Dnes začíná nová česká politická kapitola. Má být ustavena sněmovna, její vedení a orgány. Předseda ODS Petr Fiala, kandidát koalic SPOLU a Pir/STAN na premiéra, v sobotu přes videokanál jednal s hospitalizovaným, těžce nemocným prezidentem Milošem Zemanem. Když jednání skončilo, sdělil, že prezident po ustavující schůzi sněmovny přijme demisi nynější vlády ANO a ČSSD premiéra Andreje Babiše. Později se Fiala opět videokonferenčně spojí se Zemanem (až se sněmovna ustaví) a předloží mu seznam kandidátů nové vlády. Zeman pak v rozhovoru pro rádio v pátek přislíbil, že Fialu jmenuje premiérem.
Všechno tedy jede jako po másle, nic se neděje špatně? Nebo ano? Ještě nedávno, poté co byl 10. října Zeman hospitalizován ve velmi vážném zdravotním stavu v Ústřední vojenské nemocnici, Senát uvažoval o použití článku 66 ústavy, který by prezidenta dočasně (nikoli nastálo) zbavil pravomocí. Do doby, než bude schopen opět plně vykonávat nejvyšší ústavní funkci. Tato úvaha najednou jako by vymizela. Proč?
Zeman dal v pátek rozhovor Frekvenci 1, byl s to jakž takž odpovídat na otázky devótního moderátora a neopomněl spustit stavidla své základní poloze, tedy nenávisti. Tvrdil věci, které nejsou pravda, ale nevadí, hlavně že najednou mluvil ve veřejném prostoru, takže na tom zas tak zle není.
Není na tom ale ani nijak dobře. Zemanovo lékařské konzilium v pátek sdělilo: „Prezidentův stav nadále vyžaduje hospitalizační péči. A v tento moment mu neumožňuje věnovat se naplno pracovním povinnostem. Stanovit prognózu dalšího vývoje zdravotního stavu je i nadále velmi obtížné.“
Je tedy s to zastávat funkci? Nikoli naplno. Ovšem politika se ocitla v bodu, kdy prezident musí funkci zastávat jedině naplno (nebo není potřeba). Nejen to, lékaři jasně řekli, že pokud se má Zeman léčit, „nezbytná je aktivní spolupráce pacienta“. Jak to stihne? Na co se bude soustředit?
Jedno dost možná vylučuje druhé, pokud nevnímáme hlavu státu jako úplnou loutku, které jen „do rukou“ podá demisi Babiš a pak jím „bude jmenován“ Fiala, ať sestaví kabinet.
Ale znovu, konzilium řeklo, že Zeman nemůže být prezidentem na sto procent. Na kolik tedy? Na třicet? Padesát? Kolik hodin denně: Deset minut? Hodinu? Půl dne? Ale hlavně, uvědomme si podstatný fakt, Zeman není manuální pracovník, tady se bavíme výhradně o jeho duševní schopnosti prezidentovat, ne o tom, že nemůže chodit a má výživu. Jistě tak uvažuje i konzilium, nejde o dělníka, jde o vrcholného politika. Konzilium tedy zřejmě říká, že Zeman není s to stoprocentně vykonávat své pravomoci duševně.
(Jedna věc je dostat se do stavu, kdy je s to poskytnout jakés takés interview, druhá být k dispozici 12 hodin denně, jednat, zastupovat stát, provádět klíčové ceremonie, jednat s velvyslanci, jmenovat soudce, přijímat zahraniční návštěvy, jednat s vládou atd.)
Zřejmě zdevastován těžkým alkoholismem
Stále je nám oficiálně pečlivě tajeno, o jaké vážné onemocnění u Zemana jde, jenomže známý český hrudní a břišní chirurg Pavel Pafko, člen Zemanova lékařského konzilia, prozradil Radiožurnálu toto: „Aby bylo jasno, pacient má chronické jaterní onemocnění.“ Na otázku, zda jde o cirhózu, odpověděl: „Ano, takže všechno je jasné.“
Zároveň je veřejným tajemstvím, že je Zeman alkoholik. (Taky proto je zřejmě nutná při léčbě jeho spolupráce.) Náhle vše zapadá do sebe, prozrazeno je ovšem jenom to, co dávno víme. Máme prezidenta těžkého alkoholika, který už má brutálně napadená játra. Zbytek zná každý, kdo má ve svém okolí s někým v podobném stavu a stadiu zkušenosti.
