Trump tento týden obvinil Zelenského, že je diktátorem bez voleb, který rozpoutal válku, může za milion mrtvých a ukradl peníze. Zatímco s Putinem měl "velmi dobré rozhovory" a "věří mu, že chce trvalý mít". Trumpovi vydatně sekundoval Elon Musk a (s viditelně menším nadšením) i příčetnější členové administrativy jako ministr zahraničí Marco Rubio.
Pokusme se nejprve najít nějaký racionální základ americké politiky. Jak jsme se koncem tohoto týdne dozvěděli od agentury Reuters, nějaká jednání mezi Američany a Rusy probíhala už několik měsíců ve Švýcarsku. O sporech mezi Zelenským, který se dožadoval větší pomoci i ostřejších sankcí, a Bidenovou administrativou, která pomoc i sankce opatrně dávkovala, se ví také. Viceprezident J. D. Vance také v překvapivě otevřené twitterové debatě s britským (konzervativním) historikem Niallem Fergusonem poměrně racionálně vysvětlil, že pokud neexistuje strategie, jak válku vyhrát, je lepší ji ukončit. Informace, které zatím jednání popisují, jsou podle něj zcela falešné.
In this thread I'll respond to some of what I've seen out there. Let's start with Niall:
— JD Vance (@JDVance) February 21, 2025
1) On the general background, yes, you have been more right than wrong on a lot of the details of the conflict. Which is why I'm surprised to hear you call the administration's posture… https://t.co/w7OQemI3R7
Faktem je, že současná západní (i americká) strategie dávat Ukrajině "too little too late" (příliš málo a příliš pozdě), není receptem na vítězství, ale na pokračování války donekonečna, což si Ukrajina s menšími zdroji prostě nemůže dovolit. Vanceovo pragmatické vyjádření se dá chápat jako reálpolitický manifest a přiznejme si, reálpolitika na konci vždy převáží. Co ale s žlučovitými vyjádřeními vůči Zelenskému a Ukrajině? Tady jde o něco hlubšího…
Ukrajina jako hračka liberálních elit
Musk nedávno retweetoval příspěvek vlivného technologického podnikatele jihoafrického původu, člověka z jeho vlastního i Trumpova blízkého okolí, Davida Sackse. Co se v něm píše?
"S tím, jak Američané začali být unaveni z nekonečných válek na Blízkém východě, potřebovali propagátoři 'prosazování demokracie' z USAID, Národního institutu pro demokracii (NED) a dalších nevládních organizací novou kauzu. Ukrajina byla dokonalá volba. Jako nejzkorumpovanější země v Evropě jim umožnila přivlastnit si miliardy," uvedl Sacks.
"Není náhoda, že hromadné milosti pro rodinu Bidenových sahají až do roku 2014. Právě tehdy Biden schválil Majdanský převrat a Hunter Biden byl odměněn falešným místem ve správní radě (ukrajinské plynařské) společnosti Burisma. Když Putin pohrozil invazí na Ukrajinu v reakci na Bidenovo naléhání, aby země vstoupila do NATO, bylo to jejich splněné přání. Válka umožnila vyvádění peněz v dosud nevídaném měřítku. Dokonce i Zelenskyj nedávno přiznal, že se ztratilo sto miliard. Není divu, že nevládní organizace a think-tanky na obou stranách Atlantiku panikaří při představě, že by se tato snadno odvratitelná válka mohla skončit. Už nikdy neuvidí takovou dojnou krávu," uzavřel Sacks.
Zkusme si to dešifrovat: je to zbytečná válka, rozšiřování NATO pochopitelně Rusko odmítalo, Majdan byl převrat, Ukrajina byla dojná kráva pro washingtonské elity, nahrabal si na tom Bidenův syn a Zelenskyj je nevděčný zkorumpovaný diktátor. Podobné názory můžete číst od Elona Muska, Donalda Trumpa jr., Tuckera Carlsona a dalších. Je to jak z učebnice ruské propagandy. I Viktor Orbán mluví o Zelenském mnohem lépe: "Ať se cokoliv povídá, nemohu o prezidentu Zelenském a Ukrajině říci nic špatného, rozhodli se bránit svoji zemi, bojovali statečně a dobře, ztratili statisíce životů. I přes politické chyby, které udělal, jejich obětování se je heroické a to musíme obdivovat."
