S koronavirovou pandemií přišla do Česka i ta dezinformační. "Lék na koronavirus: Je to tak jednoduché: Whisky a med!" "Chřipka horší než migrující mu-slimáci a negři? Duce Hamáček oznámil obnovení kontrol na hranicích." "Koronavirus: Je to biologická zbraň? Kdo ji vytvořil? Kdo ji vypustil? Pohled na fakta." "Utajená operace. Možná až lidé pochopí, bude pozdě. 5G skryto za CORONAVIREM." "Ve stínu koronaviru: USA přesouvá do Evropy obrovské množství vojáků, letadel a tanků."
V přímém přenosu jsme mohli sledovat, jak úzce souvisí záplava dezinformací se vzestupem obecné nejistoty, nedůvěry k establishmentu a nedostatkem spolehlivých informací.
Shodou okolností nyní vyšel i důležitý průzkum agentury STEM, který boří mnohé zažité představy o tom, kdo u nás aktivně šíří nesmysly. Ani zdaleka to nejsou jen osamělí senioři a prokremelští trollové.
Budeme-li chtít v boji s dezinformacemi uspět, neobejdeme se bez změny strategie. Ukazuje se, že místo umanutého pronásledování každé šílenosti a nálepkování médií bude účinnější, když se jako společnost zaměříme na efektivní "vakcinaci" - na širokou dostupnost kvalitního a důvěryhodného zpravodajství.
Pan Balda by mohl vyprávět
Výzkum STEMu v mnohém nabourává naši představu o silně vystrašeném a zpolitizovaném důchodci bez dobrého finančního zajištění, který svou frustraci ventiluje šířením kremelských hloupostí na internetu. "Na tyto šiřitele se nevztahuje řada v médiích sdílených stereotypů - svoji ekonomickou situaci nepovažují většinou za špatnou, nemají vždy vyhraněné a jasné politické názory a nejsou to dominantně jen starší lidé. Mnozí z nich se běžně snaží ověřovat informace a také neplatí, že mají vždy nízkou zpravodajskou gramotnost," shrnují autoři.
Podstatné je, že těchto zhruba pět procent aktivních šiřitelů a dalších deset procent aktivních konzumentů jejich sdělení z nějakého důvodu silně poptává jako alternativu k tomu, co považují za převládající mediální světonázor.
Spontánní šiřitelé kupodivu ani moc neznají dezinformační média tolik zmiňovaná v běžném zpravodajství jako jádro problému a podle výzkumníků je lze zachytit vytvořením specifických mediálních platforem, komunitními programy a diskusemi. Průzkum totiž odhalil, že si v diskusi většinově nechtějí potvrdit či nechat vyvrátit svůj názor, ale především někam patřit, být užiteční a oblíbení. To debaty, komunitní práce a kvalitní zpravodajství o poptávaných tématech může efektivně řešit.
Opravdový problém představují takzvaní expertní šiřitelé, které autoři výzkumu nazývají "Badateli" či "Zachránci". Jde o lidi, kteří googlují, až se z nich kouří. Chtějí uznání, sebepotvrzení, respekt - a někdy i peníze. S těmi mainstreamové aktivity mnoho nezmohou, ale jejich vliv může umenšit racionální mediální kritika, která nabourá rozšířenou tezi, že klasická média postrádají jakoukoli sebereflexi.
Obě kategorie šiřitelů se samozřejmě ovlivňují - první český terorista Jaroslav Balda by mohl asi nejlépe vyprávět, jaké to je, když už pouhé spontánní šíření alternativních smyšlenek k uspokojení nestačí a člověk začne nesmysly i vytvářet. Včera nepodstatný senior, dnes zachránce světa plně pohlcený svým fikčním vesmírem…
Kam se ztratila média?
Ze studie vystupuje také jedno děsivé číslo - téměř tři čtvrtiny (72 procent) českých občanů si myslí, že velká média v Česku záměrně zkreslují nebo zamlčují důležité informace. Není se pak co divit druhému číslu, podle kterého se dvě pětiny (41 procent) české společnosti kvůli tomu snaží dohledávat "zatajené" po vlastní ose. Za jiných okolností by touha ptát se a pátrat byla skvělou zprávou, je-li ale motivem nedůvěra k mainstreamu, není o co stát.
Koronavirus ukázal, jak křehká je současná rovnováha. Lidé už médiím moc nevěří ani za normálních časů. A přijde-li otřes, jaký představoval vir, odmigrují masově k alternativním rádcům od dezinformačních webů po Donalda Trumpa.
Více než kdy jindy proto potřebujeme opravdu široce dostupné a otevřené zpravodajství, hodné toho jména. Jenže zatímco na jednu stranu už delší dobu víme, že mnohé konspirace se týkají zahraničí (Rusko, USA, migrace, EU), prostor pro opravdu zevrubné informování o zahraničním dění se nijak rozšířit nepodařilo. Spíše naopak.
Mnohá média také odrazují čím dál vypjatějšími názory. Může to jistě přinášet kliky a úspěch v určitých bublinách, ale zapadá to ještě do obrazu tradičního média, které propojuje společnost tím, že nabízí prostor lidem různých světonázorů?
Z bubliny ven
Nikdo neví, jak se nakonec ustaví nová mediální zodpovědnost, která velmi klopotně dobíhá demokratizaci komunikace, již přinesl internet. Jako vždy v historii i tentokrát ale nakonec nějaká nepochybně vznikne.
Je pravděpodobné, že exponenciální šíření dezinformací nakonec nejefektivněji utne regulace sociálních sítí, jak v rozhovoru pro Aktuálně.cz avizovala už před časem eurokomisařka Věra Jourová. Stejně tak k tomu možná přispějí státní zástupci, kteří usilují o přísné tresty za šíření nenávisti na internetu, jak zase v jiném rozhovoru Aktuálně.cz říkala vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová.
Nic z toho ale nesnímá z médií zásadní odpovědnost za to, aby k represi nabídla i něco pozitivního a spojujícího. Něco, co společnosti alespoň částečně vrátí sdílený znalostní základ. V praxi to znamená tedy kvalitní, ověřené informace a k tomu jistou uměřenost, která dokáže oslovit širší publikum, než jaké představuje jedna názorová bublina.
