Budou se na základních školách povinně učit dílny, jako se vyučovaly kdysi? Předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků Karel Havlíček se spolu se zástupci řemesel a cechů sešel s premiérem v demisi Andrejem Babišem a notovali si: do dvou let se má do škol vrátit výuka praktických dílen.
Proč o tom jednají? Nikoliv proto, že si doma mladé ženy a muži často neumějí sami nic opravit, přidělat, zapojit, ale proto, že se málokdo hrne na odborná učiliště, rodiče děti odrazují od obyčejných, "špinavých" profesí.
Starší generace pamatují dílny a práci na školním pozemku, kam jako děti chodily sázet kedlubny. Debata o "dílnách" budí vzpomínky, "jak jsem si ve škole vyrobil dřevěný nůž", "jak jsem si vyrobil svícen a máma ho měla roky schovaný". Holky zase vyšívaly, učily se vařit. (Představme si, že by dnes základní škola děti dělila na kluky a holky, dílny a vaření, to by byl hukot. Žijeme v jiném světě, který je s dobou bez internetu, bez chytrého telefonu nesrovnatelný.)
Přijít s povinnou výukou, jak uříznout prkno, zarovnat hrany pilníkem a vyvrtat díru, nedává smysl. Pravěk. O to ale tak úplně nejde. Babiš řekl: "My potřebujeme, aby ve společnosti řemesla měla podstatně větší prestiž. Máme nedostatek učňů, kteří studují tyto profese. To je největší problém našeho hospodářství, že nejsou lidi, nejsou profese, které potřebujeme." (Jiní se domnívají, zřejmě oprávněně, že největší chybou našeho hospodářství je nedostatečná podpora vědy a škol.)
Karel Havlíček říká: "Hovořili jsme i se současným ministrem školství Robertem Plagou. Dali jsme dohromady pracovní skupinu. Premiér Babiš nám řekl, že by se rád na toto téma pravidelně po 14 dnech s námi scházel."
Nejde ani o výuku základních dovedností. Přitom kolik lidí si doma umí připojit nový lustr, opravit kolo, vyměnit vložku v zámku či těsnění baterie? Šikulů ubývá. Lidé nestíhají tempo. Kapající kohoutek je tak trochu pasé, běžný občan si neumí reinstalovat počítač, nastavit termostat na topení v bytě či zapojit moderní troubu. Mnoho mladých (i starých) říká "návody nečtu, nerozumím tomu". Jsme čím dál víc odkázáni na "odborníky" a řemeslníky.
Respekt k hmotě
V projektu dílen do škol ovšem nejde o to, abychom si "sami opravili" (i málo pokažené věci se dnes běžně vyhazují a kupují se nové), ale aby šlo víc mladých na řemeslo. Škola o to má probudit zájem. Nejde o pěstování šikovnosti, ač by to bylo potřeba, učitelky upozorňují, že děti v první třídě z domova často neumějí nic, ani pořádně chodit do schodů.
Není jasné, co by "dílny" představovaly. Jak vyčistit ucpaný filtr pračky? Jak štípat dříví? Jak uvařit guláš, přišít knoflík? Nebo jak si k domu instalovat hlídací dron s kamerou? Znovu Karel Havlíček: "Jde nám o polytechnickou výuku. Spojí se ruční um s výpočetní technikou a například i dronem či chytrou domácností." (Drony? Chytré, to by se mohlo líbit i jejich milovníkovi Miloši Zemanovi.)
A ještě Havlíček: "Je to otázka legislativního zásahu. Toho, aby se během dvou let na školách začalo toto na povinné bázi učit. Student získá jakýsi respekt k hmotě, začne ho to možná bavit a bude přirozenou cestou motivován k tomu, aby šel na střední odbornou školu, kde už se bude zdokonalovat."
Jsme jinde než u práce s rašplí, svidříkem či nebozezem. Jde o "respekt k hmotě" (Marx by zíral), "polytechnickou výuku", moduly, které jsou napojeny na počítač a odtud ovládány, chytrou domácnost.
Super. A teď z hrušky dolů. Děti, jak víme, se budou učit jen to, co je zaujme, nadchne. Ty malé pak to, co zaujalo jejich rodiče. Láska k řemeslu začíná doma. Když dítě slyší "hlavně aby z tebe nebyl blbec, musíš na vysokou", ačkoliv nemá ke studiu sebemenší předpoklad, je zaděláno na malér.
Dál. Aby školy učily dílny, třeba ty archaické, s rašplí a pilkou, potřebují učitele, hodiny, vybavené prostory. A mraky peněz. Dílny nejdou učit "průřezově", jako třeba finanční gramotnost (jejíž výuka se mnohde bohužel jen hraje, učí jen na oko, protože stát na ni nedal hodiny a vyučující).
Kdo to zaplatí, kde základní školy seženou dílenské učitele? Ti na pilník by se splašit dali (nebudou však mít vystudovanou pedagogickou fakultu, což je podmínka), ale ti na polytechnickou výuku? Utopie. Nebo to dopadne "po česku", na učitele se bez peněz a bez přidaných hodin nahrne další povinnost a ředitelka bude prosit: "Holky, prosím vás, která umíte zatloukat hřebíky?" (Muži se, jak známo, v českém školství vyskytují velmi vzácně.)
Žijeme v zemi, kde se léta tvrdilo "kdo nemá vejšku nebo aspoň maturitu, není nic". Vznikly pseudoškoly, prošli jsme si obdobím lžidoktorů a rychlokvašených právníků, úroveň titulů šla do kopru. Odtud zpět k řemeslu? To by vyžadovalo zásadní změnu myšlení, vědomí, jak je šikovnost cenná (dokonce i pro vědce), že nejde o výrobu řemeslníků, ale o cestu ke komplexním osobnostem, které umějí správně chodit do schodů, vyměnit žárovku, zprovoznit chytrý mobil a nejsou líné přečíst návod moderního přístroje…
Ani to umění vyvrtat díru do prkna samozřejmě není marné, vůbec ne. Je fajn umět doma vyčistit ucpaný odpad, nemuset na každou blbost volat řemeslníka či hodinového manžela. Ale začíná to v rodině, až pak přijde škola. A pokud se mají vrátit dílny do výuky, pak se vším, co k tomu školy potřebují, včetně schopných vyučujících.
Má na to vláda peníze? A není v dnešním Česku mnohem víc potřeba učit děti pěstovat a chránit demokracii? Vážit si svobody? Podle pana Babiše asi ne, ale právě sem bychom teď měli masivně investovat. Místo do pravěku, byť by to bylo fajn, raději do svobodné budoucnosti.
