Jde prý o historický milník. Podle mnohých se Česká republika 31. květnem 2017 konečně řadí mezi civilizované státy - protože tu začal platit zákaz kouření v restauracích, hospodách a barech.
Nemyslím si to. Civilizovanost nebo barbarství země se nepozná podle toho, jak moc zakazuje kouření v hospodách. To je falešný dojem, šidítko. Přísný protikuřácký zákon není permanentka do klubu vyspělých zemí.
Na sugestivní otázku "Vám se snad líbí, když smrdíte kouřem?" se těžko dá odpovědět "ano". Asi jako kdyby se vás ptali, jestli chcete být spíš zdravý, nebo spíš nemocný. Ale interpretovat striktní zákon o zákazu kouření - i když ve spoustě tzv. vyspělých zemí platí také - jako přesvědčivou ukázku civilizačního pokroku, jako vítězství nad zaostalostí, je liché. A svůdné.
Účel - zrušit ve veřejně přístupných hospodách tabákový kouř - bude splněn. Ale lepšími ukazateli civilizovanosti a vyspělosti je schopnost řešit věci společenskou dohodou, možností volby, dialogem, rozumnou zvyklostí, nejen zákony. Respektive, na zákon - obzvlášť na takový, který lidem předepisuje nějaký způsob chování v běžném životě - se nedá v demokracii spoléhat, že to "zařídí".
Jenže právě to se teď může stát. Protikuřácký zákon (netýká se jen restaurací, předepisuje i pravidla v jiných situacích) se oslavuje jako dobytí Everestu: cíl je splněn, máme odfajfkováno. Boj s kouřením byl slavnostně završen vítězstvím. Není to pravda, čísla ze zahraničí říkají, že po zákazu kouření v hospodách se spotřeba cigaret stejně vracívá na původní úroveň.
Pokud jde o schopnost změnit Česko k lepšímu, protikuřácký zákon se ukrutně přeceňuje.
Stát oficiálně bojuje proti kouření, a sám drží cigaretu v ruce. Licoměrnost podkopává přirozený respekt k jeho zákazům. Ročně inkasuje ze spotřební daně z tabáku přes 50 miliard, bez kterých by se rozpočet zhroutil.
Tak jako ve starém filmu už si jen tak nezapálíte. Kouření škodí zdraví a je správné, že stoupá jeho společenská nepřijatelnost. Ale ta se musí opírat o etiketu a sociální návyky, o evoluci. Zákon ji podpoří, ale nevynutí. Popisování stále více a více "kuřáckých" situací může navodit mylný dojem, že co není v zákoně, to se smí. Tam, kde stát říká "ne", zapovídá dohodu a toleranci. Regulací generuje nové situace k regulování (kuřáci na chodníku atd.).
Aby nedošlo k omylu - samozřejmě že právní předpisy kouření regulovat mají. Ale důležitější než čím dál propracovanější systém zákazů je motivovat lidi, aby po cigaretách nesahali. Nic objevného: prevence a odrazování od nákupu tabákových výrobků. Komplikovat to kuřákům a potenciálním kuřákům ještě před tím, než po cigaretě sáhnou.
Na prvním místě je cena. Jestli se stát zaváže, že uhlídá černý trh, ať krabička nestojí 80, ale 150 korun. Proč bychom museli mít evropské ceny benzínu nebo oblečení, a východní, české ceny cigaret a piva? Je normální, aby "souprava" 2 piva + balíček cigaret vyšla v přepočtu na nějakých pět eur? Není, alkohol a kuřivo jsou u nás nepřiměřeně levné.
Když chce stát s neřestmi věrohodně bojovat (v žebříčcích konzumace obsazujeme přední místa), musí je především zdražit, zvýšit daň. Hodně civilizovaných států to tak má.
