Rozpadne se pětikoalice? Mohla se rozpadnout kvůli "zmocněnci pro vstup do ERM II a přijetí eura" Petrovi Zahradníkovi? Po dohodovacím řízení se změnil "jenom" na poradce ministra Dvořáka. Jsou pryč klidné roky pro premiéra Petra Fialu? Škodí si vládní uskupení tím, že má různé názory a pohledy na naši budoucnost? Tyto úvahy teď často slyšíme.
Podstatné na dění v posledních týdnech je jedno, sledujeme souboj o podstatu politiky, o její smysl. Jsme léta zvyklí, že politici neplní to, co slíbili, že se z politiky stal marketing a někteří ji tak naplno vnímají. Všecko je jen marketing, nic víc za tím nehledejte, všechno dění si vykládejte jako marketingový krok.
Z posledních větších akcí: šéf Starostů Vít Rakušan jezdí do regionů, kde je STAN totálně neoblíben, vystavuje se smršti útoků a nenávisti, ale je to "jen marketing". Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák chce, aby Česko přijalo euro, jak se zavázalo při vstupu do EU, ale je to zase jen marketing, pouhé zviditelnění bez obsahu. Pomalu máte pocit, že už nic jiného než marketing neexistuje.
Nabízí se však i jiný pohled. Podívejme se, jak to nové oživení vládních stran (nejde jen o STAN) vzniklo. Ministr financí Zbyněk Stanjura oznámil, že už nepřijde žádná "dramatická změna legislativy". Reformy se ovšem bez změny zákonů obvykle neobejdou. A premiér Fiala pak řekl, že "naše společnost není nakloněna razantním změnám". Pochopeno to bylo jako oznámení, že vládní reformy končí. To vyvolalo silně odmítavou reakci vládních koaličních partnerů. Stanjura nechtěně, omylem, část vládních politiků nastartoval.
Podstatné v tom celém dění ovšem je, že nejde jen o marketing, že se někteří ministři a politici prostě hlásí k tomu, co slíbili, tedy ke změně politiky, k "nebabišování", k alespoň částečnému odklonu od populismu a ke snaze věci měnit. Samozřejmě se ty věci děly už dřív, třeba změna přijímaček na střední školy dělaná poněkud revoluční metodou samozřejmě nezačala Stanjurovým prohlášením.
Část vlády najednou jako by ožila. Je jasné, že ji k tomu nejspíš vedl i hluboký propad důvěry ve vládu a zklamání vlastních voličů, kteří utíkají jinam. Ale ta resuscitace je zřejmá a potřebná. Marian Jurečka představil plán reformy celého systému sociálních dávek. Nikoli ještě přesně strukturovanou reformu, nikoli analýzu dopadů a paragrafové znění zákonů. Ale přišel s představou zásadních změn. Uvidíme, jak bude vypadat finále, ale je to jistě posun a Jurečka, krom toho, že se chce politicky zachránit, jistě reaguje i na onen nepravdivý "konec reforem".
Rakušan se dal do úplně jiné práce, stal se tykadlem vlády v nepřátelském prostředí. Argument "oni se bojí mezi nás přijít" najednou padá. Jeho akce mají silný mediální ohlas. Mimo jiné jsou kritizovány za to, že ministr zneužívá nespokojených lidí, že si nedává pozor na jazyk, ale faktem je, že se svým nepřátelům, a nejen jim, nabídl, vydal na pospas. Nějaké takové aktivní tykadlo vládě chybělo, přitom jde o skutečně drsný kontakt naživo. Dovedu si představit, že i zarytí odpůrci Fialova kabinetu tohle ocení. A ano, zároveň je to i dobrý, lidmi nepohrdající, odpůrci zjevně příliš nemanipulující marketing.
Velmi silný rozruch uvnitř vlády i mimo kabinet vyvolal ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN), když ve svém resortu jmenoval zmocněncem pro euro ekonoma a člena Národní ekonomické rady vlády (NERV) Petra Zahradníka. Nechme teď stranou, jestli má právě tato vláda sílu usilovat o euro. Zkusme jiný pohled.
