Takže podle českých komunistů by se mělo mluvit lépe česky. Neprznit jazyk a zakázat nespisovná slova na úřadech a v médiích. Navrhují speciální zákon o státním jazyce České republiky. Nejde o jejich první pokus na tomto poli, ale zatím se jim změnu prosadit nepodařilo.
Tak to zkouší nyní znovu.
V jednom pravdu mají: v médiích, ale i jinde jsou cizí slova slyšet stále častěji. Je třeba to řešit, nejlépe výběrově: tak například slovo "restituce", zvlášť ve spojení "církevní restituce", je v posledních dnech vyloženě nadužíváno. Tady by zrovna byl prostor pro zásah. Ještě by se mělo promyslet jaký, ale striktním zákazem komunisté ještě nikdy nic nepokazili.
Nebo slovo "rehabilitace". Co to vlastně znamená? Že se napravují nějaké křivdy? Jaké křivdy? Nebude-li rehabilitace, nebudou křivdy. Zrušit bez náhrady.
Nebo termín "justiční vražda". Užíván tolik není, ale zato zní každopádně nebezpečně a stejně nedává smysl: je justiční vražda jiná vražda než normální vražda? Zakázat!
Také cizí slova "emigranti" či "exulanti" jsou pochybná a ve své podstatě zavádějící. Kdo to vlastně je či byl? A další cizí slovo, kterému nikdo nerozumí: "totalita". Co je tím vlastně myšleno? Nedá se to nahradit nějakou pěknou českou verzí? Co třeba "doba, na kterou rádi vzpomínáme". Je to, pravda, trochu dlouhé, ale české bezpochyby. Pěkné.
Za úvahu také stojí, jestli nezrušit některé názvy, které se už sice vžily, ale nicméně v myslích lidí páchají škodlivý zmatek. Třeba "Palachův týden". Je to naprostý nesmysl. Každý přece ví, že Jan Palach byl v době, o které je řeč, už dávno po smrti, tak jak k tomu ten nešťastník přijde? Zákaz názvu by tu byl jen kvůli němu, jiný důvod samozřejmě nemá.
Ale je dobré přemýšlet i opačně. Jestli některá slova pevně, zákonem nesvázat s jinými tak, aby se nemohla používat jinak. Třeba "okupace" by byla jen německá či nacistická, žádná jiná. Nebudeme sem plést okupaci sovětskou kdysi nebo třeba okupaci Krymu dnes.
Jazyk je zrádný, to komunisté po desetiletích cenzury a jeho ohýbání vědí dobře. Vezměte si třeba noviny z doby, kdy vládli, a přečtěte si je, možná tomu zmatenému textu ani nebudete rozumět; tehdejší novináři byli mistři v tom, jak použít mnoho slov a neříct nic.
Tak nějak by to vypadalo, kdyby dostali moc a řídili by si češtinu po svém? A proč přichází s takovým návrhem znovu a teď? Komunisté dobře vědí, že mají v polistopadové politice výhodnější pozici než kdykoli předtím, a byli by hloupí, kdyby toho nevyužili. Vědí, že lidská paměť vytěsňuje špatné vzpomínky, a v duchu toho se snaží upoutat pozornost veřejnosti.
Návrh proti prznění češtiny může vypadat na první pohled zajímavě, ale snaha o slušnou a spisovnou českou mluvu by se bezpochyby obrátila proti komunistům samotným: problém s takovým jazykem mají jak prezident, tak premiér: dvě klíčové osoby, které je drží blízko u moci.
