Nový migrační pakt začne vstupovat v platnost počínaje příštím rokem a postupně v několika dalších letech. Co v něm tedy je?
Na úvod řekněme, že zastavit migraci nejde a neudělá to ani tato dohoda. Část lidí, kteří se narodili pod méně šťastnou hvězdou, bude vždycky usilovat o to dostat druhou šanci tam, kde se jim bude dařit lépe, ať už budou jejich důvody politické nebo "jen" ekonomické. Kdo tvrdí, že dokáže zastavit migraci, lže.
Nová evropská dohoda má ambici lépe, rychleji a hned u vstupních bran rozlišovat, kdo do Evropy míří. Tedy jestli daný člověk splňuje kritéria žadatele o azyl a má právo na mezinárodní ochranu a legální pobyt na území EU. Nebo zda jde o ekonomického migranta, které většina unijních zemí nepřijímá. Respektive si mezi nimi vybírá specifické skupiny.
Migrační pakt zavádí řadu změn, které budou závazné pro všechny státy a sjednocují dosavadní roztříštěný přístup. Nově by se například měl cizinec už během týdne dozvědět první verdikt, jaký postup se ho bude dál týkat - dosud se lhůty a procedura v jednotlivých zemích liší.
Státy zároveň budou moci v uprchlických centrech, která by se měla začít stavět za unijní peníze, zadržovat migranta až dvanáct týdnů; nyní jsou to většinou čtyři. Členské země se tím snaží zabránit situacím, kdy nestíhají kvůli přílivu lidí včas vyřizovat jejich žádosti o azyl a musejí běžence kvůli zákonným lhůtám pustit. Uvnitř prostoru EU bez vnitřních hranic je pak nikdo nikdy nenajde.
A pokud najde, státy často nejsou s to běžence nelegálně pobývající na jejich území vrátit do jejich zemí. Nedávný teroristický útok v Bruselu, při kterém zemřeli dva švédští fotbaloví fanoušci, spáchal Tunisan třetím rokem ilegálně pobývající v Belgii. Belgický stát ho chtěl vrátit do Tuniska, Tunisko bylo ochotné si ho převzít, úřady ve Valonsku mu ale nebyly s to včas doručit na adresu verdikt o repatriaci.
Papírování spojené s návraty lidí do jejich domovin by se napříště také mělo zjednodušit. Evropská komise zároveň vyčlenila speciální "obálku" peněz na návratovou politiku - jinak řečeno vypravování nejčastěji letadel s migranty zpět do jejich vlasti.
Odráží to, jakým způsobem se posunula debata o migraci v EU směrem k restriktivnímu přístupu, který zdůrazňuje bezpečnost a méně humanitární rovinu věci. Německý kancléř Olaf Scholz - sociální demokrat - před časem označil navracení nelegálních migrantů zpět do jejich zemí za cestu, kterou se musí Německo vydat a výrazně přidat.
Celým paktem jako niť prochází jasný důraz na přenesení co nejvíce práce na vnější hranice EU. Jejich ostraha leží na bedrech nárazníkových zemí při migračních vlnách. Mohou jimi být jihoevropské státy jako při poslední velké migrační krizi v roce 2015, ale stejně tak středoevropský region, jak to ukázala invaze na Ukrajinu a příchod milionů uprchlíků do Polska, Česka a dalších zemí.
Pro tyto situace zavádí pakt "povinnou solidaritu" s nejvíce zasaženými státy. Země EU budou muset takovému členovi pomoci - odtud povinná solidarita. Bude ale na každém státu, jak přesně pomůže.
Na výběr bude mít ze tří možností. Buď převezme část uprchlíků z táborů v jiné zemi na svoje území a vyřídí s nimi celý proces, nebo přispěje finančně do společného koše, ze kterého se zemím pod tlakem bude pomáhat. Třetí možností je, že pošle státu v nouzi svoje lidi a techniku na pomoc se zvládáním krize.
Uprchlické kvóty jsou tak definitivně pryč. Zdůrazněme, že je členské státy tentokrát ani nenavrhovaly. Požadovali je ve svém stanovisku k paktu evropští poslanci. Výsledek konečného vyjednávání ale je, že kvóty, povinné relokace lidí, jsou ze stolu.
"V žádné části migračního paktu nejsou povinné relokace. Nikde," zdůraznila na tiskové konferenci po oznámení dohody eurokomisařka pro vnitro Ylva Johanssonová.
Co to znamená pro Česko, které kvóty od počátku tvrdě odmítalo? Že se bude moci z přijetí uprchlíků na své území "vyplatit". Poplatek za jednoho běžence bude zhruba 20 tisíc eur, tedy okolo půl milionu korun. Přesná částka ale bude stanovena pro každou zemi zvlášť podle jejího hrubého domácího produktu, počtu obyvatel a také, zda přispěje i jinak - třeba logistikou.
Povinná solidarita bude fungovat obousměrně. Pokud by například Ukrajina začala kolabovat a do Česka zamířilo výrazně víc lidí než dosud, česká vláda bude moci požádat zbytek EU o pomoc. Tu už ostatně na Ukrajince dostává.
Šéf hnutí ANO Andrej Babiš ihned po oznámení dohody začal pakt kritizovat. "Evropa opět zve na kontinent miliony nelegálních migrantů," napsal Babiš na síť X. Nedodal už, v čem konkrétně vidí slabinu paktu, ale je to svým způsobem vedlejší. Babiš, stejně jako předseda SPD Tomio Okamura, se dávno rozhodl udělat ze strachu z cizinců svoje hlavní politické téma.
Není to české specifikum, pod tlakem zprava kvůli migraci jsou vlády ve Francii, Německu, Rakousku a jinde. Před nimi, stejně jako před koalicí Petra Fialy (ODS), leží odpovědnost téma migrace soustavně, srozumitelně a s odvahou vysvětlovat veřejnosti. Pokud to neudělají ony, vysvětlování se chopí extrémy.
Evropské či další volby by z nich pak udělaly opoziční, ne vládní strany. To je jejich boj, lze namítnout. V zájmu celé české společnosti ale je, aby ji neovládla nenávistná rétorika plná strachu.
Někdy zapomínáme, že Česko už má za sebou historicky první teroristický čin, který motivovala, jak zněl verdikt soudu, nenávistná politická rétorika. V roce 2017 Jaromír Balda, příznivec SPD, zosnoval útok na železnici na Mladoboleslavsku. Důvod? Chtěl "bojovat proti migrantům."
Spotlight: "Litují, že se na cestu vydali." Novinářka o mrazivých zkušenostech uprchlíků na moři (25. 7. 2023)
