Česko je země dluhů a exekucí. Ukázal to projekt nevládních organizací Otevřená společnost a Ekumenická akademie, který zkoumal podíl lidí v exekucích na všech obyvatelích nad 15 let. Výsledky varují: statisíce lidí u nás se potácejí ve velkých potížích, žijí ve stresu, z hodiny na hodinu, z ruky do úst, často nemají ani na jídlo.
Podle Exekutorské komory ČR bylo loni v exekuci 834 000 lidí. Celkem čelili přes 4,5 milionu exekucí. Ta zarážející čísla však nezahrnují správní a daňové exekuce, které vedou úřady či obce. Zadluženost obyvatelstva je ještě vyšší.
Nejvíc lidí v exekuci nad 15 let napočítali v okresech Most (20 procent), Ústí nad Labem a Chomutov (necelých 19 procent). V těchto místech je tedy zhruba pětina lidí vystavena obrovské nejistotě, řada z nich má rodinu, která exekucí trpí. Podobně jsou na tom další města na severozápadě Čech, Duchcov, Jirkov, Bílina, Krupka, Chodov, Litvínov, Ústí nad Labem, Aš a Most. Celkem ve třiceti českých městech je v exekuci pětina obyvatel starších 15 let.
Další klíčový údaj: statisíce lidí se nemohou dluhů zbavit; tak jsou u nás nastavena pravidla. Ministerstvo spravedlnosti se je snaží změnit; samo uvádí: "Více než 90 procent zadlužených osob v exekuci - zhruba 655 tisíc lidí - se nachází v dluhové pasti, z níž nejsou schopny vlastními silami za stávající právní úpravy uniknout."
Z porovnání podmínek oddlužení (osobního bankrotu) v různých evropských zemích vyplývá, že Česká republika patří mezi země s nejpřísnějšími podmínkami, jež oddlužení umožňují. Paradoxem je, že máme vládu, kterou vede ČSSD, a přece je situace v neřešeném, nespláceném zadlužení zoufalá.
Zadlužení má dva póly, jedním je dlužící, druhým věřitel. Mezi nimi v mnoha případech figuruje exekutor, tedy hrozba brzkého zabavení majetku, který má aspoň nějakou hodnotu. (Představte si, že jste dítě a žijete v rodině, která je před nebo těsně po exekuci.)
Na konci 90. let se u nás mluvilo o nesplácení dluhů. Týkalo se to tehdy především firem. Znám to z rodiny, můj blízký příbuzný měl stavební firmu, stavěl domy, ale investoři je nespláceli. Zkrachoval, většinu peněz nikdy nedostal zpět. Říkalo se tomu "divoký Východ". Exekuční podmínky byly zjevně nastaveny na podobné situace.
Výnosný byznys s dluhy
Jenomže něco jiného je, když dluží jedinec, který si koupil televizi a nesplácí ji, nemá na splátky třeba proto, že ztratil práci, onemocněl, řešil nějakou složitou osobní či rodinnou situaci, než když dluží zlodějská firma.
Postupně se rozjel obrovský byznys s dluhy: rekordní podle počtu nařízených exekucí byl rok 2011: 959 tisíc. V následujících letech jejich počet klesl na 883 tisíc (v roce 2012) a na 776 tisíc (v roce 2013). V roce 2014 zase stoupl na skoro 879 tisíc exekucí.
Do byznysu s chudobou (nejvíc se beznadějně zadlužují chudí) zasáhl Ústavní soud; vydal několik nálezů, jež obchod s dluhy omezovaly; snížil maximální náklady na advokáty spojené s vymáháním dluhů. Ministerstvo spravedlnosti náhrady těchto nákladů omezilo vyhláškami. Od poloviny roku 2014 omezilo náhrady nákladů u žalob za dluhy do výše 50 tisíc korun. Stále však platí: jsme zemí, kde se jen tak neoddlužíte.
Stát špatně brání drsnému vydělávání na chudobě, což je mimochodem vidět i na neustálém přibývání českých ghett a na tom, v jaký byznys se v Česku překlopilo ubytovávání sociálně nejslabších obyvatel.
