Britský premiér David Cameron minulý týden prohlásil, že Islámskému státu zásadně nebude říkat Islámský stát, nýbrž Daeš. Nebo snad DAEŠ, protože jde o zkratku názvu Islámský stát v Iráku a Sýrii (ISIS) v arabštině. Je to výborný nápad. Bez ironie.
Cameron a mnozí další poukazují na to, že Islámský stát rozhodně není „státem“, a to, že se tak sám tituluje, na tom nic nemění. Takhle mu skáčeme na špek a tváříme se, jako by měl zítra vstoupit do OSN. Respektujeme jeho jazykové mimikry.
Pochybný je i přívlastek „islámský“. Islám má sice v oficiálním názvu také Islámská republika Írán, ale Islámský stát bez teritoriálního dovětku budí dojem, že se jedná o území s monopolem na příslušnou víru v libovolných hranicích. Cosi jako boží království. Zase jde o jazykovou fintu. Důmyslnou a nebezpečnou. Jako by Islámský stát měl být státem všech muslimů, což pochopitelně obrovské množství z nich popuzuje, uráží. A nemuslimům chce nakukat, že je to on, kdo reprezentuje islám (jako je reprezentantem židovství Stát Izrael).
Takzvaný Islámský stát je krutou fanatickou sektou, která za svůj rozmach vděčí mimo jiné umné sebeprezentaci. Do ní patří práce se svůdnými moderními médii, s obrazem, ale i s jazykem. Název Islámský stát, to je jeho smyslem, se má lidem vpálit do mysli stejně jako snímky spáchaných zvěrstev. Neoddělitelné spojení.
Když Islámský stát nebudeme nazývat Islámským státem, samozřejmě tím problém nezmizí. Obětem je jedno, z jakého spolku byli jejich vrazi, utrpení pod názvem Daeš není jiné. Ale válka, a ta s terorismem v mimořádné míře, se přece vede i skrze symboly, pojmy, ikony. Jméno Islámský stát je samo zbraní. Ignorovat ji, neosvojit si ji, by znamenalo neutralizovat její moc. I proto, jistě nejen z náboženských důvodů, nese Islámský stát velmi nelibě, když Západ přebírá název Daeš. To se mu nehodí, oslabuje to jeho image a vliv na západní publikum.
Obsah je týž, jenže „Daeš“ je pro většinu lidí neutrální výraz bez konotací. Pouhé cizí slovo, jako Al-Káida (do češtiny obvykle překládaná jako základna). Daeš je věcně totéž co Islámský stát, jenže bez „islámu“ a bez „státu“ v názvu nezanechává tolik nášlapných min v našem myšlení. Které pomáháme sami klást, když mu tak říkáme. Jako bychom mumlali „Národní socialistická německá dělnická strana“ nebo „Korejská lidově demokratická republika“ a tvářili se, že všechny ty přívlastky bereme vážně v jejich skutečném smyslu. Tak aby nám to tak nezůstalo.
Jenže název Islámský stát se už vžil. A hlavním smyslem řeči je dorozumění. Přejít na Daeš není jen tak, ostatním musí být jasné, co to je. A nové slovo nesmí zastírat obsah, podstatu, nebo dokonce zlehčovat hrozbu. Možná je už pozdě. Teroristé nás tím jazykovým marketingem pěkně zmákli.