Najednou se tedy neřeší otázka „nějak“ vážně nemocného prezidenta (třeba neuropatií, jak nám bylo roky tvrzeno), ale prezidenta nejspíš devastovaného těžkým alkoholismem. A Senát, sněmovna a příští premiér řeší otázku, zda má být nejvyšším ústavním činitelem Česka těžký alkoholik, který zřejmě bojuje se svou závislostí a tomuto boji se potřebuje nikoli jen napůl, ale naplno, intenzivně věnovat.
Přitom stačilo, aby dal jeden tristní rozhovor po telefonu, z něhož plyne, že chce dál rozvracet společnost, budit nenávist, a o aktivaci článku 66 se náhle nemluví. Jaký to má důvod?
Zemanovo okolí a asi i on sám přitom dobře ví, že to, jestli bude do doby vyléčení zbaven výkonu pravomocí (a jestli tedy také přežije hradní ansámbl vedený trestně stíhaným Vratislavem Mynářem, kancléřem) je ryze politické rozhodnutí, nikoli rozhodnuté lékařů shromážděných v konziliu. Podle mnohých měl být Zeman zbaven funkce dávno, nejpozději poté, kdy zpochybnil roli ruských vojenských agentů (GRU) na výbuších ve Vrběticích a napadl naši vnitřní tajnou službu BIS přesně podle diktátu Moskvy. Tehdy šel nikoli poprvé proti českým národním zájmům, pracoval výhradně pro ty ruské, Putinovy. Ale zbaven funkce nebyl.
Moje zahraničí, moje!
Posuňme se dál. Proč se Petr Fiala (ale i třeba šéf Pirátů Ivan Bartoš, který by aktivaci článku 66 považoval za krok „mimo systém“, ač je obsažen v ústavě) a stejně i šéf Senátu Miloš Vystrčil obávají Zemana zbavit pravomocí a nechat v klidu (coby prezidenta dodávám) léčit?
Odpověď zní, oni by asi chtěli společnost spojovat, nikoli rozdělovat, chtěli by nastavit jiné parametry vládnutí, vyhojit českou rozzmítanou, bitkařskou societu.
Pěkný motiv, krásný motiv. Ale nedělají držením u moci ne zcela schopného prezidenta pravý opak? Miloš Zeman už jen v té poněkud morbidní, smutné desetiminutovce na Frekvenci 1 předvedl, že bude štvát, rozdělovat, nesnášet dál. Vybral si (ale prý ne „devótně“) ODS, kterou teď jako by bere, a Piráty (či přesněji PirSTAN) jako ty, které nebere. Bude skoro jistě dělat to, co dělá od nástupu na Hrad, rozkládat, rozeštvávat. Jistě, řekl, že Fialu jmenuje, proč? Protože se on i jeho okolí zjevně bojí aktivace ústavního článku 66.
Nabízí se jedna úvaha: nechat Zemana, tohoto Zemana zřejmě s touto pekelnou nemocí, s těžkým alkoholismem, který nemilosrdně zasahuje mozek, „vykonávat“ pravomoci, to je nebezpečný omyl. Chcete změnu? Tak se zbavte Zemana. S ním změna nebude, bude jen válka, jíž bude dnes a denně využívat Babiš v opozici či v kampani na Hrad.
Opakuji, že aktivace článku 66 ústavy je ryze politické rozhodnutí, nikoli rozhodnutí lékařského konzilia, které se ovšem, zdůrazňuji, neodvážilo veřejně říci, že Zeman je s to plně vykonávat své pravomoci.
Nové garnituře se ovšem nabízí i opačná úvaha (a zjevně té dávají opatrně, snad i rozumně, přednost). Nechat Miloše Zemana dál ve funkci, i když ji není schopen plně vykonávat, i když ji bude vykonávat možná tak na dvacet procent. Ne proto, aby společnost hojili, ale proto, aby své momentálně silné pozice hned na začátku nezneužili. A aby nezaložili prezidentský precedent - nelíbíš se nám, šel jsi proti nám, tak tě sejmeme. Možná je tenhle postoj hojivý, uvidíme.
Nová koalice, nová sněmovna a starý Senát čelí první zkoušce - zkoušce odvahy. Je hloupé začít zbaběle. Ale větší odvahou snad, snad v této chvíli je Zemana nechat být, nezbavovat ho pravomocí. Ano, může se rychle ukázat, že si bude dál vykládat ústavu jako horoskop, když se mu nebude líbit ten či onen ministr, nejmenuje ho (pozor, dělal to i Babišovi, svému kumpánovi). Kupříkladu zahraničí považuje za svoji doménu, jak už opakovaně prokázal, a když už nemůže ven, bude chtít aspoň trápit vládu s tím, koho na ministra zahraničí posadí. Ale zároveň nad ním bude článek 66 viset jako Damoklův meč. Nad ním a především nad jeho strašnou partou.