V prokrastinaci jsme mistři světa
Skoro dvacet let jsme členskou zemí EU. Vstupovali jsme s nějakými sliby. Poctiví politici by sliby dodržovali. Čeští politici je nedodržují, je to tu úplně běžná praxe. Úplně normálně jsme neplatili dvě procenta HDP na obranu, jak jsme slíbili NATO. Teď, když nám teče do bot, když nás ohrožuje Rusko, to snad konečně začneme plnit.
Lídři ODS euro nechtějí, odmítají. Ale ostatní strany ve vládě by euro chtěly. Nejde zdaleka jen o měnu. Jde o to, nakolik se cítíme být členy EU, jak hluboko se chceme do společenství zabořit. Nakolik námi zmítají všelijaké antievropské, nacionalistické pudy. Národ, nic než národ. Kdo neskáče, není Čech. ODS na STAN kvůli Dvořákovu eurozmocněnci tvrdě zaútočila. Premiér svolal koaliční dohodovací řízení.
Stále ještě šéf lidovců Marian Jurečka po jednání Deníku N řekl: "To se fakt dít nemůže. Pokud to začneme dělat všichni, do pár měsíců to tady předáme Andreji Babišovi a Tomiu Okamurovi." Důležitý pohled na věc. Důležitý v tom, jak je postavený na hlavu a jak špatně chápe celou situaci.
Jistě, Dvořák si ve svém resortu udělal, co chtěl. Údajně předem o svém kroku premiéra i ministra financí informoval. Ale podstatné je, že se přece od takto pojmenovaného ministra přesně toto čeká. Nebo ne? Pokud chtějí čtyři strany vlády z pěti euro, proč se musí zmocněnec pro tuto měnu honem překřtít na poradce? Neměla vláda už dávno mít jasné argumenty pro a proti? Neměla už dávno zahájit intenzivní veřejnou kampaň za přijetí eura, vysvětlovat občanům, že se staneme zemí, která bude v centru evropského dění, ne mimo centrum? Nebo snad jasně protiruská ODS pochybuje, že máme své vazby s unií v dnešní době maximálně zesilovat?
Dohodovací řízení skončilo dohodou, "že bychom se neměli vzájemně překvapovat", jak napsal Petr Fiala. Hmm, mám silný dojem, že voliči pětikoalice by o leckterá překvapení stáli, chtějí akční, živou, proevropskou vládu. Navíc nechápu, proč někoho překvapí, že si euroministr jmenuje eurozmocněnce. Naopak, voliči pětikoalice by nejspíš uvítali překvapení typu "vláda jmenovala zmocněnce pro euro".
Jednání dále skončilo dohodou, že se debata o euru zase pěkně odsune: "NERV vypracuje do října letošního roku stanovisko, které vyhodnotí výhodnosti vstupu do mechanismu ERM II, a Legislativní rada vlády vyhodnotí legislativní otázky spojené s případným vstupem do tohoto mechanismu." Na odsouvání, na prokrastinaci jsme mistři, jedničky.
Hrozil rozpad koalice? Pokud by byl hrozil, bylo by to dost hrozné. Přesně tohle se má ve společenství pěti subjektů dít, mají se překvapovat, ovšemže pozitivně, a překvapení typu "děláme něco pro to, co jsme slíbili" mi přijde pozitivní. Naopak škodí nepřekvapení typu "necháme to euro vyhnít, jako ho nechávali vyhnít ti před námi".
Jsou pryč klidné roky pro Fialu? Premiér v téhle době přece nemůže chtít klidné roky, klidné vládnutí. Vede vládu v zatím nejtěžším období Česka od revoluce. Vede vládu komplikovanou, široce rozkročenou zprava doleva. Vede vládu, která nás má vést ke svobodné demokratické debatě. Vede vládu země, která je členem EU. A snad ne členem jako Maďarsko.
Poslední věc: hrozí rozpad vlády? Nehrozí. Všechny strany kabinetu si uvědomují, oč se dnes hraje. A oživení, probuzení není žádný rozpad. Spíš něco jako "chytili jsme druhý dech", vracíme se ke smyslu politiky.
Video: Spotlight Aktuálně.cz - Alexandr Vondra a Martin Dvořák (1. 2. 2024)