Problémy souvisí i s tím, do jak obludných výší mohou narůst nepatrné "delikty". Organizace Člověk v tísni uvádí na svých stránkách příklady. Pohledávka u BOHEMIA ENERGY entity s.r.o. ve výši 277 Kč byla uhrazena o dva dny později, vznikl úrok z prodlení ve výši 0,93 Kč, který byl následně vymáhán. Cena činí téměř 22 tisíc korun. Prodlení v ceně koruny se znásobilo dvacet dva tisíckrát.
Jiný případ. Klient ČEZ distribuce, a.s., podepsal dohodu o uznání dluhu. Souhlasil, že případný spor bude řešen u Rozhodčího soudu při hospodářské komoře v expresním režimu. V takovém případě však pouhý "soudní" poplatek činí 17,5 tisíce. U obecního soudu by tento poplatek činil 800 korun. Onu vysokou sumu společnost nejdřív sama zaplatila, pak ji bude vymáhat po dlužníkovi, což se může táhnout několik let. Cena ještě před exekucí: 24 tisíc. (K tomu připočtěme, co si naúčtuje exekutor…)
Z deseti korun hravě 16 tisíc
Klasický příklad: žena která jela načerno a musela zaplatit pokutu 600 Kč, k čemuž ji vyzval Dopravní podnik Ústí nad Labem. Pokutu zaplatila, ne však 10 korun za lístek, k čemuž ji DP nevyzval. Vymáhaná cena činí 16,7 tisíce!
Nejde o ojedinělé excesy, nýbrž o běžnou praxi při vymáhání dluhů. Člověk v tísni připomíná, že jsou to často statní či veřejné instituce nebo jimi zřizované akciové společnosti, které v byznysu s dluhy figurují, přičemž nejtypičtějším příkladem jsou dopravní podniky, které své pohledávky běžně prodávají firmám s neznámými vlastníky…
Z výzkumu plyne další zajímavý fakt: neschopnost splácet dluhy často není zaviněna nízkou finanční gramotností zadlužených (to je první, co vás napadne); zhusta "jde o souhru více nepříznivých okolností v životě lidí, jako je ztráta zaměstnání, rozpad manželství, onemocnění nebo úmrtí blízké osoby".
Exekuce negativně ovlivňují celé komunity, města. Exekuovaní špatně shánějí bydlení i práci, chytají se do pastí lichvářů a lidí vydělávajících na dávkách na bydlení, připomínají terénní pracovníci a odborníci.
Nejzadluženějším městem Česka jsou Trmice u Ústí nad Labem. Starostka Jana Oubrechtová (STAN) řekla LN: "Je to dáno hlavně složením obyvatelstva. Ve městě je několik sociálně vyloučených lokalit, dlouhodobě se potýkáme s vysokou nezaměstnaností, lidé jsou závislí na dávkách a nemají motivaci pracovat. Přesto si bezhlavě půjčují."
Na vině bývá i hazard. Starostka Trmic říká: "Zakázali jsme ho vyhláškou už před třemi lety, jenže sousední Ústí nad Labem k takovému kroku nesáhlo." Obyvatelé Trmic tedy chodí hrát na automatech do sousední ústecké čtvrti Předlice. Pěšky to tam trvá deset minut.
Sociální citlivost v postkomunistické zemi, kde byli lidé čtyřicet let vychováváni, aby se starali jenom o sebe, je nízká. Stát zaspal, nevládní a vládní instituce sice dělají, co mohou, ale situaci nezvládají. Systém je nastaven brutálně, z korunového dluhu nebo opomenutí hravě vzniknou desetitisíce. Nahrává víc velkým věřitelům, jako jsou banky, nebankovní společnosti, pojišťovny, dopravní podniky, ministerstva a jiné velké veřejné i soukromé subjekty.
Mapa české zadluženosti je cenná, názorně stav v Česku popisuje. Celé se to děje jakoby pod povrchem. Podle údajů Eurostatu hrozí chudoba Čechům nejméně ze všech zemí EU. To říkají velká čísla. Malá, domácí, ukazují jinou realitu: stát netečný, ne-li lhostejný k chudobě, do níž jeho občané mnohdy vůbec nemuseli upadnout.
