Zateplení školy v Kamenných Žehrovicích na Kladensku obrátilo pozornost k fenoménu polystyrenizace českých měst. Stovky, tisíce fasád se takzvaně modernizují podle stejného mustru - zdi se kompletně vyhladí, zbaví vyčnívajících prvků, pak se na ně nalepí izolace a nakonec se přetřou výraznými, až křiklavými barvami. Oblíbené jsou meruňková nebo lososová, ale nejpůsobivější výsledek obvykle přináší širší paleta. Jako v Kamenných Žehrovicích.
Jde - nebo teď už bohužel asi šlo - o historickou budovu s architektonickou pamětí. A taky o školu, veřejnou instituci, která o sobě něco důležitého říká i tím, jak vypadá; mimo jiné naznačuje (nejen) dětem, co je nebo není esteticky patřičné. Devastující zateplení je špatný vklad (nejen) do hodin výtvarné výchovy.
Fotky školy "před a po" se koncem prázdnin objevily na Facebooku a nastalo pobouření. Mediální kampaň, řekla starostka. A postupně se ukázalo, že rozhořčení není zdaleka jedinou reakcí, že jsou lidé, kteří budovu sice ne rovnou obdivují, ale přijímají, nevadí jim, nemají problém vzít to jako nutnou daň za naplněný stavební účel. Žehrovické zastupitelstvo situaci vyjádřilo:
Je jasné, že zejména ve srovnání s původním vzhledem budovy došlo k dosti zásadnímu posunu, který může být pro řadu občanů zprvu obtížněji vstřebatelný. Na druhou stranu, každému se líbí něco jiného a zastupitelé se v obci setkali nejen s negativními, ale též pozitivními ohlasy. Aniž by měli odvahu prohlašovat některé z nich za objektivně správné a jiné za objektivně mylné (jak to zhusta činí diskutující na sociálních sítích). (Z usnesení schváleného poměrem hlasů 7:1.)
"Každému se líbí něco jiného." Univerzální poučka, před kterou se neubráníte. Podle ní by se měly anulovat, přinejmenším relativizovat i předchozí kritické poznámky v tomto článku. Protože objektivní měřítko neexistuje. Co je estetický průšvih, kdo to posoudí? Jakým právem tvrdíte, že to vypadá šeredně? Kde je pravda, proč nám vnucujete tu svoji?
Rozprava o architektuře zateplování rázem padá do schématu, které z internetu dobře známe: všechno je relativní. Když se přeme o pravdu a post-pravdu, o fakta a alternativní fakta, někteří o to, jestli je Země kulatá nebo placatá, pak je div, že vůbec vykrystalizuje nějaký širší konsensus o kráse a ošklivosti. Ale jaká domýšlivost! Vy chcete žehrovickým diktovat, jak má vypadat jejich škola?
Samozvané elity, osobující si právo na domnělý vytříbenější vkus, se povyšují nad prosté zateplovače, kteří namísto planého estétství pilně usilují, aby se lidem prostě dobře žilo. - Takhle se převrací nejen diskuse o nešetrně zateplovaných domech, ale třeba o betonování krajiny, o automobilismu, vlastně o celém rozvoji České republiky. A co si budeme namlouvat: účeláři mívají nad krasomilci těžce navrch.
Ano, barák, co vypadá jako nabarvená krabice z lega, třeba není nic moc. Ale je v něm větší teplo než předtím, bereme ho. Jasně, země bez kamionů a velkoskladů by byla hezčí, ale lidi taky chtějí práci a pokrok a konzum nezastavíš. A pozor - politici, kteří možná podvádějí a lžou, nejsou úplně O. K., ale my jim to ve jménu účelu, když se postarají, zařídí, vybudují, ochotně promineme.
Na krásu nehledíme.
Relativizaci jsme si pustili příliš blízko k tělu. Spor o domy ponížené na nabarvené krabice to dobře ukazuje. Že se každému líbí něco jiného, je nebezpečná fráze. Dopředu brání říkat: a dost, přes to nejede vlak. Měli bychom se občas štípnout a přestat omlouvat ničení harmonie a poklesky proti dobrému vkusu, nejen v architektuře.