Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho a hned je o rozruch postaráno, hned vidíme, kdo je kdo. Podivuhodné. Dalajláma nedisponuje politickou či ekonomickou mocí, je, havlovsky řečeno, bezmocný člověk nadaný podivnou mocí. Žádná armáda, žádné miliardy dolarů, žádné páky na politické lídry neovládá. Je mužem ducha, nic víc. A přece jako by přijel rentgen, který prosvítí, jakou má kdo v těle páteř.
Kdybyste se zeptali Miloše Zemana, jestli uznává lidská práva, právo jednotlivce na svobodu projevu, vyznání, pohybu, nepochybně by řekl: Ano. Když však má Hrad, který Zeman ovládá, povolit, aby exilový duchovní vůdce Tibetu (od roku 2011 již nikoli vůdce politický) promluvil u sochy T.G.M. na Hradčanském náměstí, kroutí se a nakonec to zakáže. Xenofob Konvička tam řečnit směl.
S Tändzinem Gjamcchou se setkávají lidovci, vicepremiér Pavel Bělobrádek a ministr kultury Daniel Herman. Premiér Bohuslav Sobotka ovšem honem vydal prohlášení, že oba ministři to učiní pouze jako soukromé osoby, nikoliv coby reprezentanti vlády, jež respektuje celistvost Číny.
V Praze přistane dalajláma a ministerstvo zahraničí řízené Lubomírem Zaorálkem (ČSSD) vydá zauzlované, nesrozumitelné prohlášení, že Česko a komunistickou Čínu "pojí pevné dlouholeté vztahy a strategické partnerství" a v souvislosti s návštěvou dalajlámy "je potřeba zdůraznit, že vláda ČR nijak nemění svou dlouhodobou politiku vůči ČLR" a ministerstvo "se nevyjadřuje k soukromému programu členů vlády."
Česká republika "nemění svou politiku jedné Číny" a "je si vědoma důležitosti tibetské otázky". Proto "jako dříve podporuje navázání konstruktivního a přínosného dialogu mezi ústřední správou a představiteli tibetské komunity uvnitř i vně Tibetu. Konkrétní výsledky tohoto dialogu musí mimo jiné zajistit ochranu tibetského kulturního a náboženského dědictví, tradic a jazyka." Lidská práva už na zamini nefrčí, vynechali je. Mišmaš tak trapný, že vám slézají nehty.
Nečas to začal: Lidská práva jako módní projev
Čím dalajláma tak strašně vadí? Zastává se slabých, utlačovaných. Nežádá samostatnost Tibetu, jen jistou formu kulturní a náboženské autonomie. A samo sebou ochranu a dodržování lidských práv v Číně. Jen to říká, opakuje. Nesestavuje žádné vojenské osvobozovací jednotky. Jeho svět je ryze duchovní.
V roce 2011 se proti němu na strojírenském veletrhu postavil "pravicový" premiér Petr Nečas: "Musíme zabránit některým módním politickým projevům, které objektivně řečeno mají dopad do našeho exportu," pravil. Zmínil "adorování" ruské skupiny Pussy Riot a "moderní politickou módu dalajlámismu".
Řekl: "To znamená vzývání dalajlámy. To v žádném případě není úvaha o tom, že máme vyměnit naši proexportní politiku za politiku podpory lidských práv. Podpora lidských práv nadále musí zůstat klíčovou komponentou naší zahraniční politiky. Ale není žádný důvod podívat se tváří v tvář skutečnosti, že opět vzývání tohoto politického směru není podporou svobody a demokracie při všech sympatiích ke kulturní autonomii Tibeťanů. Ale je to vzývání režimu vlády, který by pravděpodobně neměl demokratický charakter, který by měl polofeudální, teokratický charakter se silnými autoritativními prvky."
Dodejme, že vývoz Česka do Číny činí dlouhodobě, dalajláma nedalajláma, dvě procenta našeho celkového exportu. Uboze málo. Ale tento "nečasismus", který byl ve skutečnosti ryzím klausismem, dotáhl k dokonalosti Zeman a ministr zahraničí Zaorálek. Z politiky prosazování lidských práv se stala politika příležitostného žvanění o lidských právech, ale rozhodně ne jejich podpora.
Nejkratší cesta ke štěstí
Takže jde jen o to, aby vláda a Hrad nedráždily velkou Čínu? Nebo jde přece jen o víc? Protože Čína s námi jistě obchodovat nepřestane jen kvůli návštěvě jednoho exilového duchovního.
