Začaly školní prázdniny, hlavní sezona dovolených. Čím dál víc tuzemců zůstává v Česku. Celá čtvrtina lidí, kteří se chystali vyjet či vyletět do ciziny, stráví volno na rodné hroudě. Bojí se teroru. Místo do Egypta, Turecka, Tuniska, Řecka, Maroka, ale i třeba místo Francie, to radši vezmou na Lipno do olympijského parku. Nebo jinam.
Paradoxně tedy terorismus podporuje domácí cestovní ruch. Není ovšem žádná legrace vyhovět trendům. Když letíte do hotelu v egyptské Hurghadě, máte tam všecko, vůbec nemusíte vystrčit nos z areálu, zábava, bazén, kino, výlety, restaurace, bary. Všecko připravené, o každou minutu postaráno. Po ruce delegát, obsluha. Jste jak knížata.
U nás se přizpůsobujeme. Dnes nestačí jen rodinu ubytovat. Požadavky raketově rostou, nutné je vymyslet pro děti i dospělé "zábavu", zabavit je, vyhovět jejich sdíleným představám, jak se rekreovat. Mít prst na tepu doby, sledovat, co frčí. Akvaparky, bikeparky, půjčovny kol a koloběžek, speciální atrakce. Takže za chvíli bude skoro fuk, jestli letíte do Hurghady nebo jedete na Lipno. Na obou místech to bude skoro stejné. I to vedro už je u nás jak v Egyptě.
Odpočívající lid v zemi s velmi slušnou životní úrovní (jakkoli si to mnozí nepřipouštějí) chce být hýčkán a baven. Jako typická ukázka, jak se dnes odpočívá, poslouží olympijský park na Lipně. Tam se původně klidná, tichá, krásná krajina postupně mění v turistický disneyland, atrakceland.
Čerstvě byla v rodinném areálu Bobovka otevřena už druhá bobová dráha. Měří 800 metrů a stála 33 milionů korun. Mohou na ní drandit dospělí i jejich děti. Vysoká jeden až 15 metrů, převýšení činí 60 metrů, projedete 15 zatáček, osm velkých, některé karusely mají až 360 stupňů. S původní dráhou se kříží na šesti místech. Splňuje prý světové bezpečnostní parametry. Wow!
V lipenském areálu stavějí taky bikepark, který povede podél promenádní sjezdovky. Opět pro cyklisty, kteří milují "adrenalin", řezat to z kopce dolů, skákat, riskovat. Funguje zde už taky naprosto nezbytná, povinná stezka v korunách stromů. Chystá se pumptrack, dráha se sklolaminátovým povrchem, po níž se jezdci pohybují "pumpováním", přenášejí váhu nahoru a dolů a nešlapou. Další novum: bude tu floutrejl, terénní stezka lesem.
V půlce července na Lipně otevřou rodinný park Království lesa za 40 milionů korun se čtyřiceti herními prvky. Na konci července zase novou dráhu pro koloběžky, které si samozřejmě taky můžete vypůjčit. Mají jich prý k dispozici dvě stovky. Je tu prostě všecko, co frčí, nebo co frčet teprve bude. Samo sebou taky večerní zábava pro dospělé. Moderní svět dovolené.
Vzít bágl, spacák, pláštěnku a stan
Trochu horší podmínky mají lidé, kteří sice taky chtějí zůstat v Česku, jenomže dovolenou odmítají trávit v disneylandu, kde mají všecko pod nosem a kde ji s nimi sdílejí tisíce dalších, aktivně a atraktivně odpočívajících rekreantů.
Malý příklad. Hledal jsem české trasy pro pěší turistiku se stanem. Vzít bágl, spacák, pláštěnku, benzinový vařič a týden jít z místa na místo. Není to takový adrenalin jako pumptrack nebo bikepark, ale chození po lesích, po horách, má svoje kouzlo. Především s vámi nešlapou ty aktivně oddechující tisíce po zábavě prahnoucích mužů, žen a dětí.
Překvapí vás, jak málo tábořišť najdete v zemi, která kdysi bývala rájem čundráků. Dá se přejít Šumava, tam existuje několik tábořišť, kde můžete legálně přespat a kde třeba nebudete sami, když se v noci bojíte. Tím to ovšem v podstatě končí. Pokud chcete přejít, dejme tomu, Jeseníky, courat po Jeseníkách, s tábořišti je to velká bída. Našel jsem dvě a není jasné, zda ještě dnes fungují.
Krkonoše, především jejich klíčová střediska jako Špindl, Pec pod Sněžkou, se taky mění v jakási "Lipna". Přespat někde nahoře, na místě k tomu určeném se stanem? Nevím o žádném. Skoro všude najdete kempy, ale tam bývá hodně lidí a jezdí do nich pobýt na týden, na dva i déle, takže se opět myslí na to, aby se bavili...
Pokud chcete jezdit po republice na kole, míst na přespání se stanem objevíte zase málo. Podobně jako v horách vám potom nezbývá než si někam zalézt a brzy ráno se spakovat. Spát se dá zase v kempech nebo v penzionech. Těch máme dost.
Oproti Německu či Rakousku je u nás cestování na kole podstatně složitější. Mimo jiné se vám může klidně přihodit, že o víkendu nenajdete hospodu či krám, kde byste si koupili pití nebo jídlo. Po revoluci jich bývalo dost, ale ty doby jsou fuč. Cosi se zkomplikovalo.
Pokud tedy nejste typ "disneyland", typ "atrakce", pokud toužíte jen chodit nebo jezdit na kole z místa na místo, je lepší vyrazit přece jen někam za hranice. U nás se z dovolené, podobně jako třeba v Egyptě, stává průmysl se vším všudy, tedy i s turistickými fabrikami. Platíte vysoké vstupné a o nic se nemusíte starat. Ráj?
Potíž je v tom, že ne každý o takový dovolenkový ráj stojí. Ne každý rád odpočívá v davu a hluku, obklopen lákadly, aby se ani na vteřinu nenudil. Někomu kupodivu stačí, když se docela obyčejně namáhá, klidně i nudí, a večer si do hlavy nenalije deset piv a pět rumů. Pro tyhle podivíny je čím dál méně místa k spočinutí.