Takže proč Ukrajinu tahle parta tak upřímně nesnáší? Zčásti může jít o instinktivní "kontrariánství". Liberální elity podporují Ukrajinu, vyvěšují žluto-modré vlajky - tak my budeme dělat opak! A protože jedni i druzí o Ukrajině ani o Rusku moc nevědí, tak si do nich projektují svoje představy. Ve skutečnosti by liberálové byli překvapeni, jak společensky konzervativní zemí je Ukrajina, a konzervativci zase, jak daleko má Rusko do nějakého vysněného obhájce tradičních hodnot.
Britsko-ruský komentátor, komik a jeden z nejúspěšnějších youtuberů Konstantin Kisin to popsal trefně: "Lidé na vrcholu jednoho kmene použili Ukrajinu k okázalému předvádění vlastní morální převahy, když mávali ukrajinskou vlajkou. A velká většina lidí v tom kmenu okamžitě přijala tento přístup, i když ještě před týdnem nedokázali najít Ukrajinu na mapě."
"Lidé na vrcholu nepřátelského kmene pak přijali reakční strategii. Začali mluvit o ukrajinských biolaboratořích, tom, že Ukrajina není demokratická a Zelenskyj je diktátor. A drtivá většina lidí z tohoto kmene přijala tento přístup, i když ještě před týdnem nedokázali najít Ukrajinu na mapě," soudí Kisin.
Pomsta za progresivismus
Pro pochopení toho všeho je nutno vnímat, že příkopy v americké politice jsou v posledních letech opravdu hluboké, konsenzus není prakticky na ničem a progresivistické výstřelky odcizily běžnému Američanovi establishment tak jako nikdy v dějinách. Ano, snadno se zapomíná, ale není to tak dávno, kdy senátoři ve věku ctihodných kmetů klečeli s africkými šátky přes ramena na kolenou, prosili za odpuštění za otroctví a vynášeli do nebe narkomana a kriminálníka George Floyda.
Na amerických kampusech docházelo k násilí při přednáškách zcela umírněných konzervativních řečníků. Zájemci o práci v akademické sféře museli ponižujícím způsobem deklarovat svůj vztah k diverzitě a písemně vyjadřovat souhlas s módními politickými postoji. A polovzdělaní radikálové útočili na sochy dosud nedotknutelných otců zakladatelů, jako byli George Washington nebo Thomas Jefferson.
V Americe byli prostí lidé svědky zešílení kulturní elity, které svou podstatou nemělo daleko ke Kunderovu Žertu (i když vás po vyhazovu z univerzity nečekaly uranové doly…). Byli svědky toho, že mainstreamová média jim čtyři roky tvrdila, že Joe Biden je zcela fit a úplně při smyslech. Byli svědky toho, že se vymýšlela slova jako "kojící osoba" pro matku a "osoba s menstruací" pro ženu, protože v nové době fluidní genderové identity není přece možné jasně odpovědět na otázku, "kdo je žena".
Byli svědky toho, jak muži s penisem, kteří se prohlásili za ženy, byli zavíráni do ženských věznic. S očekávanými následky. Byli svědky toho, jak Joe Biden jmenoval do odpovědné funkce muže, který chodil veřejně v ženských šatech a chlubil se tím, že je cvičitelem lidských pejsků (úchylka, o které asi nechcete nic vědět). Byli svědky toho, jak biologičtí muži závodili v ženských sportech jen proto, že se prohlásili za ženu. A konečně, když jim někdo vysvětloval, že je úplně v pořádku, aby si děti měnily pohlaví (včetně chirurgických změn a použití blokátorů puberty), byla to poslední kapka.
