Nový předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček to v neděli v ČT řekl jasně - na rozhodování, zda vydat, či nevydat Andreje Babiše k trestnímu stíhání, bude mít vliv, že "se jedná o člověka, který bude premiérem a bude sestavovat vládu".
Podle Vondráčka - právníka a nyní jednoho ze čtveřice nejvyšších ústavních činitelů země - "to bude zas úplně trošku jiné rozhodování". Čili - když si ANO kdysi dávno napsalo do programu, že zruší "trestní a přestupkovou imunitu poslanců a senátorů", protože je to "světová rarita a činí z našich volených zástupců privilegovanou vrstvu", myslelo tím jen ty druhé. Když jde o jejich šéfa, který "bude premiérem", je všechno najednou "úplně trošku jiné".
Pokud se vám u Otázek Václava Moravce - nebo spíš odpovědí Radka Vondráčka - udělalo mdlo, chtěli jste se nadýchat čerstvého vzduchu a vyrazili jste z města do přírody po některé z nemnoha českých dálnic, možná se vám spíš přitížilo. Vondráčkova odpověď, která ve skutečnosti zněla "pravidla odteď platí jen pro někoho", na vás totiž křičela z desítek billboardů, které jste cestou míjeli.
Žádný z nich už nemá u dálnice co dělat. Od prvního září, tedy téměř čtvrt roku, jsou všechny nelegální. Připomeňme, že je zakazuje zákon schválený už v roce 2012, který dal jejich majitelům pět let na to, aby mu vyhověli. V drtivé většině případů se tak nestalo. Místo toho na billboardy nalepili české vlajky. (Pomiňme teď, že s mnoha nelegálními reklamními plochami se samozřejmě stále čile obchoduje.)
Nemilosrdně přímé a logické umějí být, jak známo, děti. I ty moje. Jel jsem s nimi před pár dny po déjedničce. "Tati, vždyť jsi už dávno v rádiu říkal, že ty billboardy jsou zakázané, tak jak to, že tu pořád jsou?" Když se to pokoušíte vysvětlit způsobem přiměřeným dětskému věku, zabere to hezkých pár kilometrů (i když se k Praze sunete rychlostí typickou pro chloubu české dopravní infrastruktury).
Ve skutečnosti je ale odpověď úplně jednoduchá - protože jejich majitelé na zákon kašlou. "A to půjdou do vězení?" zněla by další drasticky k jádru věci mířící otázka. Ne, nepůjdou. Protože, a to je neskonale horší, na zákon kašle i stát a oni to vědí a počítají s tím. Nějaké výzvy? Odstraňování z moci úřední? Na náklady majitele? Správní řízení? Pokuty? Billboardová lobby nám každých pár set metrů jízdy pod dálnici halasně oznamuje, co si z těchto instrumentů právního státu dělá. Totéž, co Andrej Babiš po ustavení nové sněmovny z trestního stíhání.
Hašek ani Kafka by to nevymysleli líp: Česká republika zakázala billboardy, aby na nich mohla inzerovat svou impotenci a rezignaci na vládu práva. Červenomodrobílé vlajky tentokrát nesymbolizují hrdost, ale hanbu. Křičí do světa stejnou zprávu, jakou v televizní debatě bohorovně vypouští z úst předseda zákonodárného sboru. Slyšíte všichni? Na vědomost se dává, že přestáváme být civilizovanou zemí, v níž vládne právo a platí rovnost před zákonem.
I když nejsme děti, měla by nás při jízdě lesem českých vlajek napadat spousta nepříjemných otázek. Dostali hospodští na zavedení EET taky pět let, aby se mohli připravit? A když si pokladnu nepořídili, taky se stát tvářil, že se nic neděje? Samozřejmě že ne. Úředníci nevyhovující provozovny po několika varováních jednoduše zavřeli. To je správný postup - ale jen tehdy, když platí pro každého.
Česko se ocitlo na klouzačce, po níž sviští stále rychleji od předvídatelných zvyklostí a vymahatelných zákonů k právu jen pro ty silné. Jinými slovy, od stavu typického pro vyspělé demokratické země k uspořádání společnosti dle východních vzorů. Mnozí politici i podnikatelé v tom vidí příležitost - v Rusku nebo Číně se přece dá vládnout a bohatnout tak efektivně. A tak na odpoutávání Česka od civilizovaného a svobodného světa cíleně pracují.
Ředitelství silnic a dálnic pozvalo začátkem října novináře, aby si vyfotili, jak jeho dělníci odstraňují čtrnáct billboardů u dálnice D1. I to patří ve východních autokraciích k nepsanému řádu - občas zahrát divadlo. I Vladimir Putin a Si Ťin-pching vědí, že je třeba čas od času s náležitou pompou potrestat nějakého toho lumpa ve vlastních řadách. Jednak to lid rád vidí a jednak si ti ostatní dají dobrý pozor, aby se příště neznelíbili právě oni.
Česká republika nezájem o civilizovaná pravidla hry už moc neskrývá. Pohrdá jimi prezident i sněmovna, která do svého předsednictva hladce zvolí zástupce extremistických, protidemokratických stran. Že toto pohrdání navíc ještě inzerujeme na reklamních plochách, je spíš kouzlo nechtěného, třešnička na dortu.
Billboardy jsou od toho, aby poutaly pozornost. Každý jejich čtvereční centimetr, velikost, umístění, úhel, výška - všechno je pečlivě vypočítáno tak, abychom jejich sdělení neunikli.
Tentokrát by neškodilo, kdyby tuto úlohu splnily a připoutaly náš zájem k tomu, co se s Českou republikou děje.
