Vládu čekají výměny ministrů. Premiér Babiš je (na středeční schůzce) probere s prezidentem Zemanem a pak i s dotčenými ministry. Řekl to v nedělním pořadu Partie televize Prima. Odmítl sdělit, kteří členové kabinetu skončí. Mluví se ministru dopravy Ťokovi (ten již oznámil, že se s Babišem dohodl a z vlády odejde) či ministryni průmyslu Novákové, oba za ANO. Nabízí se otázka: za co se u nás vlastně odvolává, odchází?
Nehovoří se jen o těchto ministrech, nýbrž také o vysokých státních úřednících. Ohrožen je předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) Petr Rafaj, Babiš řekl, že by měl rezignovat na svoji funkci, pokud by byl obviněn v současném vyšetřování možné korupce v tendru na mýtné. Dodejme, že v kauze mýtného byl šéfovi poslanců ANO Faltýnkovi zabaven počítač a mobil při domovní prohlídce, ale obviněn zatím nebyl a v klidu pokračuje.
Dále víme, že komunisté (kromě odchodu Dana Ťoka) spolu s Milošem Zemanem tlačí na konec ministra zahraničí Tomáše Petříčka (ČSSD); vadí proto, že odsuzuje okupaci Krymu Putinovými vojáky. Zeman také již dlouho usiluje o konec úspěšného Michala Koudelky v čele tajné služby BIS a o odchod Dušana Navrátila z čela Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB). Nedělají, co on chce.
Nemluví se o jiných personách, třeba o ministryni pro místní rozvoj Dostálové, které loni v listopadu policie v kauze CzechTourism rovněž zabavila počítač (šlo o údajné porušování rozpočtové kázně ve výši téměř 20 milionů korun). Nemluví se o prezidentově kancléři Mynářovi, který má na krku kauz více, poslední je černá stavba rybníka. Nemluví se o hejtmance za ANO Jermanové Pokorné, jejíž úřad s jejím vědomím uzavíral podivné smlouvy s externisty, ač si ty práce mohl a měl dělat sám, pokud vůbec měly být vykonávány.
Když se podíváte na všecky ty případy, zdá se vám odvolání Dana Ťoka či Marty Novákové poněkud méně důležité. Všimnete si, že v Česku najdeme několik důvodů, proč někoho z vlády či vysokého postu odstranit.
Odvolat (či lépe ani nejmenovat) by mělo být samozřejmostí, když existuje podezření na trestnou činnost či spojení s ní, případně když víme o jasném střetu zájmů. Příkladem je Andrej Babiš, který navrhuje, aby Petr Rafaj rezignoval, bude-li obviněn, ač sám je obviněn. Paradox? U nás ne. Přitom "na špici Evropy", tedy třeba v Německu, by to takhle nešlo.
Babiš za dveře? Ne
Babiš má kvůli Agrofertu (holding ve svěřenském fondu, z něhož mu plyne zisk) obří střet zájmů. Příklad: tento týden vláda projednává návrh Pirátů, aby se do pohonných hmot již nepřimíchávaly řepkové oleje, konec zežloutlého Česka. Agrofert vydělává na řepce miliardy, Babiš by měl jít při jednání vlády za dveře, ale jako premiéra ho tam pošlou těžko.
Podobně měl dávno skončit na tajné neprověřený černý stavebník Vratislav Mynář či Klára Dostálová, ta nejen kvůli kauze CzechTourism, ale taky proto, že nový stavební zákon její ministerstvo vypracovává s Hospodářskou komorou, tedy s organizací, jež zastupuje jen menší část veřejného zájmu. V čele poslanců ANO měl skončit Jaroslav Faltýnek, když se provalily jeho schůzky s Petrem Rafajem a lobbování za firmu Kapsch. Neskončil, na svou pravou ruku si Babiš prostě netroufne.
Další oblastí jsou zájmy Miloše Zemana (pozor, ne české). To on a komunisté chtějí dostat z vlády Petříčka a odvolat CIA oceněného Koudelku, který nepracuje pro Rusy, i Navrátila, který varoval před čínskou firmou Huawei. Přitom tito lidé dělají pro Česko, co mohou a umějí, a zjevně dobře. Zeman na ně pravidelně veřejně útočí.
Třetí oblastí je odvolávání kvůli malérům či neschopnosti. Sem patří vládní otloukánek Ťok, i když není jasné, jestli to nový ministr dopravy bude dělat lépe. Sem patří Nováková, jež proslula absurdním výrokem vysvětlujícím vysokou cenu mobilních dat u nás (můžeme si za ni sami, málo je využíváme) a dále skandálem, když na žádost Číny vyhodila ze schůzky na svém ministerstvu pozvané Tchajwance. Ta má vládu jistě opustit. (Byla však pružná, hned našla "viníka", který delegaci Tchaj-wanu pozval, zareagovala v duchu hradní pročínské politiky, u Zemana má zřejmě podporu.)
Kategorie odvolávání ukazují, v jak absurdním, od reality odtrženém systému žijeme. Mistři ve střetu zájmů a lidé čelící vážnému podezření nemají problém (Babiš, Faltýnek, Dostálová, Jermanová), další sorta lidí je chráněna Zemanem (Mynář, zřejmě i Nováková), ještě další čelí silné prezidentově nelibosti (Petříček, Koudelka, Navrátil). A někde na konci jsou maléristé (Ťok, Nováková). Neschopní (zatím nezmíněný ministr kultury Antonín Staněk za ČSSD), přežívají v pohodě. Tak vypadá Česko za Zemana a Babiše.
