Kdykoli v médiích vyjde článek o České televizi, podstatná část čtenářů považuje za nutné ventilovat svůj vztek nad tím, že jsou nuceni něco tak zbytečného dotovat. Nechme stranou roztomilý předpoklad, že vše, co je placené z veřejných peněz, nám musí osobně vyhovovat, a zaměřme se na obecnou kritiku. Česká televize opravdu má nedostatky, které zpochybňují její existenci jako veřejně financované služby. Dalo by se například debatovat o tom, jestli se jí vůbec daří kohokoli významně vzdělávat, nebo jestli někdo ve vedení ČT systematicky sleduje vývoj lidských práv a má snahu jej nějak reflektovat v původní tvorbě. Reakce lidí je ale pořád spíš automatická než analytická. Někdo jiný utrácí “naše” peníze a to je z principu vždycky důvod k naštvání.
Stejný princip funguje bez výjimky všude a projevuje se aktuálně i v Británii, kde škrty připravované konzervativní vládou Davida Camerona dopadají mimo jiné na proslulou BBC. Vzniká tím trochu komická situace, protože veřejnost si není úplně jistá, na kterou stranu se postavit. Komentáře uživatelů na bulvárních webech, jako je například online verze Daily Mailu, většinou schizofrenně řeší, do koho se opřít víc - do bohatých toryů, kteří chtějí šetřit především v sociálním sektoru, nebo do vysílací instituce, která je velká, a proto logicky podezřelá?
BBC tentokrát jen málo pomůže fakt, že je někde docela jinde než ČT jak velikostí, tak významem a vyráběným obsahem. Vláda se tak jako tak chystá snížit její příjmy z koncesionářských poplatků a dalšími úsporami zalepit svoje vlastní škrty v jiných sférách. Zpravodajství BBC je už roky střídavě obviňováno z toho, že nadržuje pravici nebo levici, ale právě teď se zdá, že pravice rozhodně není fanouškem BBC. Problém je v tom, že veřejná služba je věc abstraktní a každý si do ní může promítnout to, co sám preferuje, případně čemu nerozumí, a tudíž podvědomě nevěří. Některé výtky jsou dokonce jasně protichůdné - konzervativci označují určité pořady BBC za příliš komerční, a zároveň společnosti předhazují problémy s nízkou sledovaností.
Bez BBC není Británie
Tendence podezřívat velké podniky dává v základu smysl. Jak poznáte, že firma utrácí zbytečně? Snadno - má víc než deset zaměstnanců. Ne snad že by kdokoli další nad tenhle počet byl zbytečný, ale neexistuje pravděpodobně žádná organizace, která by byla větší než titěrná a při tom zvládla hospodařit efektivně bez nesmyslných nebo přepísknutých investic. Není tedy potřeba o financích BBC cokoli vědět, abychom mohli pracovně předpokládat, že se v ní opravdu špatně investují peníze. Voda v Temži teče, Big Ben zvoní, BBC je korporace a zítra bude nejspíš pršet: britská realita.
Jde o to, jak přesně ty špatné investice vypadají, a hlavně kdo je a kdo není schopen to poznat. Definice kvalitního televizního obsahu se protivně vzpírá všem snahám vyjádřit ji v číslech. Podle konzervativního ministra kultury Johna Whittingdalea by to však měla zvládnout osmičlenná komise, kterou pověřil auditem televizního hospodaření a následným doporučením, co s provinilou BBC podniknout dál. Komik Stewart Lee ve svém sloupku pro Guardian přirovnal složení komise k hororu Lidská stonožka: jsou tu podnikatelé přes mobilní aplikace, bývalí pracovníci okrajovějších televizí, ale prakticky nikdo, kdo by vypadal opravdu kvalifikovaně. Skoro se zdá, že někdo narychlo slepil porotu z lidí, kteří zrovna nenašli nic náročnějšího na práci a měli buď teprve před dovolenou, nebo už po ní.
Hlasy proti se ovšem zvedají, a některé je těžké přeslechnout. Bývalý ředitel BBC John Birt považuje škrty za bolestný zásah do britského televizního obsahu a minulý týden skupina známých osobností poslala Cameronovi otevřený dopis, v němž ho žádají, aby omezení rozpočtu na televizi přehodnotil. “Oslabená BBC znamená oslabenou Británii,” píší umělci jako třeba autorka Harryho Pottera J. K. Rowlingová nebo herci Judi Denchová a Daniel Craig. Bylo by nefér zhodnotit to jen jako hájení vlastních zájmů. Tahle stránka britské elity vzniká z pochopení pro význam tvůrčí práce a někdy i z osobní zkušenosti (o Rowlingové je například známo, že svoje knihy začala psát jako rozvedená matka na podpoře a dodnes dává velkou část svých příjmů na charitu).
Bude trvat, než se případné změny projeví. BBC se ovšem každopádně může stát obětí chronických posouvačů a odškrtávačů, politiků manažerského střihu, kteří nesnesou mít žádný problém dlouho na stole a rychlá radikální rozhodnutí považují za dobrá rozhodnutí. A společenské struktury v tradičně třídním systému celé nesnázi ještě nahrávají. Lidé, kteří ke svému majetku přišli částečně díky privilegiím, jako je středostavovský původ nebo správná etnicita, často žijí v iluzi, že penězům rozumějí, protože peníze mají. Je to průšvih definující politiku obecně, nicméně v případě britských toryů platí dvojnásob.
