Odehrávají se dva opačné děje. První je nadějný, obě koalice, Spolu a PirSTAN (dnes už spíš STANPir) začínají jednat o vládním programu a postupu ve sněmovně. Teď půjde o to, aby Petr Fiala a spol. dodrželi, co slibovali (třeba konečně ono zeštíhlení státní správy a pomoc slabým regionům). Druhý děj vypadá dost beznadějně, týká se stavu, ve kterém se nalézá Miloš Zeman. Ke svobodné, dospělé společnosti patří otevřenost, informovanost, jasná sdělení, co se děje. Zprávy o skutečném stavu nemocného prezidenta nemáme žádné. V tom jsme na stejné úrovni jako za bolševika.
Informační vakuum, nebo dokonce nepravdy vysílané Zemanovými spolupracovníky vedou k tomu, že se porušují etická pravidla. Objeví se fotografie a video bezvládné hlavy státu, záběry, které by, předpokládám, slušná média v normální situaci nepoužila. Děje se to proto, že Hrad zjevně neříká pravdu o stavu, v jakém hlava státu je. Děje se to proto, že ani ošetřující lékař, ředitel ÚVN Miroslav Zavoral, nemůže (nemá Zemanovo povolení) přesně popsat, co se děje. A stejně se chová i dosluhující premiér Babiš.
Naprosto šílené je „informování“, které veřejnosti poskytuje mluvčí Jiří Ovčáček. Tak třeba 11. října: „Na Svaté Hoře jsem dnes ráno poprosil dobrotivého Boha o požehnání pro všechny, kdo se za pana prezidenta modlí, myslí na něj a přejí brzké uzdravení, ale také pro ty, kdo panu prezidentovi zlořečí.“ Sorry, ale co je nám do toho, zač se pan Ovčáček modlí na Svaté Hoře?
O den dřív žádá „zejména politiky a novináře o citlivý přístup k hospitalizaci pana prezidenta. Každý můžeme onemocnět, pak má být na prvním místě lidskost, přání brzkého uzdravení. K tomu nás vede víra i svědomí“. Informační hodnota nula. A 13. října cituje biskupa mučedníka Josefa Hloucha: „Bojme se posuzovat věci a lidi jen dle vnější stránky!“ Popravdě, dnes bychom vzali zavděk i posouzením skutečného stavu Miloše Zemana aspoň z té vnější stránky.
V úterý 12. října Ovčáček pro CNN Prima News sdělil, že „pan prezident komunikuje, sleduje politickou situaci a seznamuje se s nejnovějšími událostmi“. (Skutečně?) Prý souhlasil, aby Mynář předal jmenovací dekret novému předsedovi Krajského soudu v Brně a aby mu vyřídil pozdrav. (Skutečně?) A dál: „K obědu měl v úterý pan prezident meruňkové buchty, na středu si objednal vinnou klobásu s bramborovou kaší.“ Tak snad je prezidentovi lépe, ale ten skok z nechutenství (jak svědčil o Zemanovi Václav Klaus) do vinné klobásy se zdá poněkud nepravděpodobný.
Pověřil? Nepověřil? Hádejte…
Dostali jsme se do absurdní situace. Nikdo mimo nejužší interiér Hradu neví, co se děje, jak na tom je nejvyšší ústavní činitel a vrchní velitel českých ozbrojených sil. Ovčáček v úterý tweetoval (ta komunikace přes tweety je absurdní): „Prezident republiky Miloš Zeman jmenoval předsedu Krajského soudu v Brně.“ Až když ta zpráva vyvolala masivní pochybnosti, bylo dodáno, že šlo o týden starý podpis (skutečně?) a dekret předal kancléř Vratislav Mynář.
Tady už končí legrace. Kdo je vlastně dnes prezident? Koalice Mynář-Nejedlý-Ovčáček? Co o tom všem vůbec Miloš Zeman ví? Nakolik si svůj stav uvědomuje? Je schopen děje posuzovat? Nalézá se v takovém stavu, aby byl s to vykonávat prezidentskou funkci? Nebude se tu opakovat situace s Masarykem, který od května 1934 do abdikace v prosinci 1935 nebyl schopen vykonávat funkci, ale veřejnosti to bylo zatajeno? Dnes žijeme v jiné době, máme těsně po volbách a považujeme se za „informační společnost“.
Stejně podivné je to s údajným pověřením současného premiéra, aby se pokusil sestavit vládu (ač se mu to nemůže podařit, když Spolu a PirSTAN odmítají zradit svoje voliče). V neděli Babiš Zemana navštívil, poté utekl zadem a později tvrdil, že se o volbách nebavili a pověření od Zemana zatím nedostal. (Otázkou je, zda se vůbec bavili.)
