Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
12. 11. 2015 12:50

Člověk v tísni a ruská propaganda: Jak učit studenty hledat pravdu v rozdělené zemi

Všecko je relativní? Nic neplatí? Ne. Pravda se dá najít. Nevládní organizace bude učit studenty, jak poznat propagandu.
Náš Krym? Putinův? Je to pravda nebo lež? A má ještě dneska smysl hledat pravdu?
Náš Krym? Putinův? Je to pravda nebo lež? A má ještě dneska smysl hledat pravdu? | Foto: Reuters

Co má základní a střední škola děti a studenty naučit? Gramatiku, matiku, dějepis a chemii? Nebo taky rozumět světu okolo sebe? Co ten svět vytváří a co ho popisuje? Velkou roli sehrávají média. Masmédia. V tom slovu slyšíme tu masovost, masitost, ten dennodenní tlak. Jak na nás, ať je nám deset, patnáct nebo padesát prší informace, řítí se jak povodeň, a teď se v tom, člověče, vyznej.

Každý, kdo debatuje na veřejných fórech, setkává se často s otázkou: „A čemu mám věřit?“ „Co je pravda?“ „Jak mám v novinách, na internetu, v televizi poznat, že nelžou?“ Tohle to „jak se to dělá“, jak se zorientovat, často neovládají zkušení dospělí, natožpak studenti.

Ve školách, základních a středních, ovšem žádný předmět jako „pravda“, nebo „jak se dobrat pravdy“ nenajdete. Byl by absurdní. Studentům nemůžete cpát svou pravdu. Musíte složitě hledat cesty, návody, jak si pravdu o realitě najdou sami. Důležité je, aby o hledání pravdy (zde míněna jako reálný obraz světa) vůbec stáli.

Kdo je to má učit? V jakém předmětu? Na školách mají „základy společenských věd“. Tam by měli žáci dostat základní představu o systému, ve kterém žijí, o demokracii. Ale to „hledání pravdy“, návody jak se učit vyznat ve svém světě, to by jim měli poskytovat rodiče (dělají to?) a každý učitel ad hoc.

Dostáváme se k tomu, jak vypadá český učitel. Část z nich učila ještě za bolševika, za jiného režimu. Část z této části jsou bývalí komunisté. Část mladších, totalitou nepolíbených, jsou aktivní, část bere svou práci hákem, odučit a domů. Nějaké hledání pravdy, vytváření hodnot? Na co?

Na mnoha školách se raději širokým obloukem vyhnou průřezovému tématu „multikulturní výchova“. Kdyby chtěli dětem vykládat třeba o muslimech, o islámu, snadno narazí na odpor části rodičů. A ještě něco: kdo by to učil? Který učitel na základce nebo gymplu je expert na islám?

Humanitární organizace Člověk v tísni teď nabízí středním školám nové téma. Jako součást programu Jeden svět na školách její experti připravili výukové lekce o propagandě. (Mediální vzdělávání; Současná ruská propaganda.) A školy o to zjevně mají zájem.

Co na to Putinovi rodiče

Není divu. Už od prvního stupně základky mají pracovat na průřezovém tématu „mediální výchova“. Žáci se učí orientovat v tisku, hledat si ověřené informace (nebo si ověřovat informace), používat web, Facebook atd. Úroveň je rozličná, někde se děti dozvědí hodně, jinde maloučko či nic.

Nabídka Člověka v tísni vypadá dobře: přichází včas, vyvolává zájem studentů i učitelů. Žáci se mohou dozvědět, jak se odehrála anexe Krymu, jaké propagandistické metody Moskva používala. Jak informují a jak své i cizí občany ovlivňují ruská média. Velmi důležitá část tématu: jak funguje propaganda u nás v Česku? Co je a co není pravda? Jak se to dá odhalit, rozpoznat?

S tématem, jako je ruská propaganda, ovšem přichází zásadní problém. Česká společnost je ostře rozdělená. Část obyvatel, podle více ukazatelů menší část, nikoli však malá, je proruská, proputinovská, antievropská, antizápadní, antiamerická. Tihle lidé začnou okamžitě křičet: Je to jak za bolševika! Zas nám cpou svou pravdu, zas nám lžou!

