Rčení "ujel ti vlak", tedy jsi pozadu, nestíháš změny, se brzy změní na "jedeš na benzin". Berlínská radní pro životní prostředí a dopravu Regine Güntherová řekla listu Berliner Morgenpost, že za deset let (2030) nebudou smět auta se spalovacím motorem do centra Berlína a za patnáct let (2035) už jim radnice zakáže vjezd do celé metropole. Co Češi a Pražané na to? Jaké to vyvolává pocity?
Na prvním místě asi obavy; je jasné, že podobné kroky neplánuje jen Berlín, ale mnohá další města v západní Evropě. Kolik tuzemců bude mít za deset až patnáct let elektroauto nebo auto s jiným než spalovacím motorem? V elektromobilitě jsme pozadu, navíc u nás nemají lidé tolik peněz jako v Německu, ostatně víme, že i tam si každý nemůže dovolit auto na baterky.
Dalším pocitem bude rozhořčení, že nás "oni" nechávají pozadu a že nám ujíždí vlak. Pojedu do Berlína, auto nechám někde na periferii na placeném parkovišti, dál hromadnou dopravou. No těbůh.
Mladší a pokrokovější lidé, kteří si uvědomují, jak na tom města jsou a jaký problém představuje polétavý prach i emise oxidu uhličitého (CO2), snad tyhle změny přivítají. Možná si řeknou: Hele, tak to já pojedu do Berlína vlakem a hotovo. Ideální řešení, když nebudete mít elektroauto.
Západoevropský trend známe: velká města vyhlašují stav klimatické nouze, mění se postoje radnic, svět se mění. Týká se to i Česka, radní Prahy pod vedením primátora Hřiba (Piráti) loni v červnu oznámili, že do roku 2030 hodlají snížit emise CO2 o 45 procent a v roce 2050, za třicet let, chtějí pražské ovzduší bez oxidu uhličitého z emisí. Podrobný plán má být hotov letos v polovině roku.
Piráti sami na to nestačí. Vzpomeňme si na reakci, kterou plán Prahy vyvolal. Mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček tweetoval postoj hlavy státu ke snaze vyčistit vzduch: "Novodobí soudruzi se svorně usnesli, že v roce 2050 bude ráj na zemi." (Fosilní reakce.) Politici, kteří si říkají konzervativci, začali hájit spalovací motory. Nějak podobně asi kdysi hájili koňku či koněspřežku, když ji střídala elektrika. Argumenty zní všelijaké, rozumné (velká většina občanů nemá na elektromobil) i absurdní (emise CO2 z aut jsou minimální; ano, ale za prvé jsou a za druhé nejde jen o CO2, nýbrž i o polétavý prach).
Dnešní Praha je špinavá, chodit po ní pěšky je leda tak pro turisty, místní to nepěstují, auta (zdrcující většinou se spalovacími motory, "čadiči") mají takřka absolutní přednost, celé město je uzpůsobeno nikoli pro pěší či pro cyklisty, ale pro auťáky, zácpa střídá zácpu a při inverzi se hodně špatně dýchá.
Nechme se oslovit Oslem
Loni v listopadu se na krátko v jedné části centra Prahy něco málo a jen na chvíli změnilo. Kvůli opravám kolejí bylo pro auta částečně uzavřeno Smetanovo nábřeží a Malá Strana. Od 11. do 17. listopadu městská doprava jela na obou březích, auta ani na jednom. Výsledek? Blokování osobních aut prospělo MHD. Popsal to náměstek primátora pro dopravu Adam Scheinherr (za Prahu sobě): "Změněný dopravní režim na Malé Straně a Smetanově nábřeží zásadně pomohl provozu tramvají a zlepšila se plynulost také návazných autobusových linek."
Dodejme, že řidiči, kteří uzavřenou oblast museli objíždět, byli vzteky bez sebe. Logicky, trčeli totiž v pekelných zácpách, část z nich nejela jen autem do práce, ale vezla zboží, jet autem musela. Naopak rezidenti, kteří v uzavřené oblasti bydlí, zažili úlevu.
Centru by nepochybně ulevilo, kdyby do něj jezdilo méně vozů, a našim plicím a srdcím by ulevilo, kdyby v centru místo nafťáků a benziňáků jezdily "elektráky". Zároveň víme, že zatímco v Německu či Rakousku už se dá celkem slušně jezdit elektromobilem, dobijete si ho skoro všude, u nás je to problém jak v Praze, tak po celé republice.
Pokud se má přechod na elektroauta urychlit, stát musí změnu dotovat, pomoct lidem finančně při výměně vozového parku. (Nestačí neplatit parkovné, když jezdíte na elektriku, to je málo.) Máme na to? Za úvahu by stálo vyčíslit, na kolik přijde lékařská péče o lidi s astmatem a srdečními vadami, o kolik by klesla, kdyby se vzduch ve velkých městech, nejen v Praze, vyčistil. Globální kampaň za čistý vzduch Breathe Life rozhodně není nesmysl.
Jako vzor Praze a dalším českým městům slouží Oslo. Podporuje vozy s nulovými emisemi (snížení daní, či přístup k autobusovým a taxi pruhům), chodci a cyklisté mají přednost před soukromými auty, ruší se stovky parkovišť, od letošního roku (!) má být veřejná doprava poháněna výhradně obnovitelnou energií.
Praha na tohle ještě nemá, ale chystá odklon od fosilních paliv pro výrobu energie v dopravě a při dalších aktivitách, plánuje mýtné při vjezdu do centra Prahy (odstupňované podle znečištění, elektromobily nula korun). Chce vybudovat nabíjecí stanice na lampách veřejného osvětlení, postavit bioplynovou stanici (až 95 procent bioodpadu dnes město spaluje, 233 tisíc tun ročně). Změnit se má celá odpadová politika.
Jak to shrnout? Praha se snaží, Česko jako celek méně. Jsme zastaralý, zastydlý svět, kde je snaha o čistý vzduch ve městech nazývána ekoterorismem, zatímco nadvládu vozů poháněných spalovacími motory nad člověkem nikdo autoterorismem nenazve. Pokud chceme být "na špici Evropy", jak sní Andrej Babiš, musíme se změnit (nikoli "to" změnit).
