Šéfredaktor slovenského serveru Aktuality.sk Peter Bárdy tomu říká "test Ficem": Požaduje po svých čtenářích, aby si představili důsledky libovolných státních opatření, pokud by je měla k dispozici vláda nějakého nebezpečného populisty, ve slovenském případě třeba Roberta Fica. Vždy se tak ukáže, že dobrý úmysl zoufale nestačí. Pokaždé je třeba normy a pravidla stanovovat tak precizně, aby jich nebylo možné zneužít k pošlapání právního státu.
Bárdy takto kritizoval blokování slovenských dezinformačních webů dle zákona, který bratislavští poslanci po Putinově útoku na Ukrajinu spíchli pořádně horkou jehlou. Po právu paragrafům vytýkal nejasnosti, kterých by velmi snadno dokázali zneužít populisté či extrémisté, jakmile by se dostali k moci.
V Česku si můžeme udělat obdobný "test Babišem" či dokonce Okamurou. A bohužel dopadneme ještě mnohem hůře než naši sousedé. Ti alespoň postupovali právní cestou, u nás ale nevznikl vůbec žádný paragraf. Co snad bylo v prvních hodinách Putinovy agrese i obhajitelné jako mimořádné opatření v mimořádné situaci, začalo být nepřijatelné už po pár týdnech. A politická reprezentace s tím nedělala zhola nic celé měsíce.
Vláda Petra Fialy konejšila správce domén a operátory, že vše brzy zákonně ošetří. K činu se ale neměla, takže "dveřníci českého internetu" se dnes rozhodli blokaci ukončit. Nelze se jim divit.
Vláda práva s. r. o.
Je nutné dobře rozlišovat mezi propagandou přímo napojenou na Kreml a zbytkem dezinformační scény. Nikdo nerozporuje shodu unijních států, že Sputnik či RT/Russia Today musejí okamžitě z evropské mediální scény pryč.
Mnohem složitější je to ale u ostatních hráčů, kde je propojení s Moskvou často neprokazatelné. Přesto se řada evropských zemí s tímto problémem už dokázala vyrovnat. Ne náhodou především ty, které jsou vystaveny ruským dezinformačním útokům nejsilněji. Jako příklad mohou posloužit pobaltské státy, které disponují propracovaným mechanismem, jak v případě nutnosti v souladu se zákonem zablokovat závadný mediální obsah.
Slováci si pak narychlo schválili alespoň pár paragrafů, byť značně problematických. Český přístup je ale skandální. Kabinet, který se po panoptikální vládě Andreje Babiše zaklíná obhajobou demokracie a právního státu, se spokojil jen s tím, že správcům domén a operátorům důrazně doporučil blokaci několika vybraných serverů. A to je vše.
Sdružení CZ.NIC by případné žaloby dezinformátorů nejspíš ustálo, v žádném případě to ale neznamená, že s postupem, který vláda zvolila, bychom se měli smířit a akceptovat jej. Pokud kritizujeme Facebook, Google a další technologické giganty za to, že jejich nahodilé soukromé rozhodování zásadním způsobem ovlivňuje veřejné dění a kvalitu demokracie, není určitě vhodné svěřovat privátnímu internetovému sdružení do rukou pravomoc blokovat přístup k internetu.
Sdružení CZ.NIC se naštěstí projevilo uměřenou zdrženlivost. Vyhodnotilo si, že slibům státu už v tomto ohledu nemá důvod věřit - a blokaci ukončilo. Perličkou je, že jeden z postižených - konkrétně Aeronet - se ani tak zpět na českou doménu nevrátí, protože jeho složitě skrývaný majitel odmítá přiznat potřebné údaje.
Mimořádně na jeden furt
Diskuse o blokování dezinformačních webů ukázala, jak ploché je zdejší pojetí svobody projevu. Shoda na pouhé kutilské stopce vládla v otřesené české společnosti neuvěřitelně dlouho. Kdo kritizoval, že mimořádné opatření netrvá pár dnů, ale už celé týdny, platil za Putinova agenta či užitečného idiota Kremlu. Neměl by se ale právní stát od svého opaku odlišovat právě tím, že mimořádná opatření v něm netrvají "jeden furt"?
Debata o dalším postupu při potírání dezinformační scény u nás bohužel zůstává i nadále tristní. Stále není zřejmé, co vlastně vládní sestava chystá. Něco jiného říkají ministerstva, něco jiného politici a něco jiného příslušný vládní zmocněnec Michal Klíma.
Uvažuje tedy vedení státu o nových paragrafech? Nebo by chtělo po úpravě využívat těch stávajících, když trestní zákoník zná postihy například za šíření poplašné zprávy či nenávisti proti etniku? Stále nevíme.
Nebezpečná inspirace
Za připomínku stojí i fakt, že blokace lživých webů zcela opomíjela, jak se dnes dezinformace ve společnosti šíří. Už dávno nehrají prim hlavní stránky webů, ale sociální sítě, skupiny na Facebooku či řetězové maily. To díky nim se propagandistům rychle podařilo nabrat původní návštěvnost.
Datový analytik Josef Šlerka například spočítal, že na české doméně stále ještě blokovanému Aeronetu se čísla rychle vrátila do "předinvazních" hodnot, jen se čtenáři museli naučit chodit na trochu jinou adresu. Někteří dezinformátoři pak dokonce slaví, protože punc "pronásledovaných" pomohl jejich příběhům o úřadech, které tají "pravdu", již oni nabízejí už za dalším kliknutím.
Fiasko nemůže být větší. A je otázka, zda už dohlédneme i všech důsledků. Pokud se v jiných unijních zemích dostanou k moci autoritáři a rozhodnou se zablokovat nepohodlná kritická média, musí nejprve přemoci právní stát se zákony a správním soudnictvím. V Česku stačí ovládnout tajné služby, které nastoupí na správce domén či operátory s požadavkem, aby zopakovali všeho všudy to, co už jednou udělali…
Video: Politolog Jan Šír o ruské ústavě a dalším vývoji vojenské agrese vůči Ukrajině
