Na konferenci Dny USA a Evropské unie na pražském Žofíně promluvil prezident Hospodářské komory, bývalý ministr průmyslu a neúspěšný kandidát na prezidenta republiky Vladimír Dlouhý. Ostře kritizoval protiputinovské sankce. Kritiku opřel o podivuhodnou mimodemokratickou argumentaci. Přitom se stavěl, jako by bojoval za euro-americké cíle.
Na Žofíně tento kdysi nejoblíbenější tuzemský politik pravil: „Protiruské sankce nejsou smysluplným efektivním nástrojem k dosažení evropských a amerických cílů.“ Argumentace byla následující. Za prvé prý sankce „nefungují, protože ruské vedení a společnost jsou připraveny utáhnout si daleko více opasky, protože stojí za svým prezidentem a budou jej podporovat, i když ekonomické dopady budou ještě tvrdší.“
Za druhé by prý ruská ekonomika letos přibrzdila, i kdyby žádné sankce uvaleny nebyly. Myslet si, že ukončení bojů na Ukrajině (ony mimochodem, jak víme, tak docela ukončeny nebyly) je výsledkem účinných sankcí? Ne, ani náhodou. Podle Dlouhého je to prostě ruská politika, kdepak sankce. A za třetí přišla ještě jedna pragmatikova perla: „Rusko nikdy nebude jako my, vždycky bude mít jiný pohled na demokratické uspořádání a lidská práva.“ Dlouhý na Žofíně mluvil, jako by mu v břiše seděl Putin.
Hodně odvážné je už první tvrzení, že si „ruské vedení“ a „ruská společnost“ jsou ochotny „daleko víc“ utáhnout opasky. Ruské vedení a oligarchové jistě, ti jsou na utahování opasků jako dělaní. A co Rusové? Tento týden jsem mluvil s Němkou, která dřív žila dva roky v Moskvě. Teď tam strávila měsíc v rodině známých. Vyprávěla, jak je Moskva bohaté město. Skoro západní. - Kdo si však zvykne na vyšší životní úroveň, nikdy se jí nechce vzdávat.
Ona Němka mi také popsala, co jí říkali její moskevští známí: že si v některých zaměstnáních zaměstnanci mohli vzít tříměsíční placené volno, aby jeli „bránit Rusy na Ukrajinu“. Placené volno na válku na Ukrajině... Zvláštní svět.
Rusko má jiný pohled na demokracii a lidská práva
Společnost, pokud funguje, pokud je relativně bohatá, žije v pohodlí, je ochotna utáhnout si opasky obvykle jen tehdy, když je přímo ohrožena, když jí jde o holou existenci, o život. Na Rusy ovšem nikdo neútočí. Ukrajinci je nechtějí zabrat. Není tu žádný Hitler, který by na ně útočil. Věc se má opačně. Rus opanovává sousedy. To se může líbit putinovským nacionalistům, ale utahovat opasky si lid nechce. Jsou to propagandistické kecy.
Jan Mládek (ČSSD): „Zkušenost je totiž taková, že Spojené státy zavedou sankce a pak je samy nejrychleji ruší a americké firmy tam poté mají největší podíl. Neradi bychom, aby se české firmy staly obětí těchto her.“
Podle mnoha západních analytiků naopak sankce fungují. V ruských médiích byly podle znalců zpočátku skutečně zlehčovány, ale ani to už několik týdnů neplatí. Pokles ruské ekonomiky je brán velmi vážně a vyvolává debatu. Ruské banky nemohou tajit, že jim byl částečně zablokován přístup k levnějším západním úvěrům. Půjčky splácejí v dolarech či eurech, přičemž kurz rublu se propadá. Banky tím trpí. Aby dohnaly ztráty, zvyšují prudce úrokové sazby, což ničí ruskou ekonomiku. K tomu se přidala ropa, jejíž cena klesá. I to Rusku škodí.
Malér se pokusila brzdit ruská centrální banka. Letos už z devizových rezerv utratila více než 55 miliard dolarů (1,2 bilionu korun) na podporu kurzu své měny. Jenomže rubl i po intervencích padl vůči dolaru na historické minimum. Svět je příliš globalizovaný, Rusové nedokážou tlaku finančních trhů čelit. I proto na Ukrajině poněkud couvli. - Bylo by hodně divné, kdyby toto prezident české Hospodářské komory Dlouhý nevěděl. Ví to. Takže na Žofíně prostě propagoval Putinovu ruskou politiku.
Klíčový – a kupodivu i pravdivý - byl jeho další argument: „Rusko nikdy nebude jako my, vždycky bude mít jiný pohled na demokratické uspořádání a lidská práva.“ Sedí to. Jedna čerstvá ukázka, jak prezident Putin vnímá demokracii. Rusko se chystá zakázat Memorial, slavnou ruskou organizaci hájící lidská práva. Letos v létě Memorial vyzval Putina, aby „okamžitě ukončil ruskou agresi proti Ukrajině“, jde proti kremelské linii. Proto musí být zakázán.
Podobných příkladů je samozřejmě mnoho. Umlčována jsou i poněkud svobodnější média. Do očí bijící byl rozsudek nad Pussy Riot. Odsuzováni do vězení jsou političtí oponenti. Sergej Udalcov a Leonid Razvozžajev dostali v červenci 4,5 roku za podněcování protikremelských nepokojů.
Začalo to debatou o Ingolstadtu v roce 1996
Dlouhý to bere jako samozřejmost. Chce, ať si na to zvykneme, ať bereme ruskou nedemokracii, putinokracii, jako takovou trochu jinou demokracii. Stejný přístup předvádí Václav Klaus a ministr průmyslu Jan Mládek. Na setkání s podnikateli v Českých Budějovicích před týdnem Mládek tvrdil, že sankce nefungují (jako by měli s Dlouhým stejné noty), a dodal: „Zkušenost je totiž taková, že Spojené státy zavedou sankce a pak je samy nejrychleji ruší a americké firmy tam poté mají největší podíl. Neradi bychom, aby se české firmy staly obětí těchto her.“ – Sankce jsou podle Mládka vlastně „hry USA“, ne snaha zastavit ruského agresora.
Zpět k Dlouhému. Podobně jako Klaus je ve vztahu k Rusku konzistentní. V devadesátých letech se oba snažili, abychom zůstali stoprocentně závislí na ruském plynu. V roce 1996 vláda debatovala o zdrojích této suroviny pro Česko. Klaus a Dlouhý, tehdy ministr průmyslu za ODA, horovali pro totální závislost na Rusech. Věc šla tak daleko, že předseda ODA Jan Kalvoda dal Dlouhému nůž na krk: buď bude hlasovat pro norský plyn, tedy vymanění se z úplné ruské závislosti, nebo skončí jako ministr. Dlouhý se lekl. Hlasování ve vládě tehdy skončilo 8:7 pro norskou variantu. (Vnitro, kde jsem v tu dobu náměstkoval, k tomu tématu připravilo bezpečnostní analýzu, jež jasně mluvila pro norský plyn.)
Vladimír Dlouhý je tedy sice konzistentní, ale bohužel prorusky, dnes proputinovsky, a protičesky konzistentní. Bez skrupulí, pragmaticky přiznává (i v roce 1996 byli Klaus a Dlouhý médii označováni za pragmatiky), že Rusko sice není demokratické, ale přesto ho nesmíme dráždit a musíme brát, jaké je. Jako by Varšavská smlouva ještě trvala. Dnes však už jsme jinde. Mimo jiné jinde než Dlouhý a Mládek.
