Těsně po týdenním festivalu s tematikou LGBT (lesby, gayové, bisexuálové, transsexuálové, tedy lidé s menšinovou sexuální orientací) se ozval lídr české katolické církve, kardinál Dominik Duka, arcibiskup pražský. V neděli oznámil na Twitteru, že se připojuje k prohlášení na podporu krakovského arcibiskupa Jędraszewského, který je v těchto dnech napadán některými médii kvůli kázání, v němž se vymezil vůči ideologii LGBT. A rovněž v neděli byl v želivském klášteře odhalen památník připomínající stovky kněží a řeholníků vězněných v těchto místech v 50. letech minulého století. Za slabiny a hříchy dnešních kněží se tam omluvil místní převor Tadeáš Róbert Spišák.
Dvě tváře současné katolické církve. Jedna vyvolávající rozdělení a spor, druhá smířlivá, vědoma si vlastních nedostatků, hříchů, slabosti. Která převládá? Snad ta druhá, ale vidět a slyšet je víc ta první, "dukovská" tvář.
Na Twitteru Duka napsal: "Připojuji se k prohlášení předsedy polských biskupů, arcibiskupovi Gądeckého, který se vymezil vůči světonázorovému totalitarismu, prezentovaného v poslední době agresivními vyjádřeními stoupenců ideologie LGBT." (Cituji doslova.) Ponechme stranou gramatiku, podstatné je, že Duka mluví o "světonázorovém totalitarismu" LGBT.
Připojuji se k prohlášení předsedy polských biskupů, arcibiskupovi Gądeckého, který se vymezil vůči světonázorovému totalitarismu, prezentovaného v poslední době agresivními vyjádřeními stoupenců ideologie LGBT. https://t.co/D5GX6IFoJm
— Kardinál Duka (@dominikduka) August 9, 2019
Co tím myslí? Velmi jednoduše to můžeme vyjádřit jako pokrok v přijetí leseb, gayů a dalších menšin za rovnocenné. Ve většině moderních zemí už nejsou vnímáni jako "chyba", někde se mohou rovnocenně sezdávat a vychovávat děti (které, pravda, homosexuální pár nemůže zplodit, ale najde se jich, jak dobře víme, mnoho opuštěných, odstrčených, osamělých).
V čem pak vidí kardinál Duka totalitu, totalitarismus? Zřejmě v tom, co se stává obecně přijatelným, někde i uzákoněným faktem: že jsme si všichni rovni, "heteráci" i ostatní. V tom, že to tak "musejí" přijímat i ti, kteří dejme tomu homosexualitu považují jako někdy před sto lety za "nemoc".
Platí, že LGBT skupiny nikomu nediktují: Buď gay! Buď lesba! Ber si osobu stejného pohlaví! Jen už také u nás devět let oslavují, že mohli vyjít ze tmy, že se mohli ke své orientaci bez rizika přiznat a žít s ní ve společnosti. Duhové průvody ovšem část katolíků a konzervativně smýšlejících lidí vnímá jako provokaci, notabene když jde v čele pražský primátor Zdeněk Hřib (piráti).
Proč se nekonají veselé průvody nerozvedených rodin, Traditional Family Pride?
Proč se tedy nekonají veselé, oslavné průvody heterosexuálů? Protože jich je zdrcující většina. Část katolíků se bojí o "klasickou rodinu", O. K., proč tedy nepořádají průvody vděčnosti za rodinu? Nebo za nerozvedené rodiny? Nebo za věrné manžele a manželky? Nikdo všem těm skupinám nebrání, aby slavily, že existují. O rodině slyšíme roky to samé. Že je v krizi, že se rozpadá, že se mladí nechtějí ženit/vdávat, že mají málo dětí, že se masivně rozvádějí. Házet to na LGBT komunity je čirý úlet.
Na kardinálových webových stránkách se dočteme, že již v roce 2011, když probíhal první pražský Prague Pride, psal: "… nejedná se o otázku práva menšiny na toleranci, ale o propagaci uvolněného životního stylu, který není zodpovědný, důstojný a krásný". Drsné, být homosexuál je tedy "uvolněný životní styl", zřejmě proto je coming out tak náročný životní krok, k němuž se zdaleka ne každý odhodlá.
Kardinál řečmi o "světonázorovém totalitarismu" štve minimálně katolíky proti LGBT komunitě, z níž tvoří naprosto nesmyslně nové totalitáře, jakési nebezpečí. Nešíří pokoj, zastává podobné pozice jako Hrad a jako Vladimir Putin, neboť v Rusku jsou sexuální menšiny utiskovány a pronásledovány. U kněze je to přinejmenším zarážející.
Úplně opačně zněly nedělní věty převora želivského kláštera Tadeáše Róberta Spišáka: "Přijměte tato slova za každého z kněží, který vás kdy zranil nebo vám ublížil. Ať pramen živé vody a uzdravení nyní teče ze zdroje smíření. Prosíme o odpuštění, kdy jsme mysleli na své pohodlí a nebyli schopni oběti. Kdy jsme byli egoisté, a mysleli pouze na sebe, ne na blaho našich věřících. Prosíme o odpuštění, když jsme byli zahořklí, zatrpklí, lhostejní, ironičtí, kdy jsme měli málo lásky a pochopení, soucitu a empatie. Prosíme o odpuštění, když někdo z vás hledal pomoc a dočkal se od nás zranění nebo odmítnutí…"
V želivském klášteře se v neděli mluvilo mimo jiné o tom, že komunisty zavření kněží necítili vůči svým věznitelům nenávist, že na ně mysleli, modlili se za ně. Při krátkém uvolnění v roce 1968 usilovali o smíření. Převor Spišák pak řekl, že "smíření je potřebné v každé době. Vždycky se najde něco, co je potřeba odpustit, nebo za co je potřeba požádat o odpuštění."
Průvod Prague Pride Parade 10.8.2019