Ruská propaganda funguje, maká, jak by řekl Andrej Babiš, na plné pecky. Plno lidí bez váhání polklo, že Krym prostě Rusům „historicky patří“, tak si ho „mají právo vzít“, že Rusové na Ukrajině „chrání svoje lidi, ruskou menšinu“, že let MH17 sestřelila buď „ukrajinská stíhačka“, mluvil o tom přece v televizi ruský generál, nebo dokonce Američani...

A teď si představte, že dítě takových ruskou propagandou zpracovaných rodičů přijde domů ze školy a začne vykládat, co jim při hodině vykládal učitel, který vychází z lekcí od Člověka v tísni. Jejichž součástí je video a doporučené výukové aktivity, otestované ve školách, informační materiály včetně otázek a odpovědí, rejstřík pojmů, tipy, jak nenaletět na internetu... Ten řev, ten vztek, to „zklamání z demokracie“.

Jeden svět není nezaujatý...?

Ministerstvo školství tuší, o jak citlivé téma jde. „Festival Jeden svět je pořádán nevládní organizací, která má zřetelný, obecně známý názorový profil a nelze od ní žádat ani očekávat striktní nestrannost a nezaujatost,“ sdělil resort Aktuálně.cz. „Je zodpovědností ředitelů škol, aby rozhodli, zda je festival se svými světlými i stinnými stránkami pro žáky přínosem, a jejich účast na něm proto schválili, nebo neschválili.“

Je tento postoj v pořádku? Sedí, že Člověk v tísni není nestranný a nezaujatý? Na festival Jeden svět chodím celá léta. Promítají se tam dokumenty nejrůznějších světových autorů, jejichž tématem jsou lidská práva, ale taky třeba ochrana či devastace přírody. Dokumenty ukazují potíže americké, britské, švédské a já nevím jaké ještě demokracie, zrovna tak jako maléry autoritářských režimů (Rusko, Čína atd.) Znamená to, že Jeden svět není nestranný?

Proti stížnostem proruských rodičů existuje jediná obrana. Lekce o ruské propagandě musí být maximálně přesné. Toto Putin řekl před anexí Krymu (citace, video z tiskové konference), toto po zabrání poloostrova (citace, video z tiskové konference). Nebo: toto Rusové říkali těsně po sestřelení MH17 a toto jsou závěry mezinárodní vyšetřovací komise. A toto na závěry namítli Rusové. - Právě tak ovšem jsou lekce Člověka v tísni o ruské propagandě vytvářeny.

Potíž se skrývá v tom, že v rozdělené zemi, v zemi, kde nemalá část lidí nadává na demokracii, jsou zpochybňovány právě demokratické postupy. Přičemž jejich gruntem je svobodný přístup k informacím.

U nás mohou existovat všecky možné servery, mnohdy jednoznačně proruské a absolutně protizápadní. Chápeme to jako „daň svobodě“. Tou daní je svobodné šíření lží, polopravd a dezinformací. Proto je namístě, aby se studenti učili „hledat pravdu“, tedy ověřovat si informace. A ověřovat si informační zdroje, vědět, jestli věřit dejme tomu Aktuálně, nebo Aeronetu (oba servery jsou od A). Pokud se rozhodnou pro Aktuálně, pak je cenné, aby se učili hodnotit i naše zprávy.

Znovu: v rozdělené zemi, kde mezi hlavní rozdělující činitele patří prezident, je cenné, když nevládní nezisková organizace nabídne kontroverzní a zároveň klíčové téma, které mohou kantoři převzít "udělané na klíč". Často totiž sami postrádají nejen čas, ale i nutnou odbornost.

Lekce o ruské propagandě nejsou koncipovány tak, že „Putin je zloduch“, ale jinak: toto se nestalo, i když o tom ruská média informovala a některé české servery to otrocky převzaly. Plus důkazy, že se to nestalo. Názor o tvůrcích lží a dezinformací si studenti udělají sami.

 

Právě se děje

Další zprávy