Jsou Velikonoce, praktikující katolík Joe Biden, který u sebe nosí růženec po svém předčasně zesnulém synovi Beauovi, jistě půjde do kostela. Z bezpečnostních důvodů bude chrám nejspíše předem vyklizen nebo v něm bude jen několik "prověřených" věřících.
Ale obrazně řečeno, zdaleka ne všemi americkými katolíky je Biden v jejich kostele vítán. Část katolické církve má s Bidenem, který schvaluje interrupce a svatby homosexuálů, problém. Například podle arcibiskupa z Kansas City Josepha Naumanna, by se měl prezident "přestat označovat za oddaného katolíka".
Je to trochu paradox, John Kennedy musel ve své prezidentské kampani v roce 1960 ubezpečovat Američany, že katolická víra mu nebude na překážku při výkonu funkce. "Já nejsem katolický kandidát na prezidenta, já jsem kandidát Demokratické strany, který je shodou okolností katolík," hlásal.
Biden, který se teď po Kennedym stal historicky druhým katolíkem v Bílém domě, musí naopak přesvědčovat i své vlastní souvěrce, že je skutečně jedním z nich. A ne zcela se mu to daří, v loňských prezidentských volbách se katolické hlasy rozdělily půl na půl mezi něho a protestanta Donalda Trumpa, který se konkrétně hlásí k presbytariánům.
Za druhou zvláštnost - nebo až skoro nespravedlnost vůči Bidenovi -, by se pak dalo považovat, že má se svojí vírou problémy přesně ve chvíli, kdy se Amerika láme do éry, v níž vyznání bude stále méně důležité. Což je, přiznáváme, schválně vyhrocené konstatování. Na druhou stranu ale náboženský život Američanů opravdu prochází viditelnou změnou.
Dvacetiletý propad
Podle průzkumu Gallupova ústavu se jen 47 procent Američanů hlásí k nějaké církvi. Od roku 1937, kdy se na to Gallup pravidelně ptá, je to poprvé, kdy se "organizovaní" věřící ocitli v menšině. A ještě zajímavější je, že nešlo o průběžný pokles, ale o sešup během posledních dvaceti let. V roce 1937 se k nějaké církvi hlásilo 73 procent lidí, a ještě v roce 1999 to bylo zhruba stejně, 70 procent. V roce 2019 ale nejednou už jen 50, a poslední šetření tedy říká 47 procent.
Potřeba být v nějaké církvi (nebo se hlásit k vybrané synagoze či mešitě) sice trochu poklesla i mezi věřícími, ale hlavním důvodem propadu je, že v USA přibližně ve stejné době výrazně přibylo lidí bez vyznání. Na konci 90. let jich tam žilo 12 procent, ale v zatím posledním průzkumu Pew Research Center z roku 2019 je to už víc než jednou tolik (26 procent).
A zatímco počty věřících židů (dvě procenta), muslimů (jedno procento) či buddhistů (jedno procento) se drží na stejné úrovni, jsou to křesťané, kdo v Americe ubývají. Ke křesťanství se dnes v USA hlásí 65 procent dospělých, o 12 procent méně než před deseti lety. V absolutních číslech je to pokles o zhruba 11 milionů lidí.
S velkou pravděpodobností lze říct, že tento trend bude pokračovat, neboť mezi jeho různými příčinami je nejnápadnější generační přeryv. Zatímco v takzvané tiché generaci (lidé narození mezi lety 1928 a 1945), kam patří i Biden, se ke křesťanství hlásí 84 procent Američanů, "mileniáni" (narození v letech 1981-1996) jsou první generací, v níž se už křesťané dostávají do těsné menšiny (49 procent). Hned čtyři z každých deseti mileniánů jsou přitom bez vyznání.
A na řadě jsou nejmladší
Pro ještě mladší Američany, takzvanou Generaci Z (narození po roce 1996) Pew Research Institute zatím tato "náboženská" data nemá. Ale už o této generaci víme, že je zase o něco více městská (jen 13 procent její příslušníků žije na venkově), s větším podílem lidí schvalujících manželství homosexuálů a lesbiček či s větším procentem těch, podle nichž mají mít oficiální formuláře u kolonky "Gender" ještě "třetí pohlaví".
Pokles zájmu o organizované náboženství, o účast v církvích, je podle Tary Isabelly Burtonové, americké publicistky, která píše o náboženství, projevem obecnější nedůvěry v instituce. Od těch politických přes soudnictví a policii až k velkým farmaceutickým firmám. A mnozí Američané jsou pak také rozčarovaní, jak Burtonová napsala pro Washington Post, "chováním náboženských představitelů, včetně sexuálních skandálů římsko-katolické církve a silným napojením bílých evangelikálů na Donalda Trumpa".
Poslednímu bodu, tedy ke způsobu, jak si Trump přivlastnil evangelikály, se ve svém textu pro časopis The Atlantic věnuje i politolog Shadi Hamid z think-tanku Brookings Institution. Má za to, že náboženství je dnes uzurpováno, nahrazováno politickou vírou z obou stran, zprava, stejně jako zleva.
"Na pravici se konzervativní křesťané na Trumpa soustředili jako na politického spasitele, než že by je zajímaly jejich tradiční morální otázky. Křesťané v republikánské straně jsou dnes definováni souborem svých úzkých zájmů spíše než vírou. Bouřlivé veřejné mítinky Donalda Trumpa byly více o krvi a půdě než o synu Božím. Trump hrál spasitele i mučedníka zároveň," píše Hamid.
Prázdné kostely
Směrem k opačné straně politického spektra pak Hamid poznamenává: "Na levici její woke kultura pojala věc náboženství jako prvotní hřích a repasovala jej pro sekulární cíle. Woke komunita se vidí jako ten, kdo bourá tradiční narativ, který zdůrazňuje výjimečnost založení Ameriky. A tam, kde náboženství vidí zaslíbenou zemi v Božím království, levice hledí dopředu, vstříc vzniku spravedlivé společnosti tady na zemi."
Těžko říct, zda o něčem z toho bude Joe Biden teď o Velikonocích přemýšlet. Nejspíše ne, ve víře a v náboženství je ze staré školy. Ale svět se mění, Amerika se mění, a nejen kvůli covidu bude v tamních kostelích tentokrát méně lidí.
"Spojené státy zůstávají náboženskou zemí, sedm lidí z deseti se stále hlásí k víře. Ale už jen necelá polovina je členem nějaké církve. A pokračující pokles v příštích dekádách se zdá nevyhnutelný. I když přesná data o uzavírání chrámů jsou nedosažitelná, konzervativní odhad zní, že každý rok se v USA zavřou tisíce kostelů," píše Gallupův ústav v analýze ke svému průzkumu.
