Zvlášť nápadné je to po klíčových unijních summitech. Důležitá zahraniční média obvykle nešetří výčtem, kdo měl na jednání jaký vliv, kdo měl v boji o dohodu jaké slovo a komu o co jde. Česko ani jeho premiér se bohužel v takových reportech prakticky neobjevují. Ani aktuální bruselský supermaraton (déle už trvalo jen vyjednávání o smlouvě v Nice, kde se dohadovaly podmínky pro vstup deseti nových zemí) nebyl v tomto ohledu výjimkou.
Zmínky o Česku se objevovaly v cizojazyčných zprávách jen sporadicky. Navíc se o nás ani v jednom případě nepsalo jako o někom, kdo by prosazoval nějaký nový návrh, podstatnou změnu nebo alespoň vyjednal důležitý kompromis. Téměř výhradně jsme byli zmiňováni jako země, která podporuje maďarskou pozici nebo drží s Poláky. Jako bychom neměli absolutně žádnou vlastní agendu.
Není to přitom dáno tím, že by Česko platilo za příliš malého hráče, než aby mohlo něco znamenat. Problém pramení spíše z faktu, že premiérova silná slova, kterými se prezentuje na domácí půdě, v Bruselu povětšinou bleskově metamorfují v nenápadné ticho. Na ostře sledované tiskové konferenci v průběhu summitu teď například vystoupil s tím, že Česko vlastně jen tak stojí opodál a sleduje, co se děje, protože projednávaná agenda nás vlastně nijak zvlášť nezajímá.
Lze se pak divit, že s vlažnými neutrály, kteří se dobrovolně odebírají do postavení mimo hru, nikdo nespěchá ztrácet čas? O čem se dá s takovou zemí mluvit?
Plynule o ničem
Být spojencem výrazného Viktora Orbána - jak jsme dnes v Bruselu často vnímáni - by samozřejmě nemuselo být špatné třeba v klíčových zápasech o peníze. Kynula by z toho naděje, že nám to také něco přinese. Čím nám ale prospěje fakt, že jsme podporovali odmítnutí klauzule, podle níž by čerpání peněz z unijních fondů všeho druhu bylo vázáno na dodržování společných hodnot právního státu, svobodných médií a soudní nezávislosti?
Že se v této věci přidala k Maďarsku Varšava, se vzhledem k rozsáhlé reformě polských soudů a manipulacím s tamními veřejnoprávními médii zdá být samozřejmé. Jaký zájem na tom ale máme my?
Andrej Babiš žádné vlastní silné téma nemá a jaksi mimochodem se od Viktora Orbána nechává využívat v jeho svatém boji za legitimitu "iliberální demokracie". Muž, který jindy tak starostlivě počítá, co dostane za to, že někomu vyhoví, se najednou bez zřetelného záměru nechává vtahovat do stínu maďarského kolegy, aniž by dokázal vysvětlit, jaký benefit za to získá. Nehledě na to, že takový postoj staví do velmi nezáviděníhodné role českou eurokomisařku Věru Jourovou, protože je to právě ona, kdo má na starosti dodržování společných unijních hodnot.
Na nejdůležitějším unijním jednání za poslední roky Česko zapadlo. Sebevědomá vystoupení premiéra na domácí půdě na tom nic nezmění. A ani fakt, že výborně ovládá hned několik jazyků, nic nezmění na tom, že jeho evropská politika postrádá nejen strategii, ale už prakticky i jakýkoli obsah.
