Více pozornosti k sobě poslední dobou přitahuje premiér Petr Fiala (ODS). Proti vůli části své strany prosadil, že do eurovoleb ODS nepůjde samostatně, nýbrž v koalici Spolu, stejně jako do minulých sněmovních voleb. Jednoznačně se postavil na stranu Izraele poté, co stát napadli teroristé Hamásu. A jel si nakoupit do Německa, aby nám ukázal, co my už ovšem víme, tedy že Němci platí za potraviny, mnohdy přitom kvalitnější, méně peněz než Češi. Vede si Fiala dobře, nebo to neumí? Selhává? Má jasno?
Nejde jen o něj, samozřejmě velmi záleží na tom, jakou složil vládu, jak schopné či neschopné ministry do ní posadil. Na složení jeho kabinetu vidíme velmi dobře, která strana je čerstvá, schopná nabídnout kvalitní ministry, a která jede setrvačně, v zajetí vlastních mocenských tlaků. Šéf ODS musí neustále vyvažovat síly, váhu Brna, Prahy, Ostravy a dalších regionů, nemůže si vybírat. Pak se nelze divit, když ministryně obrany Jana Černochová (ODS) zničehonic veřejně navrhne tak titánský nesmysl, jako že by měla Česká republika vystoupit z OSN. Normální by bylo ji poté nechat odvolat, ale to prostě nejde. Fiala Prahu potřebuje a pražskou organizaci ODS ani nenapadne Černochovou stáhnout.
Když se na Fialu díváte pod tímto zorným úhlem, pak lépe chápete, jaký majstrštyk předvedl, když prosadil společnou eurokandidátku Spolu. Muselo ho to stát hodně sil, protože proti tomu stála nemalá část jeho strany.
Typický je v tom bývalý premiér a bývalý předseda ODS Mirek Topolánek. Ten eurokandidátku Spolu v Poradě Echa přirovnává k bonboniéře Forresta Gumpa, kde "v čele vidíš tu rumovou pralinku" (to je Alexandr Vondra, jehož nazývá reformistou) "a do toho jsou bonbóny, který fakt nevezmeš do huby" (Luděk Niedermayer, jehož nazývá eurofederalistou). Topolánek vehementně, sebejistě tvrdí, že "samozřejmě to odeesku poškodí, ta cena bude vysoká", podle něj demonstrace toho, že se tři strany dokážou dohodnout, "povede nakonec k nevýhře v evropských volbách a k nevýhře ve volbách parlamentních". Taková klausovská kudlička v zádech Fialy.
U Topolánka ještě zůstanu. Vedle Echa 24 poskytl také rozhovor serveru Životvčesku.cz, natočil ho s ním bývalý mluvčí Miloše Zemana Jiří Ovčáček, což také mnohé vypovídá. Topolánek tam vystupuje jako zastánce razantní síly, vůbec nebere v potaz, že ODS tu sílu reálně nemá. Příklad: "Dokud byli Fialovi partneři blbí, nezkušení a zranitelní a hledali na svých resortech marně toalety, měl Fiala zhruba po sto dnech vládnutí - nevládnutí, nejpozději po zahájení války na Ukrajině a ve vazbě na kauzu Dozimetr, vyhlásit změnu kurzu. Vyvolanou logicky především změnou situace, změnou paradigmatu vládnutí… měl v řešení přitvrdit… měl rekonstruovat vládu do podoby ´válečného kabinetu´, přitlačit koaliční partnery a poslance na krev…"
Doporučuje také "poměry ve vládě vyhrotit a dramaticky přitvrdit. Nic horšího než odchod některých stran se stát nemůže. Už jen zabránit tomu, aby Síkela nebo Nerudová byli eurokomisaři, musí být cíl sám o sobě".
Stará ODS: Ukázat svaly, přitlačit partnery na krev, poměry vyhrotit
Směšné? Krátkozraké? Určitě, ale takhle uvažuje stará ODS, přitlačit partnery na krev, poměry vyhrotit, nechat je odejít. Topolánek se samozřejmě vysmívá obavám mladé generace z nepopiratelných změn klimatu, které už i u nás silně pociťujeme: "…celé řadě mladých lidí bych v souvislosti s klimatickou, genderovou a společenskou úzkostí taky doporučil změnu psychiatra… Možná by stačil informační detox, odpojení od sítí a manuální práce". Přitom však platí, že Mirek Topolánek tu mluví hlasem mnoha odeesáků. Přesně v takovém prostředí Fiala pracuje.
