V neděli vystoupil předseda Ústavního soudu (ÚS) Josef Baxa v České televizi, v Otázkách Václava Moravce. Mluvil o přívalu urážek, výhrůžek a jiných nenávistných projevů, kterým čelil on i jeho kolegové po rozhodnutí, jež se týkalo vládou změněné valorizace důchodů. Změnu napadlo hnutí ANO, ale u soudu neuspělo.
Baxa: "Na základě jednoho nálezu jsme hloupí, nerozumíme tomu, jsme zaprodaní, jsme zkorumpovaní, provládní, bolševičtí a já nevím, jaké nálepky ještě dostaneme." Stěžoval si, že výron zloby mu připadá neuvěřitelný. Zpochybňování klíčových institucí státu považuje za nebezpečné. Řekl, že za čtyřicet let své soudcovské kariéry nikdy nedostal tolik "urážlivých, nenávistných a výhrůžných projevů", ačkoliv soudil násilníky, zloděje, lupiče i vrahy.
Když Baxu slyšíte, napadnou vás dvě věci. První, kladivo nenávisti a vzteku už dopadlo i na Ústavní soud. Politici, novináři, pracovníci neziskových organizací a další a další to znají dávno, ústavní soudci to v této intenzitě zažívají zřejmě poprvé.
Druhá věc, kde se ta zloba bere? A jaký to urážení, nenávidění má vlastně smysl? Je snad dnešní společnost nastavena tak, že takové postoje a jednání automaticky plodí, generuje? Zřejmě tak nastavena je, jinak by tento druh jednání nebyl tolik rozšířený a masivní.
Nejdřív to poněkud levné, snadné a jakoby samozřejmé vysvětlení: spustili to politici, dnešní celebrity. Politika zhrubla, je mimořádně populistická, část stranických lídrů sleduje jediný cíl, zavděčit se voličům, přiblížit se jim a strhnout je na svoji stranu. Tento typ politiků, patří sem Miloš Zeman, Andrej Babiš a mnozí další, zároveň léta likviduje představu o tom, kdo jsou elity, skutečné elity. Útoky na myslitele typu Tomáš Halíka, na umělce, pohrdání vědci. Logicky to nakonec museli odskákat i ústavní soudci.
Společnost jaksi automaticky vidí elity v mocných, elitou přece musí být prezident a premiér, ministři, tedy i exprezident a expremiér a exministr. Pak si otevřete Facebook a tam Andrej Babiš šaškuje v zástěře s Nutellou jako nějaký neuvěřitelně slabý komik oslavující rádoby vtipně světový den čokoládové pomazánky. Trapné, ale lidové a vlezlé. S nějakou úrovní to nemá nic společného. Když ji nemá jeden z nejvlivnějších českých politiků, proč by ji měli mít nespokojení občané?
Nezapomeňme, že jsou k nenávisti vedeni. Tak třeba 17. ledna Babiš ve sněmovně prohlásil toto: "Já jsem zvědavý na ty důchody, jak dopadnou, jestli je to skutečně ta nová totalita tady, nebo je to nezávislý Ústavní soud." Pokud tedy ÚS nerozhodne podle not ANO, je tu totalita. Lidé vědí, že totalita je špatná. A ÚS stížnost ANO odmítl, potažmo žijeme v totalitě, potažmo je ÚS totalitní.
Asi nejdrsnějšího výroku o verdiktu soudu, přesněji o projevu soudce zpravodaje Vojtěcha Šimíčka, se dopustila poslankyně ANO Berenika Peštová: "Když slyším odůvodnění soudce Šimíčka, nevím proč, ale vybavuje se mi proslov soudce Urválka," napsala na sociální síti. Srovnat Šimíčka s fanatickým a krutým prokurátorem, který žaloval Miladu Horákovou? Šílené. Později se omluvila, ale kdo by se omluvou zabýval, že.
Proti tomuto sprostému, surovému tlaku stojí politici, kteří to chtějí dělat slušně. Třeba slušný premiér Fiala, který v té smršti urážek a lží vypadá strašně slabě jen proto, že neuráží, že se k ničemu takovému prostě nesníží. Možná i proto mu klesají preference, společnost je čím dál víc nastavena na drsany, kteří plivou a mávají pěstičkami.
