Alkohol je pro mnoho Čechů něco jako krev, pravidelně jim proudí v žilách, milují ho, potřebují, spoléhají na něj, považují ho zcela mylně za řešení. Skoro desetina dospělých u nás pije alkohol každý den, okolo 1,5 milionu žen a mužů popíjí rizikově. Závislí muži častěji konzumují lihoviny a pivo, ženy se uchylují k vínu. Popisuje to výroční zpráva o závislostech za rok 2022, kterou sestavuje Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti.
Můžeme pokračovat. Jestli jsme v něčem "na špici" v Evropské unii, jak o tom snil Andrej Babiš, je to chlast. Češi vypijí nejvíc alkoholu ze zemí EU. V průměru to ročně činí 14,5 litru čistého alkoholu na osobu starší 15 let. Pandemie covidu ukázala, že se nemůžeme vymlouvat na alkohol zakoupený turisty. Z unijních zemí u nás nejvíc nepijí jen muži, ale i ženy. Asi polovinu čistého alkoholu do sebe dostaneme z piva, čtvrtinu ve vínu a ciderech a další čtvrtinu v lihovinách.
Nezisková organizace PAQ Research, jež nabízí data o klíčových problémech Česka a pracuje na systémových reformách vzdělávání a sociální politiky, popsala v nové studii hlavní nedostatky ve zdanění alkoholu a nabídla daty podložený návrh reforem. K tomu dodám, že české vládě experti často vyčítají: neopírá se o data, nemá k dispozici dost dat na to, aby měla šanci inteligentně, efektivně měnit zavedené systémy. Podle toho pak změny, nikoli reformy, vypadají.
Ještě před výsledky studie musím poznamenat, že je u nás alkohol až absurdně, nesmyslně propagován. Fotit se s pivem je pro politiky něco jako křičet "Jsem Čech!" nebo "Jsme jedné krve ty a já!", rozuměj, spojuje nás nějaké to promile alkoholu v krevním oběhu. Když jsem v červnu 2021 na Twitteru okomentoval jednu fotku lídrů koalice Spolu, Markéty Pekarové Adamové (TOP 09), Mariana Jurečky (KDU-ČSL) a Petra Fialy (ODS), jež se objevila i na facebookovém profilu občanských demokratů, pěkně jsem to slízl. Kritizovat propagaci piva se u nás nenosí. Předsedkyně topky Markéta Pekarová Adamová to tehdy okomentovala sice slušně, ale bez špetky pochopení: "My si teda příště v pivovaru dáme raději vodu, abychom snad nebyli trapní." Napsal jsem totiž, že je to trapné. Měl jsem napsat, že je to chybné.
Studie PAQ Research vysvětluje, proč je to chybné: společenské náklady nadměrného pití se pohybují mezi 35 až 57 miliardami korun ročně, ať už jde o zátěž zdravotního a sociálního systému či sníženou produktivitu. Málo si uvědomujeme, jak obrovské náklady stát vynakládá na lidi, kteří do toho nějak spadnou, kteří si alkoholem devastují zdraví a osobnost. Paradoxní na tom je, že nepochybně většina z nás má ve svém okolí alkoholika, člověka závislého na alkoholu, který by se měl léčit, nebo se v lepším případě léčí. Ani to nám neotevře oči, jsme prostě na alkoholiky zvyklí.
Daňové příjmy z alkoholu jsou podprůměrné
Ekonom Jakub Komárek a sociolog Daniel Prokop ve studii popisují známý fakt, že ačkoliv jsme my Češi pijani na světové špici, daňové příjmy z alkoholu u nás patří mezi zeměmi EU a OECD mezi podprůměrné. To lidem umožňuje pít hodně. Autoři nabízejí reformy, které spočívají v omezení výjimek, "mezi něž patří nulové zdanění tichého vína, sblížení dnes nesrovnatelného efektivního zdanění alkoholu v různých typech nápojů, motivaci výrobců k snižování obsahu alkoholu a automatické valorizaci spotřební daně, aby její reálná hodnota neklesala v čase. Počítá i s výhodnějším režimem pro malé vinaře a pivovary."
Jde o studii, ne o proklamaci. Výhodou vědecké studie je, že nikoho nesoudí, nemoralizuje, nepeskuje, v klidu jen hledá cestu, jak české mimořádně nadměrné pití rozumně omezit a zároveň jak snížit obrovské náklady státu. Je jasné, že pokud by u nás pilo méně lidí, pokud by méně mužů a žen upadalo do těžko léčitelné závislosti, už to samo by zdravotní, sociální a také bezpečnostní náklady státu snížilo. Nejde jen o daně. Autoři vysvětlují, že by reforma kromě snížení části společenských nákladů přinesla 12 až 17 miliard korun státnímu rozpočtu, a dodávají: "O část těchto zisků lze například snížit zdanění nízkopříjmové práce."
