontrolní mechanismy. To znamená, jak se zmonitorují vlastníci, spoluvlastníci, přímí a nepřímí činitelé firmy. Podle toho hodnotící komise bude postupovat." (Mluvit a mluvit, všecko zasypat tunami slov, to je také taktika.)
O Agrofert podle něj nejde. "Ten nečerpá žádnou podporu od té doby, co existuje evropský přístup ke střetu zájmů. Předtím jsme se museli řídit jediným možným zákonem, a to byl český zákon o střetu zájmů. Tam jsme zcela jednoznačně jednali v souladu se zákony. Nyní zde chodí kontrola evropské komise - ta má na to výklad jiný. To znamená, že jediný, kdo toto může definitivně rozhodnout, je Evropský soudní dvůr. Ten nakonec rozhodne, jestli se máme řídit českým zákonem nebo doporučením či názorem evropských auditorů."
Jenomže je známo, co se Evropské komisi nelíbí: ministerstvo průmyslu nezlepšilo kontrolu střetu zájmů a svěřenských fondů, způsob, jakým vede seznam společností vlastněných veřejnými funkcionáři, chybí metodika, jak lépe střet zájmů prověřovat. Problém musí být vyřešen nejpozději do poloviny roku 2022.
Řešení? Jiný premiér, bez střetu zájmů
Analytik Transparency International Milan Eibl pro iRozhlas uvedl, co nám chybí, jaké kontrolní mechanismy: "V současné době máme například evidenci skutečných majitelů, která umožňuje vyhledávat pouze podle firmy. To znamená, že pokud zůstaneme pouze u prizmatu hledání nejvyšších ústavních činitelů, pak nemáme jak dohledat přímo toho ústavního činitele a jeho potenciální skutečné vlastnictví…
Stejně tak tam jsou problémy s majetkovými přiznáními. Někteří ústavní činitelé, jako je Andrej Babiš, jsou postaveni do role, kdy tvrdí, že nic neovládají. Skutečným majitelem pak je a není - dostáváme se do takového skutečně zvláštního rozporu. Já třeba nesouhlasím s panem ministrem (pozn. red.: Karlem Havlíčkem), který tvrdí, že celý spor je o tom, jestli poslouchat české, nebo evropské zákony. Ono by stačilo poslouchat český i evropský zákon, ony si neodporují. Je to jen jedna z obrany vůči střetu zájmů Andreje Babiše."
To je přesné. Zákony o střetu zájmů samozřejmě vylučují, aby premiér ovládal (byť nezřetelně, jako by neviditelně) firmy, které někam zaparkoval, třeba do svěřenského fondu. Ale zákony jsou tiše obcházeny, a jakmile je tím "obchazečem" premiér typu Babiše, je jasné, že to toleruje (nevidí) jak ministerstvo průmyslu (Karel Havlíček), tak ministerstvo pro místní rozvoj (Klára Dostálová). Babiš si ministry vybral tak, aby mu zobali z ruky, aby ho poslouchali na slovo, ne aby hájili naše zájmy.
Evropská komise to po kontrolách, které u nás proběhly, ví. Ale Leyenová není dost důrazná, nechce problémy, nechce zřejmě "další Maďarsko", nechce ohrožovat projekt velké Evropy po brexitu, proto se spor odehrává v zákulisí. Evropská komise po auditu řekla, že Andrej Babiš ve střetu zájmů je. Ale neproběhlo žádné stání u soudního dvoru EU, které by jasně řeklo, že komise má pravdu, ne český stát (Babiš), který to popírá. Premiéři zemí EU (Evropská rada) předstírají, že se nic neděje, že Babišův střet zájmů neexistuje. Jen v europarlamentu to zní jasně.
Můžeme o těch přislíbených, pro nás nutných 180 miliard korun přijít? Můžeme, ale jisté to není. Jednak tu je naděje, že problém skončí s Babišem coby premiérem (ale Zeman ho drží mimo jiné natruc EU). Za druhé se může Babiš Agrofertu skutečně vzdát (to se nestane). Pokud by zůstal premiérem i po volbách, byť třeba dočasně (Zemanův truc vůči koalicím), pak by se mohlo stát, že nedostaneme nic. Babiš nás pak přijde na 180 miliard korun.
