Víc jak půldruhého roku politici zbrojili na nějaké volby. Myslíme tím skutečnou volební kampaň, která tu s menšími přestávkami trvala od jara 2009, kdy se odehrály volby do Evropského parlamentu.
V sobotu, když volební komise vysypaly skrovný obsah senátních uren, máme konečně padla.
Celkový výsledek volebního martyria je velmi dobrý. Češi, ať si o nich myslíme cokoli, umí volit.
Čím to je, nevíme
Voliči měřili politikům spravedlivě. Jednou prohráli ti, podruhé oni. Na jaře krvácela sociální demokracie a lidovci, ODS si rány ještě narychlo stáhla vládním obinadlem, ale na podzim už nic takového po ruce neměla. Věci veřejné jednou zazářily, jednou zhasly.
Podstatnější než tohle všechno je ale jiná zpráva: Přes všechno znechucení poměry se voliči až zázračně vyhýbají razantním populistům a novým extremistům. To je hlavní poselství supervolebního roku.
Ani za ekonomické krize. Ani v éře kmotrů. Ani v časech, kdy společností probublává netolerance k menšinám a přistěhovalcům, se žádný český Haider nezrodil. Strany haiderovského střihu přitom bodují, kam se podíváte. V Rakousku, v severní Itálii, Nizozemsku, Maďarsku, ve Švédsku...
Možná je to náhoda. Možná nemáme tak schopné populisty. Možná jsou populisti všichni. Anebo Češi prostě nasákli skepsí k jednoduchým řešením a příliš hlučným slibům. Nevíme.
Nabídka a poptávka
Úspěch každé radikální strany stojí a padá s tím, jak moc je její volba společensky přijatelná. Například: Romy jako takové určitě nemá rád x-násobek voličů Dělnické strany sociální spravedlnosti; ale jen minimum z nich to vede k tomu, aby se k ní hlásili anebo ji volili. Není to salonfähig.
To, že v parlamentu zasedali Sládkovci, přičítáme divokým devadesátým létům, kdy se společenské povědomí o tom, co je a není slušné, teprve tříbilo.
A od té doby - naštěstí nic. Populistická nabídka a poptávka se nepropojily.
Ani Suverenita Jany Bobošíkové, která - v jemnější verzi, jistěže - pracuje s podobnými postupy a míří na podobné voliče jako republikáni, nijak zvlášť nezáří.
Kapitolou sama pro sebe je KSČM. Po letošních volbách to vypadá, pokolikáté už, že vliv komunistů odumírá. V parlamentu sedí v koutě, na radnicích slábnou, do senátního finále nepostoupil ani jeden.
Zdání klame. Komunisté se tak nanejvýš zanoří pod hladinu, jako Bludný Holanďan. Zatím je pro ně na levici spoustu místa. Ale populistickým lídrem nikdy nebudou. Museli by se změnit a odhodit komunistické harampádí, jenže v tom by zároveň byla jejich záhuba. A oni to vědí.
Skončí dialog hluchých?
Dlouhé měsíce napínaná trpělivost voličů znovu vydržela. A nejen to. Teď je dokonce slušná šance, aby se politika stala sympatičtější a věrohodnější. Těm největším stranám spadl hřebínek, někteří politici dokonce skloňují slova jako skromnost a pokora.
Politické menu je pestřejší. Po komunálních volbách se zřejmě dají do pohybu zarezlé poměry na desítkách, možná stovkách radnic. Alespoň to.
V dolní komoře parlamentu panuje bezpečná vládní většina, Senát ovládla opoziční oranžová. To je výzva, aby se demokratičtí politici naučili spolu mluvit a spolupracovat. Příští volby (ty krajské) mají být až za dva roky, teď je čas na dohodu o věcech jako je důchodová reforma. Přišel čas plnit sliby, ty o aroganci moci a korupci možná na prvním místě.
Anebo ne. V tom případě vítejte v parlamentu, Herr Haider. Ať už se budete jmenovat jakkoli.
Čtěte také:
Obecní volby dopadly dobře, dřív než začaly. Nevěříte?
Nejkrásnější dny roku s politikou. Asi dva, možná tři
