Nakonec je to ještě větší balík, než jaký všichni čekali. Čistý zisk skupiny ČEZ loni stoupl na 80,7 miliardy korun. Předloni to nebylo ani miliard deset. A o parník padl i dosavadní rekord - 51,9 miliardy z roku 2009. Většinový vlastník, tedy český stát, se tak může těšit na tučnou dividendu 44 miliard. A když se k ní připočtou i speciální odvody a daň z nadměrných tržeb, ministerstvo financí si bude moci přichystat pořádně velký měšec, do kterého se vejde oněch zmiňovaných 100 miliard.
Taková částka už politiky samozřejmě vzrušuje. Většinou ale ty, kteří energetice nerozumějí nebo rozumět nechtějí. Exministr průmyslu Karel Havlíček (ANO) se již například rozčílil, jak je možné, že ČEZ tak moc vydělává a zároveň platíme za elektřinu nejvíc v Evropské unii. Tak zaprvé, tu elektřinu opravdu nemáme nejdražší, jak mohou dosvědčit třeba Francouzi. A hlavně už je třeba zbavit se umanuté představy, že o kolik víc producent vydělá na vzedmutých cenách, o tolik by měl automaticky snížit sumu, za kterou zde elektřinu dodává.
Pokud by ji ostatním prodával za draho, jen aby to doma mohl dělat o to levněji, logicky by se ostatní země recipročně zachovaly v případě plynu či ropy - tedy surovin, které naopak masivně dovážíme. A ve výsledku by na tom celá republika byla bita. Navíc platí, že dodavatelé energií nás sice nyní souží strašnými ceníky, zároveň ale odevzdávají obří sumy státu. To jeho úkolem je pak z těchto peněz umět pomoci těm, kteří to potřebují.
Oslíčku, otřes se
Ostražitost by však měla vzbudit ještě jedna věc. Premiérovy úvahy, podle nichž 100 miliard korun představuje tak obří balík, že z něj bude možné něco odsypat i na dálnice či obranu. Vážně? To už tedy opravdu víme, z čeho erár zaplatí dostavbu jaderných elektráren a budování sítě obnovitelných zdrojů, že můžeme jen tak bez dalšího odesílat zisky ČEZ mimo energetiku?
Ten podnik vždy státu sloužil jako "oslíček otřes se". Politici z jeho výnosů pravidelně látali své předvolební sliby. Speciálně pak na konci nultých let. Jenže tehdy ještě česká energetika šlapala a nepotřebovala urychlenou renovaci. To se teď diametrálně změnilo. Proto Petr Fiala (ODS) nemůže v tomto ohledu postupovat jako jeho předchůdci ve Strakově akademii.
Ano, obrana je nyní jistě prioritní záležitostí. A ano, s dálnicemi máme problém, protože ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) chtěl jejich výstavbu financovat prostřednictvím dluhopisů, záměr mu však katastrofálně nevyšel a není tak jasné, za co stát bude v příštích letech asfaltovat. Jenže i letošní rekordní zisky ČEZ jsou pořád malé v porovnání s tím, kolik prostředků teď bude třeba nalít přímo do sektoru, v kterém působí. A není tak radno je z něj odčerpávat.
Účet, prosím
Co se týká programů, které mají lidem pomoci zvládnout zdivočelé ceny energií, zvolil kabinet loni velmi plošný a velmi nesolidární cenový strop, který přilepšuje stejně bohatým i chudým a nijak nenutí k úsporám. Premiér Fiala měl loni v srpnu pravdu, když se nechal slyšet, že něco takového by mohli navrhnout jen populisté, extremisté a falešní energetičtí proroci. Problém je, že o pár měsíců později to sám udělal.
Co bylo, bylo, nyní bychom se ale už snad mohli posunout vpřed. Jak se ceny elektřiny i plynu začínají pomalu uklidňovat, přichází chvíle, kdy bude možné stropy konečně opustit. Vymyslet je naopak třeba funkční sociální dávku, která by pomohla těžké časy zvládnout nejchudší třetině domácností. Financovat ji můžeme právě z oné stovky miliard, kterou erár od ČEZ dostane.
Ovšem co zbude, nemělo by se jen tak bez rozmyslu porůznu rozházet. Stát zatím nedostavěl ani jeden nový blok jaderné elektrárny v Dukovanech, a už mluví o čtyřech dalších. Kde na ně chce vzít? A i kdyby ten zmiňovaný dukovanský stál "jen" avizovaných 200 miliard, jak a kde je získáme?
To ovšem není ani zdaleka všechno. Peněz bude třeba mnohem více i na další projekty. Částečně kvůli tomu, že dosavadní energetická infrastruktura začíná dosluhovat a potřebuje generální rekonstrukci. A částečně kvůli tomu, že čelíme změnám klimatu a zešílel Vladimir Putin, takže je třeba stavět i zcela nové typy zdrojů.
A to ještě vůbec nedošla řeč na loňský premiérův slib, že stát získá elektrárny pod svou kontrolu. Pokud byl myšlený vážně, bude vláda potřebovat spoustu peněz na vyplacení minoritních akcionářů. Jak moc velký balík to nakonec může být, Petru Fialovi rád přiblíží třeba francouzský prezident Emmanuel Macron, který se před časem pustil do výkupu energetické společnosti EdF.
Ne, z oněch 100 miliard od ČEZ by neměl jít mimo energetiku ani haléř.
