Výročí vybízejí k bilancování. Tento týden v USA uplynul rok od vraždy černocha George Floyda. Prezidenta Joea Bidena v Bílém domě navštívili členové Floydovy rodiny a americká média při té příležitosti znovu hojně citovala slova jeho sedmileté dcery Gianny. "Táta změnil svět," pronesla už loni na podzim, nedlouho po Bidenově vítězství v prezidentských volbách.
Ale změnil? A jak moc a v čem? Pokud se omezíme jen na ten americký, vyvolala vražda George Floyda ve Spojených státech největší vlnu občanské angažovanosti za desítky let. Do jejího čela se postavilo hnutí proti rasismu Black Lives Matter (BLM), které původně vzniklo už v roce 2012. V prvních měsících po Floydově smrti podpora hnutí výrazně vyskočila, a to i mezi bílými Američany. V průzkumech i v celkové společenské atmosféře, což bylo patrné také přímo v davech demonstrantů, kde měli bílí najednou, skokově, mnohem větší zastoupení než v předchozích letech.
Byla to zcela přirozená reakce na brutalitu policisty Dereka Chauvina, který s jednou rukou v kapse prostě Floyda udusil kolenem. Protože mohl a skoro se zdálo, že i chtěl. Mnozí starší bílí Američané se upřímně ustrnuli: tohle musí skončit, tohle nejsme my, tohle není Amerika. Někteří vyšli vůbec poprvé v životě do ulic, jiní vyjádřili své sympatie pro hnutí BLM v šetřeních veřejného mínění.
Krásná nová města
S prvním výročím vraždy je ale tato podpora už za kulminačním bodem. A jeden z původních klíčových cílů celého společenského hnutí - reforma americké policejní praxe - nepokročila dále než do podoby návrhu, u něhož není vůbec jisté, zda jej Kongres schválí.
Komě jiného to znamená i dílčí prohru pro Joea Bidena, jenž o novelu zákona velmi stál. Ve Sněmovně reprezentantů sice demokraté změnu silou svých hlasů protlačili, v Senátu, kde nemají potřebnou většinu, se však legislativní proces zastavil.
Strana má sice pravdu, že nebýt republikánské blokace, mohlo už být hotovo. Jenže jsou to i sami demokraté - přesněji jejich radikální křídlo -, kdo znejišťuje původně vstřícnou americkou veřejnost, která se teď začala obávat, zda se tlak na potřebné zkrocení policejních praktik nemění v nepřijatelný hazard s její bezpečností. Zločinnost ve velkých amerických městech totiž za uplynulý rok výrazně vzrostla, někde i trhá rekordy. Radikální demokraté a aktivisté tvrdí, že za to může pandemie koronaviru, ale to je v lepším případě jen ta menší část pravdy, v horším vědomá lež.
Na vině je citelně zhoršená bezpečnostní situace, již přineslo plamenné volání po "definancování policie". Joe Biden sice už od loňské předvolební kampaně opakovaně zdůrazňuje, že žádné rozpouštění regulérních policejních sborů nepřipustí, jenže věci se už daly do pohybu navzdory jeho vůli. Policisté se momentálně drží zpátky, aby se nedostali do problémů. A jejich opatrnosti začali masivně zneužívat ti, kdo testují, co vše jim nově projde.
Poprvé od roku 1995 bylo v USA za loňských dvanáct měsíců zavražděno přes 20 000 lidí, o čtvrtinu více než v roce 2019. Příčin je více, jsou to i covidem rozklížené komunity a také stále masivnější přítomnost zbraní ve společnosti. Není tedy divu, že rozpouštět policii ve skutečnosti nikdo nemá moc chuť. V březnovém průzkumu pro list USA Today se proti něčemu takovému vyslovilo 58 procent Američanů, pro jich byla méně než pětina - 18 procent (zbytek se nevyslovil jednoznačně). Většinové NE přitom řekli republikáni i demokraté, bílí i černí - v jejich řadách bylo proti omezení peněz vydávaných na policii 37 procent respondentů, pro jen 28.
Nelze přehlédnout, že násilná zločinnost mezitím zdaleka nejvíce vylétla tam, kde už heslo o "definancování policie" stačili převést i do praxe, kde byly regulární policejní sbory skutečně finančně a personálně osekány. V Seattlu stoupl za loňský rok počet vražd o 41 procent. V Portlandu a Oregonu shodně o 60 procent. V Minneapolisu pak dokonce o 75 procent! Proti tomu může radikální část hnutí BLM a amerických demokratů opravdu jen těžko věcně argumentovat.
Když ne my, tak nikdo
Radikálové a aktivisté se ale evidentně rozhodli, že debata s většinovou společností je pasé, že Amerika potřebuje revoluci, která smete staré pořádky. Možná přijde jejich čas, až v dalších generacích jejich počty narostou tak, že přestanou být menšinou. Právě teď, v roce jedna od Floydovy smrti, ale radikálové ohrožují i ty změny, které by přijít měly a z hlediska společenské podpory i mohly.
Většina veřejnosti podporuje zásadní body výše zmíněné policejní reformy. Patří k nim zákaz postupu, který loni uplatnil policista Chauvin, dnes už odsouzený z vraždy druhého stupně. Dále konec praxe, v jejímž rámci armáda prodává policii vojenskou výzbroj a techniku. A většina souhlasí i s tím, aby policisté nesli větší zodpovědnost za porušení zákona při výkonu služby. Aby jejich dosavadní velká imunita vůči možnému právnímu postihu byla oslabena.
Jak dalece a jakým přesně způsobem, je otevřenou otázkou. Republikáni v Senátu nesouhlasí s tvrdším a extenzivnějším návrhem, který přišel z demokratické sněmovny. Kompromis by se ovšem patrně mohl najít, jenže progresivní demokraté už varují, že pokud legislativa nezůstane tak, jak ji chtějí oni, ať raději na žádnou reformu nedojde.
Proti všem
Když Donald Trump v roce 2016 vyhrál primárky, mluvili republikánští politici o "násilném převzetí" jejich strany. Když se pak stal prezidentem a bylo zřejmé, že republikánská voličská základna je i jeho základnou, straníci se tomu většinově podvolili. Demokraté na tom jsou jinak, ale ne o mnoho lépe. Jejich středový proud, který je přinejmenším mezi voliči stále většinovým, se teď stává rukojmím radikálnější levice.
"Odsouzení policejního důstojníka, který zavraždil George, bylo dalším důležitým krokem ke spravedlnosti. Ale náš pokrok se tím nesmí zastavit," uvedl prezident Biden během setkání s rodinou George Floyda. Skutečnost je ale taková, že to, co by mělo přijít teď, není plně v jeho rukou. Jeho představa "pokroku" se od radikální vize části demokratické strany dost liší.
Rok, který uplynul od vraždy George Floyda, je toho smutným důkazem. To, co se zdálo nejen dosažitelné, ale takřka nevyhnutelné - totiž lepší společenská kontrola policejní práce -, je nyní stejně daleko jako před Floydovou smrtí. Radikální levice nejen deformuje hlas středu v americké veřejné debatě, ale patrně je i ochotna bombardovat, podkopávat návrhy své vlastní strany.
