Prezident Donald Trump chce být nepředvídatelný a jeho zahraniční politika podle toho v mnohých ohledech tak vypadá. V jedné základní věci je ale Trump čitelný a setrvalý. Lidská práva v jeho politice nemají, a také ani nebudou, překážet pragmatickým - bezpečnostním a ekonomickým - zájmům USA.
Bude to "realpolitika na steroidech", trefně v loňské kampani poznamenal jeden z amerických komentátorů. A jak tento týden v projevu k zaměstnancům ministerstva zahraničí potvrdil i šéf americké diplomacie Rex Tillerson.
Spojené státy podle něho nehodlají podmiňovat přístup k jiným zemím tím, jak ony zacházejí se svými lidmi. "Někdy, pokud spojujeme naše bezpečnostní zájmy se sdílením našich hodnot, se může stát, že pak nejsme schopni bezpečnostních cílů nebo bezpečnostních zájmů dosáhnout," vysvětlil ministr zahraničí.
Dost bylo Havla! Teď už také v USA
Podle konzervativního listu Wall Street Journal (který rozhodně nelze podezírat z antitrumpismu či nějakého levicově-liberálního alarmismu) představuje takto "narýsované oddělení americké zahraniční politiky od hodnot - jako jsou lidská práva, demokracie, svoboda tisku a zacházení s menšinami - odklon od priorit, které sledovaly jak Bushova, tak Obamova administrativa".
V české politice jsme obdobný střih zažili také. Po odchodu Václava Havla se nejdříve premiér Petr Nečas rozhodl, že dost už bylo "dalajlámismu". Ještě výše, až na úroveň prezidentské zástavy nad Pražským hradem, tento prapor zdvihl Miloš Zeman, který se za několik dní jede znovu přiučit do Číny, jak dobře to tam dělají. Havlův "lidskoprávní atlantismus", jak to v roce 2014 pejorativně nazval tehdejší náměstek ministra zahraničí Petr Drulák, pak musel rovněž uhnout i praktické zahraniční politice vlády Bohuslava Sobotky.
Jenže nic není zadarmo. Rezignace na hodnoty je nedělitelná. Nelze je nechat stranou tam, kde se to hodí, ale u sebe doma žít v nedotčeném světě. Je to jako ve spojitých nádobách, odlijete z jedné, ale hladina se pak sníží v obou. Jak nyní vidíme v Česku i ve Spojených státech na zdejší i tamní otřesné degradaci politického prostředí.
Podobně jako Miloš Zeman tvrdil i Donald Trump, že chce být prezidentem všech. Stejně jako Zeman podněcuje však ve skutečnosti jen stále hlubší, nesmiřitelnější, společenské rozdělení. Oponenti jsou buransky uráženi, dětinsky ponižováni, fakta jsou alternativní, novináři jsou nepřátelé lidu.
Diagnóza trumpismu
A připomínat v této chvíli Václava Havla - který v roce 1991 ve svém Letním přemítání psal, že "skutečná politika, politika vskutku hodná toho jména, a ostatně jediná politika, které jsem ochoten se věnovat, je prostě službou bližnímu. Službou obci. Službou i těm, kteří přijdou po nás", by se mohlo zdát zbytečné, směšné, či podle jiných spíše naprosto idiotské.
Ale přesto - a právě proto to stojí za pokus. Přinejmenším například sloupkaři listu Washington Post Michaelu Gersonovi, který byl poradcem a autorem projevů prezidenta George W. Bushe. Chcete pochopit, co se v Americe děje, co je trumpismus? Přečtěte si Václava Havla, vyzval Gerson před pár dny ve svém textu ve Washington Postu.
Z Havlova Letního přemítání (které letos vyšlo v USA pod názvem Politics, Morality and Civility) cituje Gerson například věty, které jsou podle něho diagnózou trumpismu. Je to skepse a náchylnost občanů uvěřit těm, kdo hlásají, že "politika je především manipulace s mocí, s veřejným míněním a že morálka do ní nepatří".
A tento demoralizující dojem z politiky pak ústí v odmítnutí možnosti, že "by myšlenka, síla pravdy, síla pravdivého slova, síla svobodného ducha, svědomí a odpovědnosti, nevybavena kulomety, touhou po moci a politickým čachrářstvím, mohla něco změnit".
Havla není nikdy dost! Ani u nás v Česku
Konec? A pak už jen Trump, Zeman, Babiš....? Ne, nemusí to tak být, jak Gerson souhlasí s Havlem, pokud každý začne sám u sebe. "Totiž: za všech okolností se snažit být slušný, spravedlivý, tolerantní a chápající, zároveň však neúplatný a neobelhatelný, zkrátka snažit se být ze všech sil a trvale v souladu se svým svědomím a se svým lepším já."
Současnému českému čtenáři to nejspíš bude znít havlovsky naivně, komicky, usvědčeno praxí z krasořečnění, z prázdnoty… A patrně i v dnešních Spojených státech to už tak mnozí cítí. Podle Gersona zde ale Havel dává hlas pravé Americe. Ne trumpismu, který, jak píše komentátor, "pěstuje zlobu, strach, rozpory, kmenové násilí, chvástání i poraženectví, sobectví i sebelítost".
Ale Americe, založené na demokratické víře. Americe, jak Gerson už pak znovu cituje Havla, ve které lidé vědí, že má "smysl chovat se slušně či pomáhat druhým či nadřazovat zájem obecný zájmu vlastnímu či ctít elementární pravidla lidského soužití".
Čtěte Havla a začněte u sebe - říká americký komentátor svým spoluobčanům. Václav Havel ovšem psal primárně o nás. A tím spíše by měl i tady, hlavně tady, rezonovat jeho, byť přes Spojené státy přeposlaný vzkaz.
