Budeme ještě za deset dvacet let dostávat důchody? Ministr financí Ivan Pilný (ANO) míní, že ne. Má k tomu věcné důvody. Ale vláda se chová jinak, penze zvyšuje a stanovila strop pro odchod do důchodu na 65 let. Jak to tedy bude, kdo má pravdu, "asociál" Pilný, který by důchodce nahnal na sekačky do parků, aby si vydělávali? Existuje řešení?
Minulou středu prezident podepsal zákon, podle něhož penze od příštího roku vzrostou o zhruba 500 korun měsíčně a do starobního důchodu by se mělo odcházet v pětašedesáti; vláda však bude moci hranici odchodu posouvat.
Všechno jede při starém, jako by problém s penzemi neexistoval. Připomeňme nedávné výroky ministra Pilného: "Moje děti nebudou dostávat důchod, z čeho by to proboha bylo? Musejí se o sebe postarat a šetřit si na stáří."
Jaké vidí Pilný pro důchodce řešení? "Ti lidé mohou ještě pracovat. Nemohou řídit třeba autobus, ale mohou pracovat. A my budeme potřebovat, aby pracovali, protože je tady zoufalý nedostatek pracovních sil." Kde pracovat? "Určitě sedmdesátiletý člověk nebude řídit autobus, ale může sekat v parku trávu."
Loni bylo v Česku vyplaceno téměř 2,4 milionu starobních důchodů, o 18 500 více než předloni. Skupina seniorů (65 let a více) vzrostla o tři procenta, počet dětí ve věku od narození do 14 let stoupl o jedno procento; stárneme. Počet zaměstnanců činil v prvním čtvrtletí 2017 cca 3,97 milionu (zažíváme velmi nízkou nezaměstnanost).
Loni nás přibylo o 25 tisíc obyvatel díky vyšší porodnosti a imigraci. V roce 2016 se narodilo 112 663 dětí, nejvíc za posledních 6 let, a zemřelo 107 750 lidí. Plodnost u nás vzrostla nad 1,6 dítěte na matku. Stále málo.
Momentálně na tom nejsme nejhůř, roste ekonomika, rodí se více dětí, zdrcující většina lidí v produktivním věku pracuje, i tak však přibývá důchodců. A dožíváme se vyššího věku, takže problém s důchody bude mohutnět. Uprchlíky z Itálie a Řecka brát nechceme, 1,6 dítěte na matku nestačí, minimum by logicky byly minimálně dvě děti.
Sobotkova vláda to nechala vyhnít
Přesto říct "moje děti nebudou dostávat důchod" může jen politik-asociál. Jak by to asi vypadalo? Stát náhle oznámí, že nemá na důchody, takže 2,5 milionu lidí zůstane odkázáno na úspory, které většinou nemají. Představte si ten chaos, nepokoje, růst kriminality. (Mimochodem, v roce 2015 u nás pracovalo jen 2,1 procenta důchodců.)
Především je to ale slovo bez vize, trpné přijímání reality, tak to je a basta. Pokud jde o důchody, je to pro Sobotkovu vládu typické, problém nechává vyhnít, zrušila bez náhrady "druhý pilíř důchodové reformy".
Sociální demokracie má plytké představy o důchodech. V textu pro Právo (Průmyslové Česko se musí nachystat na "chytré" továrny) předseda sněmovny Jan Hamáček napsal: "Je zároveň nutné přenastavit důchodový systém. My jako členové EU bychom měli sledovat i tyto trendy. U nás se pracuje osm hodin denně, v EU jsou země, například Švédsko, kde se už experimentuje se šestihodinovou pracovní dobou… Podle ČSSD kratší doba strávená v práci přinese větší životní komfort, víc času na rodinný a osobní život a je na čase položit i tohle téma na stůl."
Vůbec netušíte, co tím chtěl básník říci, že důchodce bude moct pracovat šest hodin denně? Hamáček mluví také o "robotizaci, internetizaci a digitalizaci výroby", o změně trhu práce: "Většinu tovární manuální práce už nebudou vykonávat lidé, díky internetu se budou výrobní procesy řídit na dálku. S tím klesne poptávka po málo kvalifikované práci, a spousta lidí tak může přijít o zaměstnání."
V tom má pravdu a měl by si to přečíst nevizionář Pilný; pokud bude ještě někdo sekat parky, tak roboti, nikoli hladoví penzisté toužící po skývě chleba.
Mění se struktura společnosti, práce, potřeby lidí. Podnikům u nás chybí desítky tisíc zaměstnanců, ale těžko k chytrým soustruhům naženete sedmdesátileté úderníky; je to stejná blbost, jako je vysadit na sekačky.
Proč míti potomky
Co smysl má? Co by měli politici dělat, co bychom měli my dělat, aby důchodci v Česku dobře žili?
Myslet jinak. Nemohu spoléhat na stát. (Jakmile takto mluví ministr financí, je to varovný signál.) Začátek je u nás. Bohatší se dokážou zajistit na stáří, chudší ne. Mohou ale pěstovat dobré rodinné vztahy a nebát se plodit potomky; smysl dětí přece původně, skoro jsme to už zapomněli, tkvěl i v tom, že se o rodiče a prarodiče staraly. Tohle je cesta, kterou by měl podporovat i stát.
Zároveň musíme počítat s tím, že důchody mohou klesat, být ještě mizernější než dnes (průměrný starobní důchod v září 2016 činil 11 441 korun). Přizpůsobit se po svém téhle představě. Vytipovat možnosti, jak si přivydělat tak, aby to člověk zvládl i po sedmdesátce.
Co politici? Mají hledat moderní cesty. Všimněme si, ve Švýcarsku proběhlo referendum o zaručeném základním příjmu bez podmínek (ein bedingungsloses Grundeinkommen): každý dospělý občan bez rozdílu by dostával od státu stejnou základní částku. Menší částku i děti. Smysl té vize: lidé se zaručeným živobytím budou dělat, co chtějí, na co mají buňky, co je baví, odpadne stres a společnost bude spokojenější a výkonnější.
Jasně, Švýcarsko je bohaté, ale toto je vize (v referendu neprošla), toto je hledání cesty. Podle mnohých špatné, idealistické, ale byl to pokus pro budoucnost.
Nás čekají změny, robotizace, nové druhy práce, s roboty asi přibude nezaměstnaných, ale zároveň může stoupnout výkon firem. Tohle všechno ovlivní, jak bude stát prosperovat, do jaké míry bude s to se o své občany starat. Patří sem jako úplný základ rozvoj školství, podpora vědy, obory, v nichž stát selhává.
Nezapomeňme, že člověk v osmdesáti opravdu nemůže řídit autobus, makat ve fabrice, ale obvykle ani sedět za kasou v Tescu (i když i tam zřejmě brzy uvidíme automat, a ne pokladní).
Mění se způsob života, měly by se tedy měnit i naše představy o životě ve stáří, naše spoléhání na stát, který většinou vedou nevizionáři, nehledači, ne-li rovnou asociálové. Zároveň platí, že jen šílený politik by nechal nepracující staré lidi bez jakéhokoli příjmu. Takové nevolme, hledejme strany s vizí.