Zajímavé, jak "siloví" politici jako Topolánek pomíjejí realitu. Jak nechápou, že ODS je slabá, nemá dostatečnou podporu veřejnosti, neposunuje se dopředu, nechápe, že 90. léta minulého století jsou dávno, dávno pryč. Fialova strana neoslovuje ani mladé, ani staré. Střední třídu ale vlastně taky ne, nebo jen nedostatečně. Do značné míry zůstává stranou oligarchů, proti kterým sama - s výjimkou Babiše - nikdy nevystupuje. A strhává s sebou celou vládu.
Když situaci domyslíte, tak se odehrává úplně opačný proces, než o jakém mluví Topolánek. ODS stagnuje, nemění se, neobčerstvuje a strhává s sebou další vládní strany. Ty, které jsou součástí Spolu, poškozuje víc, vidíme to na preferencích lidovců, i když ty jistě souvisejí i s kvalitou lídra KDU-ČSL. Méně poškozeni jsou Piráti a STAN.
Fiala je politolog a to mu zjevně pomáhá chápat, v jak složité situaci jsme se v Česku ocitli. Především si uvědomuje, co by se stalo, kdyby vládl Andrej Babiš s Tomiem Okamurou. Za druhé si uvědomuje, že motiv minulých sněmovních voleb bohužel vůbec nezmizel, trvá dál a podle preferencí ještě silněji. Nejde o žádného Antibabiše, jde o to, kam by se Česko zřítilo, že by se vší pravděpodobností vyrazilo ve stopách Viktora Orbána a Roberta Fica. O víkendu na sjezdu TOP 09 Fiala varoval před hádkami v koalici: "Je to cesta, jak odevzdat moc extremistům. Je třeba vyhrát další volby, aby se nevrátily temné časy."
Proto Babiš tak zuřivě brání právo veta v EU, potřebuje si, stejně jako Orbán a Fico, podržet vydírací páku. Zároveň říká otevřeně, že právo veta zabrání tomu, aby Ukrajina byla přijata do Evropské unie, "ale to my nechceme," říká Babiš, "ty neplní žádné podmínky, žádné podmínky, mimo jiného je to jedna z nejzkorumpovanějších zemí." Takže ano, umírat za nás Ukrajinci smí, ale stát se členy společenství, které svými životy brání, to jim Babiš odmítá dovolit, to by s Orbánem a Ficem hrdinsky vetoval.
Fiala chápe, že se bez pomoci dalších stran neobejde. Znamená to však, že neuvažuje "odeesácky", nýbrž mnohem víc jako státník, který se dívá dopředu. Chápe, že široké rozpažení koalice odprava do středu i kousek za něj má dnes zásadní smysl. Překlenuje ideologické hranice a chrání liberální demokracii. Fiala prosadil šetřící balíček, rozhodně nijak slavný, spíš váhavý a nedomrlý, ale i tak dokázal změnit trajektorii od utrácení státu směrem k šetření, bez kterého se zhroutí.
Fiala dělá dost věcí špatně. Podcenil dezinformace, které jeho soupeřům vysloveně nahrávají. Neumí to se sítěmi, jeho nákup potravin v Německu byl směšný, nepovedeně babišovský, populistický. Strana mu poskytuje chabé ministry a asi i dost slabou podporu, viz třeba vyjádření Topolánka či europoslance Zahradila. Přesto ale dnešní premiér Česku nabízí cestu, která neuhýbá od svobody a nezatáčí někam na Východ.
Čelí ještě jedné překážce. Jeho koalici většinou volili svobodně uvažující lidé, kteří jsou přirozeně kritičtí. Pochopitelně dávají najevo svou nespokojenost s ne-reformami a se slabými ministry. Ty silné (Jan Lipavský třeba) oceňují. Není to stádo, které čeká, co mu šéf nadiktuje. To se pak logicky odráží i v průzkumech veřejného mínění.
Platí, že Fialova sázka na Spolu, ale taky na další vládní spolupráci se STAN a s Piráty v druhém polovině vládnutí je rozumná, jediná možná. Může se ještě pokusit o nějaké reformy, může ještě začít čelit dezinformacím, než jeho stranu spolknou. A zároveň by neměl spoléhat jen na to, že hrozící alternativa Babiš - Okamura stačí. Ještě něco. Sám dobře ví, že alternativa B, tedy Babiš - ODS, by odeesku pohřbila úplně stejně, jako spojení ANO - ČSSD pohřbilo sociální demokraty.