Dnešní realita? Alkohol v Česku zlevňuje. Na vině je nulová spotřební daň na alkohol v "tichých" vínech (nešumivá vína a většina ciderů). Jakkoli se u nulové daně argumentuje ochranou či podporou českých vinařů, "70 procent zdejší spotřeby dělají dovozová vína, z nichž zejména maďarská, španělská a slovenská bývají výrazně levnější než ta česká. Spotřební daň je vázána na litr vína, takže její absence výrazně pomáhá nejlevnějším nekvalitním vínům, která jsou spojená s rizikovou konzumací."
Jako další problém se jeví nízké a nezvyšované danění alkoholu v pivu. "Efektivní zdanění alkoholu v pivě je dnes zhruba na úrovni čtvrtiny alkoholu v lihovinách." Patří sem také absence automatické valorizace spotřebních daní, jejichž reálná hodnota klesá v čase. "Alkohol se proto stává cenově dostupnější. V roce 2018 byl alkohol v Česku celkově více než dvakrát dostupnější než v roce 2000."
Nedivme se, že tolik pijeme. Miroslav Barták z Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze, který se výzkumu užívání alkoholu u nás dlouhodobě systematicky věnuje, říká: "Cenová politika není jediným nástrojem, jak ovlivnit spotřebu alkoholu u nás, patří však rozhodně mezi nejdůležitější. Potvrzují to mnohé zahraniční studie i experimenty u nás: cena ovlivňuje poptávku po alkoholu."
Krabičák by stál místo 33 korun za litr 65 korun
Studie dokládá, že úsporný balíček vlády, který by mohl být k omezení pití využit, nadměrné pití neřeší. Připraveno je zvýšení spotřební daně z lihu, to zdraží alkohol v lihovinách, ale moc to nepomůže. Rizikoví konzumenti podle studie přejdou na méně zdaněné pivo a nedaněné víno. V obou těchto komoditách je čistý alkohol výrazně levnější. Podobně neúčinné se jeví přesunutí piva konzumovaného v restauraci do vyšší sazby DPH. Částečně se k sobě přiblíží daňové zátěže točeného piva a lihovin. "Opatření míří na nejčastější zdroj alkoholu Čechů, a tak má potenciál snížit spotřebu čistého alkoholu. Efekt ale bude pravděpodobně limitován charakterem daně. DPH závisí na ceně produktu, takže motivuje uživatele k náhradě za levnější točená či lahvová piva." A právě levné produkty nejvíc podporují závislost.
Podle PAQ Research a podle mezinárodních doporučení a zkušeností se má danit především to, co je nezdravé, zde tedy alkohol v nápojích. "Nejefektivnější cestu představuje spotřební daň na litr alkoholu. Zdražuje produkt v závislosti na koncentraci alkoholu (X Kč na jednotku alkoholu), a to nezávisle na ceně produktu." Výhodou spotřební daně je, že směřuje k vyššímu procentuálnímu zdanění levných produktů s vysokou koncentrací alkoholu, jež právě bývají spojené s rizikovým pitím. "Daň cílená na obsah alkoholu motivuje spotřebitele, aby kupovali nápoje s nižším obsahem alkoholu. A motivuje i výrobce, aby snižovali podíl alkoholu ve svých produktech," říká ekonom Komárek.
Podle návrhu PAQ Research by levné krabicové víno, jež dnes stojí 33 korun za litr, stouplo na 65 korun za litr. Víno v kavárně by ale stálo místo 70 Kč za 1,5 dcl nově 75 Kč. Sedmička kvalitnějšího vína v obchodě by ze dvou set stoupla na 225 korun a drahé víno v restauraci by se z 800 za sedmičku vyšplhalo na 824 korun.
Varianty PAQ návrhu obsahují nižší sazbu spotřební daně (50 procent) pro menší vinaře a výrobce ciderů (do objemu 1000 hl ročně). To by pomohlo malým českým vinařům na rozdíl od nulové spotřební daně, z které mají zisk i zahraniční velkovýrobci a zvláště výrobci levných nekvalitních vín. Návrh počítá i s uchováním nižší sazby pro malé pivovary (50 procent pro ty nejmenší). Dodám, že cesta snižování obsahu alkoholu třeba v pivu je chytrá, Čechům zůstane geneticky daná radost, že pijí pivo, ale nemusí se opít…
Oba výzkumníci také doporučují automatickou valorizaci sazeb spotřebních daní, která bude z poloviny zvyšována o růst indexu spotřebitelských cen (inflaci) a z poloviny o růst mediánu hrubé mzdy.
Jak už jsem zmínil výše, návrhy jsou opřeny o aktuální data a nepředstavují žádnou revoluci, která by smetla vládu. Jsou promyšlené a umírněné. Kdybych měl použít příměr z jiné citlivé oblasti: není to žádné "protestní blokování magistrály", ale nenápadné změny značení, jež povedou ke zklidňování řidičů. Bylo by fajn, kdyby to klíčoví vládní politici pochopili, ale nepočítám s tím. I ty nenápadné změny vyžadují odvahu. Stejně tak nepočítám, že by se politické špičky přestaly zvěčňovat s půllitry v rukou.
