Má se Poslanecká sněmovna rozpustit, máme uspořádat předčasné volby? Zdá se, že situace je zamotaná a ve hře je plno různých pro a proti - ale klíčová otázka i odpověď jsou prosté:
Stojíme o dobrou, slušnou demokracii? Pak není co řešit, vláda musí být v rukou volených zástupců, tedy parlamentu. A k tomu se, při reálném pohledu na věc, nedostaneme jinak než přes nové volby.
Miroslav Kalousek vidí boj o demokracii naopak v tom, že se sněmovna za žádnou cenu nerozpustí - protože v ní, podle něj, existuje vládní většina a rozpuštění sněmovny by bylo nebezpečným ústupkem prezidentské autokracii.
Takový výklad je jistě možný - jenže v důsledku má právě opačný účinek, než proklamuje Kalousek. Povládne kabinet Jiřího Rusnoka, který se dostal k moci zcela nezávisle na suverenitě parlamentu a výsledcích parlamentních voleb. Zatímco Kalousek volá po principech, prezident bez okolků instaloval svou vládu plnou střetu zájmů a neprůhledných vazeb. Moc se přesunula do kuloárů. Vláda je nedůvěryhodná - a to jak obecně, tak při hlasování ve sněmovně.
Miloš Zeman ale takticky správně sází na to, že politické strany se mezi sebou nedokážou dohodnout a soustředěně mu oponovat. Oprávněně věří, že veřejné mínění je už tak znechucené politikou, že se proti němu nepostaví.
A skutečně: Umíte si představit, kolik lidí by demonstrovalo za dodržování ústavních zvyklostí? Nebo za vládu Miroslavy Němcové?
Bývalá vládní koalice má údajně v Poslanecké sněmovně 101 hlasů. Její politici a příznivci v tom vidí něco jako svatý grál, pramen věčného politického života. Jako by do zapomnění, pod dojmem toho, co dělá Zeman, upadl marasmus, ve kterém se vláda nacházela na jaře a měsíce předtím. Vláda "101" je prezentována div ne jako návrat do ráje.
Pomiňme teď aféry nebo minimální důvěru veřejnosti. Už jen to, že penzijní reforma, jeden z pilířů vládnutí předchozího kabinetu, víceméně zkrachovala, naznačuje, že pravicová koalice by dál jen přežívala. Přičemž většina 101 by byla krajně nejistá, podle toho, kdo zrovna kam přeběhne či doběhne. A proč.
Bez ohledu na to, jak dopadne vyšetřování kauzy Jany Nagyové a politické korupce, cesty zpět pro koalici „bez Nečase" už není. Zájem voličů a zájem státu je jiný: vrátit politice věrohodnost, nebo se o to alespoň ve volbách pokusit.
Volby by se měly konat dřív než v květnu 2014, protože ve veřejném zájmu naopak není prodlužování současného stavu. Tedy vláda Zemanových šafářů.
Parlamentní politické strany ale jako by ztratily pud sebezáchovy. Měly by, už ve vlastním zájmu, zvolat tak jako Zeman v kampani: Stop této vládě!
Ale místo toho, aby se spojily a dohodly napříč levice s pravicí, tvrdohlavě si jdou po krku, tak jak jsou zvyklé. Asi stále nepostřehly, že jim vyrostl nový soupeř.
Přitom právě dohoda o rozpuštění sněmovny - je třeba 120 hlasů - by politickým stranám mohla významně pomoci: čelit nekontrolovatelnému prezidentovi, zbavit se nálepky „věčně rozhádaných", alespoň částečně znovunabýt ztracený kredit. Ale to by partaje musely vidět dál než za nejbližší kopec, čehož zatím nejsou schopny.
Ve volbách se jim tohle nekonečné taktizování „kdo koho přečůrá" může těžce vymstít. Viz nástup Tomia Okamury a dalších, co slíbí „vymést to tady" a zavést pořádek.
Společenské napětí zjevně stoupá - částečně jde stále o dozvuky prezidentské volby - a je třeba mu upustit ventil. To není úkol, který může splnit naoktrojovaný kabinet Jiřího Rusnoka. Volební kampaň asi nebude hezká, xenofobní poznámky poslanců Chaloupky a Babáka jsou jen závdavkem. Bude pokračovat velké hledání nepřítele: mezi menšinami, novináři, politiky, cizáky. Tomu neunikneme.
Dusno je ale třeba vyvětrat a lepší způsob než volby není. A nemá přitom smysl spekulovat na jejich výsledek a na to, jak se po volbách zachová prezident. Vyšším zájmem je, aby volby proběhly, než to, pro jaký počet voličů dopadnou „dobře".
Na rozhodnutí, jestli změnit ústavu a skrze ni případně přistřihnout prezidentovi křídla, teď rozhodně není vhodná doba. Tohle se musí řešit s chladnou hlavou, nebrat to jako trumf parlamentu v prezidentském mariáši.
