Kdo celá léta sleduje porevoluční českou politiku, nemůže nevidět, jak se změnila. Hrubá až surová je dlouho, ale čím dál víc ztrácí obsah. Když se vládní koalice snaží nějaký obsah prosazovat, což se odehrává většinou změnou zákonů, naráží na betonovou zeď obstrukcí. Cílem opozice (ANO, SPD) není debatovat, argumentovat, cílem je blokovat, dehonestovat, urážet, ničit. A dělat show.
Typickou ukázkou byl urážlivý návrh předsedy ANO Andreje Babiše, ať sněmovna jedná o duševním zdraví premiéra Petra Fialy (ODS). "Naše země je ohrožena. Po každém vystoupení pana premiéra nám volají zděšení občané a mají strach, co se to s panem premiérem děje. Pan premiér vystupuje každý den a občané mají obavu o jeho duševní zdraví. Proto si myslím, že bychom měli mít jediný bod, a to je duševní zdraví premiéra Fialy, aby zkrátka neděsil naše občany," řekl v listopadu na plénu. Nechutné.
Vládní strany hledají cestu, jak se blokování navržených zákonů bránit. Předčasně ukončují debaty ve sněmovně nebo používají přílepky. Jeden z nich, důležitý přílepek, nedávno dost překvapivě na žádost poslanců ANO shodil Ústavní soud. Zrušil již přijatý zákon poslance Pirátů Jakuba Michálka, který zakazoval politikům vlastnit média a firmy pobírající dotace či plnící veřejné zakázky.
Michálek řekl, že rozhodnutí soudu bere "jako špatnou zprávu pro českou demokracii. Vyhrály obstrukce nad vůlí většiny. Většina Čechů souhlasí, že politik nemá vlastnit média a brát miliardy dotací do svých firem. Nechci, abychom dopadli jako v Maďarsku". Sdělil to Novinkám.
Ústavní zdůvodnění zrušení Michálkovy změny zákona ("přilepil" ji ve druhém čtení k návrhu zákona měnícího organizační strukturu Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí) vyvolalo silné reakce. Radost hnutí ANO. Pro to je vlastnění médií politiky-oligarchy naprosto v pořádku.
Proti rozhodnutí se ovšem postavilo šest ústavních soudců, Jan Wintr, Milan Hulmák, Veronika Křesťanová, Tomáš Langášek, Kateřina Ronovská a Daniela Zemanová. Hodný kritiky je pro ně fakt, že nález nereagoval na probíhající "explicitní porušování" jednacího řádu. Soudci kritizují, že jednací řád nedává sněmovní většině efektivní nástroje, jak prosadit legitimní většinovou vůli proti opozičním obstrukcím.
Vadí jim, že se nález přijatý těsnou většinou "významně odchyluje od dosavadní judikatury Ústavního soudu k legislativnímu procesu obecně a i k tzv. přílepkům konkrétně, působí nepřesvědčivě a nesoudržně, ba dokonce v řadě ohledů rozporuplně a nedomyšleně, rozkolísává judikaturu Ústavního soudu a činí ji do budoucna jen těžko srozumitelnou". Tvrdá kritika.
Šest soudců nesouhlasí s názorem, že se Michálkův pozměňovací návrh významně vzdaloval od legislativní předlohy. Mají za to, že vlastně jen rozšiřoval působnost Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí do oblasti zákona o střetu zájmů.
Ústavní soud udělal z voličů poražené
Velmi přesné, drsně přesné hodnocení celé situace poskytl v rozhovoru pro Spotlight ústavní právník Jan Kysela. Poradce prezidenta Pavla odpovídal na otázku, kdo je po nálezu soudu vítězem a kdo poraženým. Odpověděl: "Rozhodně to není tak, že hnutí ANO vyhrálo, protože je plné ušlechtilých lidí, kteří přesně vědí, jak se zákonodárný proces má provozovat, a ta zlá koalice jim to kazí."
Poraženým je podle něj způsob, "jakým parlament sám sebe řídí, nebo neřídí, jakým o důležitých věcech rozhoduje, jak probíhá zákonodárný proces, a v tomto slova smyslu se dá říci, že jsme poraženými všichni jako občané". Proč? Kvůli tomu, jak dlouhodobě sněmovna funguje, "protože ono to potom vrhá stín na význam voleb".
Kysela připomněl výsledek voleb 2006, střetu Jiří Paroubek versus Mirek Topolánek, kdy volby na počet poslanců skončily výsledkem 100 ku 100 a Paroubek tehdy řekl, že "bez nás si pánové neumyjí ani ruce". Protože měli sto ku stu a potřebovali sto jedna.
Kysela pokračoval: "Tak teď volby dopadly tak, že máte 108 ku 92… máte neobvykle silnou vládu, ale ta neobvykle silná vláda si nemůže umýt ruce, protože u sto padesáti nejrůznějších témat opozice usoudí, že prostě těch 108 vám nestačí, to, že jste vyhráli volby, vám nestačí, to, že my třeba příště vyhrajeme volby, to nestačí, my to prostě nechceme. A začneme obstruovat v takovém počtu případů a v takové intenzitě, že vás to buď vede k tomu, že si řeknete, tak my sice máme 108, ale pojďme si proškrtat, co nemůžeme, protože to opozici vadí, nebo vás to vede do těch nočních jednání anebo vás to vede do toho, jakým způsobem se dobrat výsledku, a to je přesně to porušování jednacího řádu…"
Kysela popsal přesně, co "vrhá stín na význam voleb", neustálé opoziční obstrukce, které nakonec destruují vládní úsilí o změny i práci sněmovny. Voliči ANO a SPD a další protivládní aktivisté té destrukci tleskají. Možná si neuvědomují, že česká demokracie nabourala, prudce se snižuje význam voleb. Vítěz, i když má na české poměry silnou většinu, nemůže vládnout, nebo vládne tak na třicet procent. Tady vážně není co slavit a Kysela vyhmátl to podstatné: poraženými jsme my všichni, celá země.
Z demokratického procesu se stává brzda změn, brzda pokroku, jednací řád se stal nástrojem k blokování vládnutí. Bylo by pochopitelné, kdyby opozice obstruovala u zákonů ohrožujících svobodu a demokracii, pokud by se objevily, ale ona obstruuje u čehokoli. Debatu vyměnila za nechutnou, jedovatou show. Zneužívá demokracii.
Jak z toho ven? Jednou cestou by (snad) byla změna jednacího řádu. Ale bezpečnou cestou, jak nabouranou demokracii opravit, je volit politiky, kteří ji nechtějí zničit, kteří závistivě nepošilhávají po autoritářích.