Potíž s dalajlámou tkví prostě v tom, že nahlas říká, jací by lidé měli být. Jen to říká, nic víc. Ne úspěšní, bohatí a hojně konzumující, ale soucitní. A to bolí. To bolí dokonce i politiky "solidární" sociální demokracie.
Během své poslední, jedenácté návštěvy v Praze dalajláma řekl: "Mě zajímá, co říkají a dělají obyčejní lidé. Politici a státníci přicházejí a zase odcházejí, ale národy přece tvoří lidé. Na světě žije sedm miliard lidí a každou zemi utvářejí hlavně lidské bytosti, a ne političtí vůdci nebo králové a královny. U vás v Česku je to stejně. Když si tohle uvědomíte, bude váš život klidnější a na světě bude i více soucitu."
Navázal na buddhistickou poučku: soucit je nejkratší cestou ke štěstí. O našem století řekl: "Mělo by to být století soucitu a dialogu. Neříkám, že to bude hned a že to bude snadné, ale je třeba se o to pokusit..."
Nemoralizuje, i když se mu to předhazuje. Je buddhista, spíše jen popisuje, jak spokojeně žít. Sám vyhnanec, velmi se zajímá o utečence: "Je úžasné, že Evropa těmto lidem pomáhá, že zachraňuje takové množství lidských životů, že jim poskytne přístřeší a zabraňuje humanitární katastrofě. To, co dělá Německo, je nádherné. Tito lidé mají za sebou nejhorší, vzdělávejme je, zejména jejich děti. Dejme jim vzdělání, naučme je jazyky. Pak se budou vracet do svých zemí a budou to právě tyto děti, které znovu vybudují a pozvednou své země."
Rozumíte? Je to jedna věc za druhou, která dělá z bezmocného dalajlámy nebezpečného buřiče. Jak může u nás někdo říct "co dělá Německo, je nádherné"? Pro velké množství tuzemců je to provokace. Ale on to myslí vážně, on to žije. Nemá co ztrácet, svou vlast už ztratil.
Kiska, Bělobrádek a Herman testem neprošli
Nemusíte být buddhista, ani křesťan nebo filozof, abyste věděli, že dalajláma má pravdu. Pravda je právě to, co komunistickou Čínu tolik popuzuje. Loni tahle velezemě přijala zákony, které umožňují ještě účinněji zasahovat proti obráncům lidských práv. Dostat jich ještě víc bez soudu za mříže. Je to odporné, ale Čína zároveň nabízí obří trh. Vylučuje se skutečně obrana svobody a práv jednotlivců s tím, aby stát s Čínou obchodoval? Těžko. Ta země o Evropu stojí.
Zřejmě nejde o Čínu, o obchod, ale o to, jací jsme my sami, jak uvnitř uvažujeme, o mladé ideály, pokud jsme nějaké měli, které jsme v dospělosti (a v politice) zabalili. Proto pořád tak dráždí pět let mrtvý Václav Havel, klíčový československý importér dalajlámy. Tenhle "lidskoprávní magor", jak mi ho nedávno popsal jeden pravicový politik. Proto tak dráždí dalajláma, který neříká nic nového, pouze nám připomíná, kdo jsme a jaký smysl má náš život.
Ještě něco. Setkat se s dalajlámou by třeba Sobotku nic nestálo. Jen špetku osobní odvahy. Číňané by od nás neutekli. Podali by nótu jako na Slovensku, kde se s Tibeťanem setkal prezident Kiska. Nic víc. Troška křiku. I Čína ví, že ji dalajláma neohrožuje. On pro ni slouží jako test, nakolik otrockou povahu mají, nakolik ochočení jsou západní politici. Toť vše.
U nás mají jasno: Sobotka a Zeman jako ochotní čínští poddaní testem prošli na výbornou. (A to už při letošní návštěvě Si Ťin-pchinga v Praze, ale takový testík se musí pravidelně opakovat, jedinec prověřovat.) Mimochodem, další částí testu bude, jak si Česko poradí v desítkami čínských křesťanských žadatelů o azyl, kteří prchli před náboženským pronásledováním z říše středu. Část se hlásí k luteránství.
Bělobrádek s Hermanem čínským testem neprošli. Tím to končí. Nic se neděje. Platí dál, že člověk má hlubší smysl, má cenu, je blíž k pravdě a tím i k nehmotnému štěstí, pokud je soucitný, solidární se slabými, pokud mu není lhostejné, že u něj doma nebo někde daleko od jeho země zavírají nevinné. Prostě pokud miluje svobodu. To je celý ten nebezpečný, strašlivý dalajlámismus.