Zbabělci s mobilem v ruce
Nejde ale jen o politiky, oni sami by neměli sílu společnost pootáčet tímhle směrem. Významnou roli hraje internet, ten skvělý vynález moderní doby, který umožnil, aby každý mohl být slyšet a vidět. Sociální sítě nás zaplavily jak kvalitními informacemi, tak nebrzděnou špínou, která se do nich dnes a denně po kýblech vylévá. U počítače, s chytrým mobilem v rukou je přece každý chytrý, každý je politik, každý je novinář, každý to ví líp než sebeúctyhodnější soudce zpravodaj.
Tenhle způsob sebevyjádření, zdrcující většinou však jde o bezduché kopírování a přebírání cizích postojů, je často mimořádně zbabělý. Do očí by vám to ti lidé neřekli, do očí by vám nevyhrožovali, to dělají opravdu jen někteří. Sociální sítě umožnily "mít pravdu" bez oponentury, bez kontroly, mít ji, i když ji ani náhodou nemám. Zatím jsme nezvládli toto zneužití internetu překonat.
Proč však ti lidé tak masově pobývají na sítích? Co je k tomu vede? Je to jen nespokojenost, frustrace? Jistě hraje roli mylný dojem, že máme na všechno právo. Na skvělé zdravotnictví, na vysokou penzi, na levné dráhy, na šťastný život, na dochvilné vlaky, na dlouhý život, na levné pivo. Takhle podivně jsme zhusta nastavení.
Ale jde i o to, že se cílem, metou stal úspěch. Mít úspěch ovšem dneska znamená "to prodat" nebo "se prodat". K tomu je internet mimořádně příhodný, plácnout co největší blbost, sehnat co nejvíc sledujících. Najednou se přece stávám někým důležitým, jako "jsou oni důležití, ti nahoře, ti chytří". Tyto dva prvky, "právo na" a "jsem důležitý", pak vedou k tomu, že takový člověk uráží ústavní soudce, uráží politiky, uráží novináře, uráží kdekoho, machruje.
Zabořme se ještě o něco hlouběji. Celé to divadlo, celé to nenávistné šílenství stojí na mylném pojetí svobody, na mylném chápání smyslu demokracie. Svoboda typu nade mnou nikdo není, jsem občanem Československa, nade mne není atd. je absurdní a nesvobodná. Svoboda typu můžu urazit, koho chci, když mi nevyhoví, když se mi nelíbí, nikam nevede, jen ke zmaru, k ničení soudržnosti.
Podobné je to s demokracií, jejím smyslem je přece dobré soužití, nikoli nenávist. My ale sledujeme vnímání demokracie jako naprosté danosti, o kterou už nemůžeme přijít. Skoro nic pro ni velká většina neudělala, to proto ji bere jako samozřejmost. Ostatně nezapomeňme, že ta většina brala i totalitu jako samozřejmost.
Vrátím se k Josefu Baxovi a k demokracii. Jedním z jejích pilířů je parlament a v něm sněmovna. Předseda Ústavního soudu v ČT mluvil také o obstrukcích. A mluvil o nich i soudce zpravodaj při čtení verdiktu ÚS k důchodům. Baxa řekl, že by ÚS chránil právo menšiny, kdyby se zákony projednávaly ve sněmovně násilně přes noc bez možnosti parlamentní diskuse, ale i třeba veřejné diskuse.
"Neměli jsme pocit, že by opozice zrovna úpěla, ale obstrukce nemůže být srovnatelná s tím, když zamknete dveře sněmovny a nikoho tam nepustíte a vypnete elektrický proud, aby se zákony nemohly projednávat, to přece nejde. Jistěže obstrukce v nějakém prostoru musí být, ale nemůže mít podobu destrukce, to nejde." Důležité: obstrukce nemůže být destrukce. Ale ani demokracie nemůže být destrukce. Jinak se zhroutí.
Surovost útoků na sítích je ovšem naprosto destruktivní. Ví to každý, kdo se pravidelně stává jejím terčem. Všimněme si, ta surovost je podobně destruktivní jako nekonečné, nesmyslné, hodiny trvající obstrukce, v nichž se blábolí o čemkoliv.
Pokud si uvědomíme, odkud nenávist a surovost ve veřejném prostoru pramení, máme šanci se jim bránit, něco s nimi dělat. Pokud si to neuvědomíme, bude se zmar dál šířit.
Video: Spotlight Aktuálně.cz - Josef Baxa (16. 6. 2023)
