Za nakažení části olympijské výpravy by měl někdo zaplatit. Penězi. A to hodně. Nejde jen o zničený sen mnoha vrcholových sportovců, kteří pro Tokio obětovali mnohé, co my obyčejní smrtelníci si ani nedokážeme představit. Olympiáda je také reprezentace Česka v zahraničí. Stejně tak to má být lákadlo pro mladou generaci sportovců, aby se dala na nějaký sport na amatérské úrovni. To vše stát platí nemalým penízem, a pokud je tento kontrakt porušen takovou blbostí, že doktor výpravy odmítá očkování a pak všechny nakazí, pak má přijít sankce. A to nemalá.
Zároveň je to esence české debaty o očkování. Stát před pár měsíci požádal s docela dobrými argumenty, aby se senioři, chronici a následně co nejvíce lidí dobrovolně proočkovalo, pokud nechceme další lockdown. Není ovšem také div, že se z vakcinace vzápětí stala kulturní válka. O dobrovolné očkování vás žádá stát, který dekády není schopen řešit zásadní problémy této země, nevzkvétá ani školství, ani zdravotnictví, možná vás tíží exekuce a zrušení lockdownu jste nijak nepostřehli, protože do vaší obce už stejně deset let nejezdí autobus. Když vás osobnost jako Andrej Babiš následně žádá o očkování, a just nepřijdete, protože chcete konečně jednou ukázat eráru, zač je toho loket.
Pokud si uvědomíme, že zde již nejde o racionální spor, pak najednou pochopíme, že dokonce ani kritická infrastruktura státu (kam nepochybně lékař olympijské výpravy v tomto čase patří) není proočkovaná a místo toho šíří zvěsti o tom, jak covid zastrašíte kloktáním ústní vody.
České pojetí svobody v koronavirové krizi je takové, že oprávněnost kolektivního opatření uznáváme, až teprve když se vše pokazí. Dřív ne. Jakákoliv předčasná akce by totiž znamenala přitakání totalitě a pošlapání osobní svobody. Ve škarpě podél této "cesty svobody" sice už leží desítky tisíc mrtvých, okolo postávají stovky tisíc neočkovaných seniorů a dějí se takové absurdnosti jako nyní v Tokiu. Ale my neuhneme…
Čeká nás tak horký podzim a po něm nepochybně povinné očkování. O tom, že bychom už nyní mohli v očkování přidat, uznat alespoň kousek reality a povinné vakcinaci se tak vyhnout, o tom nemůže být ani řeči. To by byla přece totalita.
Směšní svobodologové
Že debata o očkování degenerovala do této podoby, ale není zas tak nepochopitelné. Pravidelně selhávali v minulých dvou letech nejen politici, ale bohužel i média. Dočítali jsme se, že sezonní chřipka je horší; biatlonové stadiony by měly být otevřené, protože jsou na vzduchu; rouška je symbol náhubkové mentality. Dokonce vycházely i knihy, že koronavirus je jen falešný poplach. Když ti samí novináři nyní již alespoň trochu racionálně argumentují, není divu, že jim nikdo už nevěří.
Dlouho jsme se smáli panu exprezidentovi Václavu Klausovi, jak úplně každý problém převáděl na otázku svobody, což mu umožňovalo být vším možným od elitního klimatologa až nyní po předního epidemiologa. Ale nutno přiznat, že touto svou imperiální metodou úspěšně nakazil celé Česko včetně mnoha svých odpůrců. Na barikádě svobody se dá nyní volat jak pro, tak proti očkování, hlavně do toho netahat fakta, to svižnosti příběhu nikdy nepomáhá.
Tak si je řekněme alespoň tady a teď. Pak se nám totiž mnohem lépe bude posuzovat, co je a co není opravdové ohrožení osobní svobody.
Očkovací maraton zvolňuje skoro ve všech evropských zemích. Po těch, co se chtěli nechat očkovat, nyní dochází na váhající a odpůrce. Ne zdaleka ale každý unijní stát čeká na podzim lockdown, pokud se vir vrátí v plné síle jako před rokem.