Během několika let se progresivistům podařilo zaútočit na antropologické jistoty člověka natolik, že výsledkem je hluboký odpor ke všemu, co přichází z establishmentu. Odcizilo to konzervativní Ameriku liberální Americe a vedlejší škodou toho jsou i dosud nedotknutelné spojenecké euro-atlantické vztahy.
A také Ukrajina. I když za starých reaganovských časů by republikáni přímo hýkali blahem při pohledu na malý národ, který se brání nevyprovokované agresi. A jeden by čekal, že po fiasku v Iráku a Afghánistánu, kde Američany vyzbrojené vládní síly kolabovaly jak domeček z karet, nyní Američané ocení spojence, který bojuje statečně a efektivně proti mnohem silnějšímu protivníkovi - navíc historickému vyzyvateli USA. Žel, není tomu tak.
A je možné, že některým lidem z Trumpova okolí Putin svou suverenitou imponuje. Je rozhodný, na pohled efektivní, zbavil se v Rusku čehokoliv, co by se dalo označit jako ruský "deep state", takže mu nic nebrání v tom prosazovat své cíle. Liberálové Putina nenávidí jako nás, takže je to vlastně tak trochu spojenec, říkají si… Jako pragmatici mají pochopení i pro nějaké ty zóny vlivu, svět je díky nim koneckonců přehlednější. A navíc - kdo se má vyznat ve všech těch národech východní Evropy?
A u samotného Trumpa hraje roli i to, co popsal přímo z Washingtonu Alexandr Vondra: "Tihle chlapíci s velkýma pinďourama mají tendenci se vzájemně respektovat."
Uražený Trump
Pak je tu ale ještě jedna rovina, na kterou upozornil Jeffrey Blehar, komentátor nejvlivnějšího amerického konzervativního listu National Review. Je to všechno osobní!
Blehar připomíná, že Donald Trump kdysi kvůli Ukrajině a Zelenskému čelil v roce 2019 prvnímu impeachmentu - pokusu o odvolání. Byl obviněn z nepatřičného zasahování do voleb 2020 tím, že na Zelenského tlačil, aby prozkoumal podrobnosti o finančních pletkách Huntera Bidena, nepovedeného syna Joea Bidena. Připomeňme, že narkoman a budižkničemu Hunter Biden byl v době viceprezidentování svého tatínka jmenován v roce 2014 do představenstva ukrajinského plynařského gigantu Burisma s ročním platem milion dolarů.
Zároveň čelil Trump první tři roky vlády kauze "Russiagate", podle které se na Trumpově volebním vítězství podílelo Rusko (ano, tehdy to byli někteří demokraté, kteří neuznávali legitimitu Trumpovy výhry, ale bojovali proti tomu sofistikovaněji než později Trump, který poštval své příznivce na Kapitol). Takže Trump cítil, že demokraté a establishment proti němu nespravedlivě využili Rusko jako klacek. Rusko jako takové mu neudělalo nic. Bojovníci proti Rusku ho nespravedlivě osočili - tak to vnímá Trump.
Podle Blehara je to jasné: "Promiňte, že pochybuji o tom, že Trump jen vyjednává jako velký obchodník nebo hraje geopolitickou hru šachového mistra. Vždycky jsem ho považoval za mnohem jednoduššího člověka a pokaždé se mi to potvrdilo. Jeho postoj k Ukrajině odpovídá jeho celoživotnímu postoji, kdy většinu zemí považuje v podstatě za parazitující na Spojených státech (odtud jeho pohrdání NATO a EU). Reflexivně také pohrdá 'slabou' Ukrajinou vůči historicky 'silným' Rusům. Co je však důležitější, Trump Zelenského a Ukrajinu nenávidí, protože se stali symbolem pro všechny síly, které Trumpa po léta trápily."
