Česká obchodní inspekce v pátek oznámila, že k diskriminaci spotřebitelů stále dochází. Není to ale tak strašné - ze 721 kontrol inspektoři narazili na diskriminaci v sedmi případech, což dělá necelé jedno procento. Ale i tak: "Cizojazyčně hovořícím návštěvníkům restauračního zařízení byla při placení účtována navíc částka 80 Kč, česky hovořícím návštěvníkům tato částka účtována nebyla". "Prodávající požadoval rozdílné ceny za vstupenky na hokejové utkání, kdy vstupné pro domácí účastníky bylo cenově výhodnější." Nebo: "Nevidomá osoba nebyla vpuštěna do cukrárny vzhledem k tomu, že ji doprovázel vodicí pes."

To jsou samozřejmě zavrženíhodné příklady diskriminace. A pak je tu ještě jeden, nad kterým se ČOIka a asi ani žádný jiný orgán nepozastavuje: různé ceny vstupného podle toho, jak je návštěvník/spotřebitel vysoký.

Jde o tak absurdní parametr, že by se jím správně ani nemělo smysl zabývat. Jenže se používá úplně běžně, takže to asi hodně lidem přijde normální. Mně ne.

Je jedno, že ve většině případů jde o děti, které nenosí žádný doklad, kolik jim je let. Dospělí to platí. A je neobhajitelné, aby museli platit víc jenom proto, že se jim jejich děti vytáhly na 170 centimetrů, kdežto sleva platí jen do 150. Co jiného než diskriminace vysokých (a zvýhodňování menších) to je? Jaký je rozdíl mezi přirážkou za to, že zákazník vyrostl, a taxou za to, že zákazník nemluví česky nebo přijel na hokej s šálou mužstva hostí? V principu žádný. To druhé je úředně potvrzená diskriminace, ČOIka za ni sazí pokuty. To první je běžná praxe.

Psal jsem o tom předloni. Nic se od té doby bohužel nezměnilo.

Abychom si ověřili, že jde nejen o diskriminační, ale také hloupé pravidlo, stačí ho jen obrátit. Představte si, že někam přijdete a zjistíte, že se zlevněné vstupné týká jen osob nad 170 nebo kolik centimetrů výšky, kdežto ti menší platí plnou cenu. Je to stejná diskriminace a stejně na hlavu, jako když platí víc vysocí. Že je vyšší výška přesvědčivým důkazem vyššího věku, to je tak chatrné vysvětlení, že by se ho snad nikdo neodvážil vyslovit nahlas.

Nejde o to, vydupat mermomocí nějaké geniální řešení. Vždycky bude hlavní dobrá vůle a zdravý rozum. Ale když už potíráme diskriminaci (zakazuje ji paragraf 6 zákona na ochranu spotřebitele), tak přece zaběhlou šikanózní praxi nejde přehlížet. Stop diskriminaci dlouhých spotřebitelů! Kolektivní vina výšky je nepřípustná.