Dokud se bude lovit jen v regionálních vodách, stranické špičky se nemusejí bát, píše o dopadu aféry Davida Ratha na veřejné mínění sociolog Jan Herzmann z agentury Factum Invenio.
Ve dnech, kdy hlavním hrdinou všech zpravodajských relací byla krabice, spekulovala většina medií o tom, zda tato kauza poškodí sociální demokracii hodně, nebo dokonce strašně. Jiná varianta jako by neexistovala. První průzkumy signalizovaly pokles preferencí ČSSD o mnoho procentních bodů, někteří analytici začali věštit změny barev hejtmanských dresů po podzimních volbách. Jenže přišly další průzkumy a čím později se uskutečnily, tím menší ztráty soc. dem. naměřily.
Co se to tady vlastně děje? Projevily se dvě skutečnosti, o kterých obvykle příliš nepřemýšlíme.
Začnu tím, co možná víc zajímá autora těchto řádek než čtenáře: expresními průzkumy. Když se v USA - kolébce průzkumů veřejného mínění - uskuteční třeba televizní debata prezidentských kandidátů, do hodiny se objeví několik průzkumů, kdo o kolik „vyhrál". Jde při tom o reprezentativní průzkumy, ne o anketní hlasování diváků pořadu. V Evropě je podobným případem Francie, kde se lidé o politiku tradičně hodně zajímají a výsledky takových rychlých průzkumů rádi probírají nad sklenkou vína v místním bistru.
Jenže o čem takové expresní průzkumy vypovídají? Jenom a pouze o prvních reakcích jednotlivců. Veřejné mínění se z nich vytváří teprve vzájemnou konfrontací, onou debatou nad sklenkou vína (ve Francii), u piva nebo v čekárně u lékaře. Tenhle proces a jeho výsledky ovšem expresní průzkumy postihnout nemohou. Často tudíž naznačují významnou změnu, k níž pak ve skutečnosti nedojde, protože hrot nové informace se obrousí a setrvačnost převáží. Expresní průzkumy je proto třeba brát s určitou rezervou.
Důležitější je druhý důvod malého dopadu kauzy Rath na stranické preference. Najdeme ho, když se podrobně podíváme na české postoje k politice vůbec. Ty jsou totiž krajně skeptické a nesou se v duchu přesvědčení, že takových Rathů, menších nebo větších, najdeme v každé „partaji" celou řadu.
Lidé, kteří si nesou takové přesvědčení, buď už dávno na volby rezignovali a nepreferují žádnou stranu, nebo si vybírají v zásadě bez ohledu na odhalené levoty. Možná je „krabice" na čas znejistěla, jestli ČSSD není přeci jen „umazanější" než jiné strany, pak se ale v debatách s přáteli ujistili, že to tak není, a naprostá většina z nich se v pohodě vrátila k ne sice nadšené, ale dlouhodobé podpoře potrefené strany. Aby se tento proces mohl odehrát i v případě Davida Ratha, muselo se od něj vedení sociální demokracie rychle distancovat a nesmělo ho nijak hájit (aspoň ne viditelně).
Co z toho plyne pro nadcházející krajské a senátní volby? V celorepublikovém měřítku prakticky nic. Nic se nestane ani v případě, že ruka zákona teď dopadne i na představitele jiné politické strany. Co platí v celorepublikovém měřítku, není ovšem směrodatné pro střední Čechy. Vše nasvědčuje tomu, že středočeská ČSSD "si to za Ratha vypije". V kraji, kde se čekal tuhý boj všech proti Rathovi s nejistým výsledkem, najednou vypadá situace daleko příznivěji pro pravici ztělesňovanou Raduanem Nwelatim (ODS) a Helenou Langšádlovou (TOP 09).
Může k něčemu podobnému dojít i v jiných krajích? Ano, pokud i tam v policejní síti uvázne velká regionální ryba. Samozřejmě to může ČSSD poškodit, pokud půjde o rybu oranžovou, ale může jí to i pomoci, kdyby se v síti třepala ryba jiné politické barvy. Je ovšem velmi pravděpodobné, že podobná událost v kraji X jen málo ovlivní chování voličů v kraji Y. Většinou si totiž řeknou: „Koukni na ty Xáky, jak se v tom smaží. Ještě že my Yňáci tady až takové lumpy nemáme."
Můžeme se samozřejmě dohadovat, co by s krajskými volbami udělalo, kdyby se podařilo za korupci ulovit nějakou rybu první kategorie, třeba ministra nebo dokonce premiéra, ať už současného nebo minulého. Pak by asi nejvíc utrpěly nebo naopak získaly ty strany, které se snaží prezentovat veřejnosti krajské volby jako referendum o vládě. Utrpěly by, kdyby obviněný byl z jejich tábora (jakpak asi uvažují v Lidovém domě nad osudem Stanislava Grosse), získaly by, kdyby byl z tábora protivníků (jakpak asi tamtéž dumají například o Alexandru Vondrovi).
Když se pokusím shrnout, co na kauze Rath vidím jinak než většina analytiků, vycházejí mi dvě věci. Předně, případ celou českou veřejnost zaujal, pobavil, ale příliš neovlivnil. Druhý poznatek říká, že centrály politických stran zřejmě nemají sílu zasáhnout v regionech, ani když se tamější politická elita řítí do záhuby. Nebudou však za to potrestány odlivem hlasů v celostátním měřítku a nemusí se tedy bát, dokud bude policie lovit v krajských vodách.
Tuším, že klidně obětují své regionální veličiny, volené funkcionáře i jejich případné vodiče, pokud budou mít naději, že skandál nezasáhne nejvyšší patra stranických a vlivových struktur. Jestli je tohle pravda, a jestli se orgány činné v trestním řízení nenechají uspat, máme se asi do podzimních voleb na co těšit.
