Prezident Donald Trump začal demontáž zelené agendy svého předchůdce v úřadě Baracka Obamy. A na tom není vůbec nic překvapivého.
V loňské kampani Trump křižoval uhelnými regiony Západní Virginie, Kentucky, Ohia či Pensylvánie a sliboval, že ukončí Obamovu "válku s uhlím".
A nebyl ani první. Někde bylo loni ještě vidět zašlé plakáty s nápisy "Stop the War on Coal" z prezidentské kampaně 2012.
Tehdejší republikánský kandidát Mitt Romney ale nedokázal přesvědčit dost voličů, že útlumem těžby je vinen Barack Obama. A nikoli třeba levný zemní plyn, který začal konkurovat uhelným elektrárnám ještě před Obamou.
Od slibů teď Trump přikročil k činům. Jeho exekutivní opatření má zrušit Obamův výnos ze srpna 2015, který uhelným elektrárnám nařizoval přísné emisní limity.
Donald Trump použil efektní způsob. Stručně formulovaný dekret, pod ním rozhodný prezidentský podpis, a je hotovo.
Iluze síly
Jenže ve skutečnosti jde o iluzi. Exekutivní výnosy, pomocí nichž Trump zatím "realizuje" veškerou svou agendu, často mnohem lépe vypadají, než je jejich skutečná výkonná síla.
Z hlediska naplňování politického programu jsou únikem bočními vrátky, kdy prezident nedokáže prosadit své cíle řádným legislativním procesem.
Tedy předložením návrhu do Kongresu a jeho schválením do podoby zákona.
Příkladem je právě Obamova zelená agenda. Trumpův předchůdce nejdříve šel cestou Kongresu. Sněmovna reprezentantů v červnu 2009 schválila jeho velkou energetickou a klimatickou legislativu (American Clean and Security Act), jejíž součástí byla kontrola emisí v systému "cap and trade".
Legislativa se ale následně zasekla v Senátu a Obama se rozhodl, že prvořadým úkolem, na který mu zbýval politický kapitál, bylo prosazení reformy zdravotnictví.
K zelené agendě se vrátil v roce 2015. Ale za situace, kdy už Kongres ovládali republikáni. A tak se uchýlil k exekutivnímu výnosu. S tím rizikem, že jeho dekret byl okamžitě zažalován a v lednu 2016 Nejvyšší soud USA jeho platnost zastavil.
Totéž se teď děje Donaldu Trumpovi. Koalice více než dvaceti amerických států a místních samospráv oznámila, že prezidentův výnos žalobně napadne.
Je tak docela dobře možné, že Trump reálně ničeho nedosáhne. Nebo s takovým zpožděním, že by mu to ve volební kampani 2020 nebylo nic platné. Republikáni přitom přinejmenším do voleb na podzim 2018 ovládají Kongres. Proč se tedy nepokusí svoji agendu prosadit tam?
Prostě to opravím
Protože Donald Trump se Američanůn nabídl jako ten, kdo dokáže řídit celý stát stejným způsobem a stejně "úspěšně" jako svůj komerční byznys. Že mu to uvěřili voliči, je jedna věc. Skutečným problémem však je, že tomu nejspíše stále věří i sám Donald Trump.
A že nic jiného než vnímat politiku a vládnutí jako management a obchody s realitami zatím nedokáže.
Jak ukázal jeho debakl s pokusem zrušit reformu zdravotnictví Baracka Obamy.
V kampani Trump vyhlašoval, že "Obamacare" nahradí "něčím úžasným", že to prostě udělá.
"Nikdo nezná systém lépe než já. Já sám to mohu napravit," nabídl se lidem jako manažerský superman, který nebude kecat, ale makat.
Měsíc po nástupu do Bílého domu už připustil, že zdravotnictví je "neuvěřitelně složité téma". Do celého procesu totiž právě vstoupil Kongres. Parlamentní "žvanírna", kde bylo potřeba dohodnout kompromis mezi několika zájmovými skupinami republikánů.
A s tím prezident Trump neměl trpělivost. Dal kongresmanům ultimátum, že musejí přijmout, co nabízí, nebo nebude nic.
"Umění" Trumpova kompromisu
Jako prezident uplatnil to, co nejen nejlépe, ale asi zatím také jako jediné umí. Komerční "deal". Berte, nebo nechte ležet. A prohrál. Označil to (aniž by tedy prohru přiznal) za "zajímavou zkušenost", kromě jiného se prý poučil o "tajemných pravidlech" Kongresu.
Ale jak se skutečně poučil? A může se jeho manažerská mentalita přizpůsobit? A nejen samotného prezidenta, ale celého Bílého domu?
Svého zetě Jareda Kushnera, který tu už působil jako poradce, Trump nyní nově pověřil řízením myšlenkového trustu, který by v administrativě uplatnil nápady inovátorů z podnikatelské sféry. Billa Gatese, Elona Muska či Tima Cooka.
Sice to není nová myšlenka, už Bill Clinton a po něm pak i Barack Obama měli obdobný nápad, ale proč ne. Americká státní správa zefektivnit rozhodně potřebuje.
Kushnerovo prohlášení, s kterým svůj ideový hub představil, je ovšem opět trumpovskou klasikou. "Vláda by měla být řízena jako velká americká firma."
Ne, neměla. Stát není firma a Kongres není hierarchicky řízeným rodinným podnikem, který jen poslušně plní nařízení shora dolů. A politika není byznysem s realitami. Sorry, prostě není.