V úterý v ČT ale tvrdil něco jiného: „Já jsem v neděli mluvil s prezidentem a on mluvil o tom, že když nastane ta chvíle, tak mě osloví. Opakovaně to říkal a je na mně, jestli pověření přijmu, nebo ne.“ - Tak co se tam tedy dělo? Po převozu do ÚVN se Zeman zdál být v bezvědomí (Mynář tvrdil, že usnul, ale věřit Mynářovi vyžaduje mimořádnou dávku neinformovanosti).
Zeman momentálně není „ústavně“ potřeba. Strany spolu vyjednávají bez něj. Že si je zve, to jsou jen zvyky, jež ústava nevyžaduje. Na jmenování šéfa krajského soudu v Brně však vidíme, že nejde jen o povolební procesy, prezident má i další pravomoci.
Bez Zemana Babiš značně oslabí
Chtít vědět, zda je schopen vykonávat prezidentský úřad, to není hyenismus, ale v dané situaci nutnost. Představa, že Zemana dnes ovládají lidé jako Mynář, Nejedlý a Ovčáček, je děsivá. Nemají důvěru veřejnosti, nejsou to důvěryhodné osobnosti. Mynář má na krku trestní stíhání kvůli šestimilionové dotaci na dostavbu penzionu v Osvětimanech, Nejedlý je napojený na Rusy (kteří nás prohlásili za nepřátelskou zemi), Ovčáček si plete roli mluvčího s rolí jurodivého žalmisty.
Jeho poslední středeční tweet: "Potvrzuji, že předseda ODS Petr Fiala požádal prezidenta republiky Miloše Zemana, prostřednictvím vedoucího KPR Vratislava Mynáře, o setkání. Pan kancléř již s panem prezidentem o žádosti předsedy ODS hovořil. Pan prezident souhlasí. Schůzka se uskuteční, v pozdějším termínu."
Že chce Petr Fiala schůzku, víme i bez Ovčáčka. A zbytek? Mynář se Zemanem hovořil a on souhlasí? Kdo to ověří? Kdo u toho byl? Může to být stejně lež jako pravda. Spíše však to první. Pokud prezident jedná s Mynářem, proč nepřijme třeba předsedu Senátu Miloše Vystrčila, který by pak mohl potvrdit, jestli je vůbec schopen komunikovat, natožpak rozhodovat o jmenování soudců či budoucího premiéra.
Pokud je pravda, že kritické zdravotní potíže Miloše Zemana souvisí s játry a těžkým alkoholismem, že má vodu v břiše kvůli zhoršení jaterní cirhózy (nikdo to nevyvrátil), pak se zdá být nepochybné, že nemůže nadále vykonávat prezidentskou funkci (zasaženo může být i fungování mozku). My ani nevíme, jestli tu funkci dál vykonávat chce, my nevíme vůbec nic. Dovedeme si představit, že se parta na Hradě chce udržet co nejdéle, jejich pozice jim zřejmě poskytuje jisté krytí, ochranu. Toť vše.
Je opravdu smutné, jak se Miloš Zeman, kdysi svébytný politik, zřejmě stal hříčkou v rukou svého okolí. Pro Andreje Babiše je jeho (zřejmě velmi špatný) zdravotní stav další těžkou ranou. Sice si v posledních měsících čím dál méně rozuměli (viz dění po vrbětickém odhalení, tedy vypovězení osmnácti ruských špionů, a spor o jmenování Michala Koudelky šéfem BIS na dalších pět let), ale pořád to byli kumpáni. Pořád představovali celkem jednoznačnou koalici Babiš-Zeman.
Tohle zjevně končí. Bez podpory Zemana je Babiš mnohem slabší. Z toho, že s prezidentem vytahovali stejná témata jako „migrace“, „islamizace“, „zelené šílenství“ (ač Babiš Green Deal za Česko podepsal), „Kalousek“, „Piráti - neomarxisté“ atd., z toho všeho Babiš těžil, měl na své straně Zemanovy voliče a také, což je velmi důležité, dezinformační servery. Značná část té podpory se Zemanem skončí.
Pro nás však nekončí nárok na to, abychom věděli, v jakém stavu se nalézá především hlava hlavy státu. Pokud je na tom Zeman zle, pokud není schopen nejvyšší funkci zastávat, měl by abdikovat. Mynář, Nejedlý a Ovčáček prezidentem zvoleni nebyli.
