Když Vladimir Putin přepadl Ukrajinu, ovládla mladší generace Středoevropanů úzkost. Krvavý rozpad Jugoslávie osobně nepamatujeme, takže válečné běsy doprovázené systematickým sexuálním násilím na ženách i dětech pro nás představují nový druh pekla, jehož existenci jsme nechtěli ve "svém" 21. století vůbec připustit.
Do regionu se vplížil strach. Přesvědčení, že republice nehrozí ozbrojený konflikt, teď sdílí jen méně než desetina Čechů. Ostatní pociťují obavy. A spolu s nimi stoupá i touha po bezpečí. To dnes podle zjištění výzkumného ústavu STEM hledáme především v Severoatlantické alianci a Evropské unii. Podpora členství v obou uskupeních ve zdejších zeměpisných šířkách během posledních týdnů výrazně vzrostla a volání po vystoupení se stalo značně nepopulárním - dnes by v Česku neprošlo.
Situace, v níž obliba sedmadvacítky roste, odkrývá i jednu pozoruhodnou souvislost: jak těsně je v Evropě nedůvěra v unii spojena s velebením současného ruského režimu.
Madame Frexit
Analýza, již publikoval web Euroobserver, dokládá, že to byli právě euroskeptičtí poslanci, kdo ve Štrasburku odmítl podpořit prohlášení, které odsuzuje ruskou agresi vůči Ukrajině. K odpůrcům patřili zejména politici krajně pravicové Svobodné strany Rakouska, populistické a antimigrační Alternativy pro Německo nebo Národního sdružení Francouzky Marine Le Penové.
Sama jeho šéfka, obdivovatelka Vladimira Putina a poražená kandidátka francouzských prezidentských voleb, ale včas vycítila změnu nálad. Ačkoliv unii dál hlasitě kritizuje, o přímém odchodu z ní přestala mluvit. Minimálně na čas. A to kdysi sama žádala novináře, aby jí říkali "Madame Frexit".
Kdo si nových trendů zatím zjevně nevšiml, jsou ovšem někteří čeští fanoušci Le Penové - postavy zdejší dezinformační a proruské scény. Jelikož koronavirus už netáhne a Rusko teď v Česku nemá moc přátel, začínají se opět soustředit právě na kritiku evropského klubu.
Třeba hnutí odporu proti koronavirovým opatřením Chcípl PES. To pod novým názvem žádá vypsání referenda o vystoupení Česka z unie, přičemž jeho vedení ještě nedávno hlasitě hájilo ruský režim. "Putin není blázen, ale jestli dochází ke genocidě v separatistických republikách, tak mu nakonec nic jiného než zasáhnout nezbyde," napsal místopředseda sdružení Jiří Janeček na Facebook krátce před vpádem ruských vojsk na Ukrajinu. Příspěvek po invazi zmizel a nahradil ho komentář, ve kterém z propuknutí konfliktu obviňuje mimo jiné právě Brusel.
Marine Le Penové dlouhé roky fandí také Tomio Okamura se svým SPD - partaj má přímo v programu referendum o "czexitu". "Evropská unie je diktát a tyranie," nepřestává Okamura hřímat. I on ale raději skryl příspěvky, které nešetřily obdivem k Vladimiru Putinovi, jak upozornil Deník N.
Také euroskeptického exprezidenta Václava Klause na celé ruské agresi trápí ze všeho nejvíc nebezpečí, že "bude využita k utužení evropské unifikace a k dalšímu potlačení suverenity národních států". Těžko soudit, zda posílení obranyschopnosti unie a společné nákupy plynu pro její členy patří k plánům, které Klause tak znepokojují. Každopádně teď mají v české společnosti podle dat STEM téměř univerzální podporu. Pro zarytý euroskepticismus zkrátka momentálně nepanuje na kontinentu zrovna příznivé klima.
Obava jako naděje
Data z výzkumů ale zároveň varují, že v Česku víc než polovina obyvatel stále věří, že by země do budoucna měla zůstat "někde mezi" Východem a Západem. A to i přesto, že agresivní chování Ruska ukazuje, jak vratká, iracionální a nebezpečná taková pozice je. A že příslušnost k evropskému klubu nabízí nesrovnatelně silnější záruky. Nikoli náhodou to byly ostatně právě proevropské ambice Kyjeva, co Vladimir Putin nedokázal snést. A ne náhodou patří právě unie k nejčastějším terčům dezinformací šířených za masivní podpory Kremlu, které se mimochodem rády vydávají právě za "neutrální" pohled na věc.
Česká společnost dobře zvládla první dva měsíce války, teď se už ale kolíkuje trasa pro ty další. A nebude vůbec snadná: prudký růst cen, vyhřeznutí roky neřešených problémů v českém vzdělávacím i sociálním systému a navrch ještě pokles životní úrovně i lépe zajištěných společenských vrstev povedou nevyhnutelně k tomu, že ochota pomáhat Ukrajině a Ukrajincům, v níž většina Čechů v posledních týdnech našla kus národní hrdosti, začne slábnout.
Tato kombinace vytváří situaci, jejíž třaskavost neradno přehlížet, dokud o svou bezpečnost máme jen obavy - dokud se ještě máme oč bát.
Autorka je analytičkou agentury STEM, věnuje se projektu České zájmy v EU.
