Stylově před 17. listopadem přistává v Poslanecké sněmovně návrh, za který by se nestyděli ani zákonodárci Vladimira Putina. Šedesát čtyři (!) poslanců a poslankyň, čili třetina dolní komory, chce znovu trestat hanobení prezidenta. "Kdo veřejně hanobí prezidenta republiky, ruší výkon jeho pravomoci a snižuje tak jeho vážnost, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo propadnutím věci," zněl by vzkříšený paragraf trestního zákoníku.
Je symbolické, že lídrem navrhující skupiny je Zdeněk Ondráček (KSČM), který jako příslušník pohotovostního pluku zasahoval proti demonstracím v roce 1989. Kovaný expert na svobodu slova a veřejný pořádek. Muž dlící duchem v době, kdy bylo trestné hanobení lecčeho, například i státu světové socialistické soustavy a jeho představitele. A trestalo se.
Záležitost by se dala odbýt: v zemi, kde za „sraly mouchy na císaře pána“ vyfasoval hostinský Palivec deset let, se každý pokus o právní reglementaci urážky majestátu musí zvrhnout ve frašku.
Ale návrh je míněn smrtelně vážně. Bude ho řešit vláda a ještě před ní její právníci, bude o něm pravděpodobně hlasovat parlament. Není to legrace.
V tom případě je dobré připomenout pár okolností, které se změnily od roku 1998, kdy byl trestný čin hanobení prezidenta zcela správně zrušen.
Především nenápadný detail, že si většina obyvatelstva osvojila internet a jeho používání asi jako kartáček na zuby. A vyjadřuje na něm názory – na cokoli, od očkování přes hlavu státu až po barbarské účinky tajného práškování planety z letadel. Že se tu kromě slušné diskuse také hanobí, je bohužel smutným faktem. Nasadit na facebookovou realitu pendrek, který má navíc chránit jednu jedinou osobu, je absurdní.
Nevím, jestli navrhovatelé v životě viděli alespoň jeden internetový mem s tematikou Miloše Zemana, obávám se, že ne.
Druhou změnou k zaznamenání bylo zavedení přímé volby. Ta ve svém důsledku srazila prezidenta republiky z piedestalu. Kandidáti musí podstupovat ostrou volební kampaň, ta první byla plná urážek a podpásovek, zjitřených emocí, přinesla ohromnou vlnu zájmu o politiku, ale i rozdělení společnosti. Účinek přímé volby se přenesl na Zemanovo působení na Hradě. Prezidentský majestát byl oslaben, prezident je mnohem víc politikem jako každý jiný – sám se razantně zapojuje do politických zápasů, kritizuje a je kritizován. S tím je třeba počítat dál, to se nemusí změnit ani v době po Zemanovi, který sám (respektive v praxi jeho mluvčí) kritiku hojně inspiruje a podněcuje. Může za to do značné míry sama přímá volba.
Když zůstaneme u reality internetu – „hanobení“ je tu běžně oboustranné, terčem je jak Zeman, tak jeho odpůrci. Pálí do sebe oba tábory. A najednou by měl být někdo, jeden člověk, nedotknutelný? Copak je prezident imperátor? Kdyby se stalo něco hodně přes čáru, má právo se bránit například žalobou na ochranu osobnosti, jako každý.
V atmosféře, kdy z Hradu prýští nepravdy, polopravdy, urážko-bonmoty, kdy Miloš Zeman vyznamenává laureáty jako František Ringo Čech, kymácí se u korunovačních klenotů, přátelí se s bezpečnostními riziky z Ruska atd., je zákaz „hanobení prezidenta“ skutečně brutálním útokem na svobodu slova. Respektive, tím víc vyniká nepřijatelnost takového návrhu. Zákon by byl zneužitelný k potírání kritiky – kdežto druhá strana, skupiny i konkrétní lidé, které Hrad každou chvíli „vyzývá na souboj“, by žádný takový štít k dispozici neměla. Museli by si dávat majzla.
Dejme tomu, že o prezidentovi někdo prohlásí, že je opilec či alkoholik (což je, tedy tento úsudek, na internetu k vidění asi tak tisíckrát denně) – a máme hanobení prezidenta republiky, rušení výkonu jeho pravomoci a snižování jeho vážnosti jako vyšité.
Pro ještě větší názornost si zkusme představit, že se zákazem hanobení prezidenta v zádech povede prezident (Miloš Zeman) volební kampaň za své znovuzvolení. Taková drobná konkurenční výhoda. Ale jak ví nejen poslanec Ondráček: slušný člověk se přece nemá čeho bát. Stačí si dát pozor na jazyk, ne? Nedělejte potíže a budeme si rozumět.
Příště si probereme paragraf hanobení Čínské lidové republiky a jejího představitele.
