Ve stínu naprosto nezvládnutého snižování daní z příjmů zaměstnanců trochu zapadla další perlička z dílny hnutí ANO. Už jen tento týden mají živnostníci na rozhodnutí, zda přistoupí k novému daňovému paušálu. Na první pohled to zní skvěle: Pokud máte příjmy do milionu korun, můžete všechno účetnictví vyhodit z okna a platit po dohodě s finančním úřadem jednu pevnou částku za daně i pojištění, která je na tento rok stanovena na 5469 korun. Smrt papírování, ať žijí nízké daně!
Ale již při druhém pohledu vidíte, že je to stejná písnička jako v případě rušení superhrubé mzdy. U něj se také deklarovalo, že je pro všechny stejně výhodné, ale reálně nízkopříjmový zaměstnanec nedostane nic. Stejně tak bude nyní pro nízkopříjmové živnostníky či rodiče s vícero odpočty zcela nevýhodná zaváděná paušální daň. Již nyní tak můžeme držet tryznu za ty menší podnikatele, kteří skočí vládě na špek, a ač si budou myslet, že si pomáhají, zvýší si dobrovolně odvody.
Je to vlastně neuvěřitelná drzost: vlády nám všem už 15 let slibují jednoduché placení daní a odvodů, žádná to ovšem dosud nezvládla. Dobře, to už v této republice asi vlastně ani žádný z daňových poplatníků nečeká. Ale aby se tímto způsobem rozbíjela daň z příjmů zaměstnanců a nyní i živnostníků a zvýhodňovaly se naprosto neodůvodněně jen některé skupiny plátců, to je vrchol amatérismu. Nebo hodně zlého úmyslu.
Daňový vítěz - bohatý singl
Už první Topolánkova vláda chtěla sloučit do jedné jediné cesty absurdní obíhaní okének tu s daní z příjmu, tu se sociálním pojištěním, tu zase s tím zdravotním. Následně vzniklo i něco, čemu se říkalo Jednotné inkasní místo. Ovšem nikdy nevešlo v platnost, protože to Andrej Babiš po nástupu na ministerstvo financí zarazil. Místo toho slíbil jednoduchý daňový portál Moje daně. Moje jako Moderní a Jednoduché. Ministr k tomu tehdy slíbil nový řád "po vzoru nejlepší světové praxe". A jeho tehdejší náměstkyně Alena Schillerová jednoduché on-line placení daní pro všechny od ledna 2020. Nestalo se. Snad prý letos.
Digitalizace celého státu směrem ke koncovému uživateli kompletně zkrachovala, včetně té daňové. Máme co dělat, aby během covidu vůbec byli schopni spolu komunikovat stát, doktoři a pacienti. Vše se ovšem dramaticky ještě horší naprosto neodůvodněnými předvolebními zásahy dvojice Babiš-Schillerová do daňového pořádku. Jdou přitom přesně proti tomu, co při svém nástupu na ministerstvo financí oba slibovali.
Lež ANO a ODS, že všem zaměstnancům se snižují stejně daně a všichni si polepší o tisíce, se už v únorových výplatnicích ukáže jako podvod, protože nízkopříjmoví a ti, kteří uplatňují kaskádu slev, nedostanou skoro nic (tedy kromě rostoucího státního dluhu).
Nyní stejná logika schvátila danění živnostníků. Vůbec se nevyplatí nejmenším živnostníkům, protože ti už často žádnou daňovou povinnost nemají, není důvod, aby si zvyšovali daně. Podobně jako u snižování daní zaměstnanců jsou biti i ti, kteří jsou pro stát nejproduktivnější - ti, kteří vychovávají děti, poctivě si spoří na stáří a vůbec využívají dalších daňových slev. Přesně na ně teď Babišova vláda vystrkuje prostředníček.
Hrdinou daňových změn se stejně jako u zaměstnanců i u živnostníků stává bezdětný dobře vydělávající singl, který se živí třeba jako soudní exekutor, rodina ho nezajímá, na důchod si nespoří, nic neinvestuje do svého podnikání.
Naopak na troubu, který státu plodí další daňové poplatníky, úvěruje si bydlení, podnikání a spoří na důchod, čeká rákoska.
Vysoký paušál blbosti
Konec stesků. Blíží se volby, možná se změní politická garnitura a brzo se zase budou daně nepochybně měnit, protože tu díru po rušení superhrubé mzdy musí někdo zaplatit.
Proto si v první řadě řekněme na rovinu: Daňový paušál v této podobě je naprostý paskvil, který je třeba radikálně předělat, nebo raději rovnou zrušit. Argumentem pro tento krok brzo bude i minimální zájem o jeho využití. Protože je nevýhodný pro opravdu malé živnostníky i ty s více slevami či vysokým výdajovým paušálem, ze zhruba 400 tisíc oprávněných podnikatelů s příjmy do milionu se do systému přihlásí pravděpodobně jen desítky tisíc lidí. Vznikne tak jen další rozbíjení daňového systému, který zoufale čeká na jednu celistvou reformu.
Ta by v případě živnostníků nepochybně neměla začít u daňových sazeb, ale u výdajových paušálů. Nikde v Evropě se neprolobbovaly tak vysoké paušály, dosahující až 80 procent. Logicky pak nemůže fungovat žádná nenulová paušální daň, když dosavadní systém vám už daňovou povinnost stlačuje na nulu. Jejich procentní snížení je nevyhnutelné, ale toho se samozřejmě populističtí a nekoncepční politici bojí.
Spolu s tím musí přijít i systematická a celková úprava vysokého zatížení práce vedlejšími odvody, hlavně sociálním pojištěním. A to pro všechny - živnostníky i zaměstnance.
A jako třešničku na dortu nepochybně potřebujeme splnění slibu z roku 2006 - možnost jednoduchého zaplacení všech daní, tedy i pojištění jedním úkonem, čímž symbolicky zdejší Rakousko-Uhersko dovedeme do 21. století.
Dočkáme se toho? Doufejme v to, ale skepse je též namístě. Na potřebné změny bychom potřebovali bohužel nejen jinou vládu, ale i jinou opozici.