Severské státy mají skoro komplet proočkovány nejohroženější seniory alespoň jednou dávkou. V Dánsku je to 100 procent osmdesátníků i sedmdesátníků, přes 90 procent šedesátníků a padesátníků. Podobné to je ve Švédsku či Finsku. Ale velmi úspěšná je v ochraně seniorů i Belgie či třeba Portugalsko. Pokud se v těchto státech na podzim rozjede opět covid, nebudou po stovkách již umírat senioři na jednotkách intenzivní péče a covid mezi mladšími se zvládne.
A jak je tomu v Česku? O dost hůře, byť zase ne nejhůře v Evropě (smutný pozdrav posíláme třeba na Slovensko). Osmdesátníci jsou ze čtyř pětin proočkováni, sedmdesátníci ještě o něco více. Pak to bohužel dost padá, šedesátníci jsou nad 70 procenty, padesátníci pod.
Masivní otevírání očkovacích center pro kolemjdoucí, na které se nyní specializuje vláda, tak není rozhodně to nejurgentnější. V kritických věkových kategorií zbývá stále skoro půl milionu neočkovaných lidí, což na podzim může způsobit další zhroucení lékařské péče a početná úmrtí. Zároveň z dat víme, že mizerná proočkovanost seniorů je v pohraničí a dalších hůře dostupných oblastech, kde navíc asi lidé nepřekypují láskou ke státu, který jim v posledních 30 letech opravdu příliš nepomohl.
Stejně jako je naprosto jasné, že když jede lékař olympijské výpravy do Tokia, tak rozhodně musí být naočkován, tak je jasné, že v těchto věkových skupinách musíme dosáhnout když ne stoprocentní proočkovanosti, tak alespoň devadesátiprocentní.
Kdo namítá, že to je atak na osobní svobody, tak si musí odpovědět, zda nyní žijí v totalitě Dánové, Švédové, Finové, Belgičané či Portugalci. Nežijí. Jen v těchto státech už dávno založili mobilní týmy, praktičtí lékaři vedli několik měsíců kontaktování kritických skupin a drtivá většina obyvatel po zvážení svých vyhlídek při možném návratu covidu na očkování kývla.
Hlasy teď, povinné očkování potom
Neschopnost českého státu účinně vést očkovací kampaň bohužel není šlendrián, ale úmysl. Premiér Andrej Babiš to řekl nyní jasně: povinné očkování za této vlády nebude, ať si to rozhodne příští vláda. To je absurdní a jen to živí falešný pocit svobodomyslnosti.
Ale tak to má být. Hnutí ANO potřebuje 8. a 9. října dostat ve sněmovních volbách hlasy jak očkovaných, tak i těch, kteří očkování nechtějí. Z toho logicky vyplývá politická strategie nedělat skoro nic. Jak taková strategie dopadá, to jsme si užili již minulý podzim, kdy se do říjnových krajských voleb nesměla udělat žádná účinná omezení, i když se pandemie už rozjela, jen aby ANO neztratilo ani hlas. Pak byl velký a zbytečný průšvih.
Tento přístup ale znamená i jednosměrku po říjnových volbách. Pokud se na podzim vir vzpamatuje a jsou tu statisíce rizikových bez očkování, na které se stát vykašlal, tak to po volbách pak znamená jediné: ano, povinné očkování, které případný nápor viru zase srazí.
Pro Andreje Babiše to není problém, hlasy bude mít v kapse a podobně jako minulý podzim udělá otočku a přesný opak, co sliboval před volbami. Je to politicky logické, ale také je to bezpáteřní přiživování falešné debaty o svobodě. Podle premiéra u nás nemůže být povinné či kvazipovinné očkování jako ve Francii či Řecku, protože u nás jsou prý lidé odpovědní. Nic takového ale nevyplývá ani ze statistických čísel s masivní skupinou nedoočkovaných seniorů a ani to nevyplývá z anekdotických příhod, jako nynější útok olympijského lékaře na zlatou medaili "Best in Covid" v Tokiu.
Svobodu můžeme stokrát skloňovat, brát si na pomoc vše od filozofů až po svázanou ústavu v ruce, ale nakonec se vždy musíme především smířit s realitou. Ta se vykloktat ústní vodou nedá.
