Senioři jsou všeobecně považováni za covidem nejohroženější skupinu. Postupně se očkují, časem snad budou chráněni. Mezi mimořádně ohrožené, nikoli přímo virem, ale uzavřením škol a ztrátou sociálních kontaktů, musíme zařadit i nemalou část dětí. Podle odborníků mezi nejohroženější patří celá desetina žáků základních škol.
Už jsem o tom psal v první vlně koronaviru. Stranou pozornosti státu zůstaly rodiny v nesnázích, sociálně ohrožené, slabé, chudé. Loni v dubnu Česká školní inspekce psala: "V přibližně tisícovce škol však třetina žáků s učiteli on-line nekomunikuje a zhruba ve sto školách není do on-line distančního vzdělávání vůbec zapojena více než polovina žáků."
Podle pozdější zprávy o vzdělávání na dálku "bez on-line komunikace se školou zůstal zhruba každý šestý žák základní školy, a v některých středoškolských oborech dokonce jedna pětina žáků", asi 200 tisíc žáků základních a středních škol. Evidováno bylo zhruba "deset tisíc dětí, s nimiž se školám nepodařilo navázat komunikaci ani žádným jiným způsobem (například telefonicky, osobně v budově školy nebo doručením podkladů do schránky, přes sociální služby a neziskové organizace), a jejich vzdělávání ze strany školy tedy nebylo realizováno vůbec".
Děti žijí ve velmi rozličných podmínkách. Více než 40 tisíc z nich má ze zákona nárok na podpůrná opatření třetího, čtvrtého a pátého stupně. Jsou závislí na zajištění intenzivní podpory, aby mohli být ve škole i za normálního stavu, natožpak v pandemii. Jinak se nemohou úspěšně vzdělávat. Nejde jen o holky a kluky z chudého prostředí, ale také o děti s těžkým zdravotním postižením či chronickým onemocněním, jejichž školy byly a jsou zavřené a řada rodičů sama doma nezvládne jejich vzdělávání.
Tohle víme od loňska a situace se zhoršuje, uzávěra trvá příliš dlouho. Proto Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) společně s dalšími organizacemi (Člověk v tísni, Locika, Nevypusť duši) a s podporou dvou desítek dalších organizací zveřejnily Apel na vládu ČR: Děti jako vládní priorita. Znovu se zde opakuje, že nouzový stav má těžké důsledky pro všechny děti, ale fatální pro ty nejvíce ohrožené: na jejich vzdělávání a duševní zdraví. Zopakujme, jde o každé desáté dítě. Není možné ke všem dětem přistupovat stejně, není možné školy prostě zavřít pro všechny od třetí třídy nahoru a nazdar.
Výzkum, který společnost PAQ Research vypracovala pro organizaci Učitel naživo, uvádí: "Děti v průběhu distanční výuky a opatření proti koronaviru významně, o více než polovinu omezily svoje sociální kontakty mimo školu. Počet dětí, které se mimo školu scházejí s kamarády, klesl z více než 70 % na konci září, tedy v době počínajících restrikcí, na 33 % na začátku listopadu. Děti rovněž přišly o téměř všechny svoje sportovní, kulturní a umělecké aktivity (kroužky). V souběhu s těmito změnami se podle většiny rodičů (55 %) zhoršila i pohoda a pocit štěstí dětí." Izolace může mít u části dětí katastrofální dopad na duševní pohodu a zdraví.
Více dětí se pokouší o sebevraždu
Průzkum Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty UK zpracovaný s Odbornou společností pro prevenci rizikového chování a Katedrou psychologie Pedagogické fakulty UK ukazuje, že se zvyšuje riziko především u takzvaných nelátkových závislostí, jako jsou sociální sítě, gaming, on-line pornografie.
Tím nekončíme, Linka bezpečí uvádí, že v průběhu první vlny pandemie zaznamenala až třicetiprocentní nárůst hovorů s tématem násilí v rodině, třicetiprocentní nárůst osobních problémů a psychických potíží či třicetiprocentní nárůst problému s internetem, včetně sexuálního zneužívání.
Výzkum, který pro Nadaci České spořitelny připravuje společnost PAQ Research sociologa Daniela Prokopa, odhalil zvýšený počet konfliktních situací především v rodinách s dětmi na prvním stupni základních škol.
Nejen mezi dospělými, i mezi dětmi a mladistvými je pozorován dramatický nárůst duševních obtíží. Výrazně se zvýšil počet dětských sebevražedných pokusů, přibývají úzkostné a depresivní stavy.
Autoři Apelu žádají, aby stát nejohroženějším dětem poskytl osobní podporu. Aby tyto holky a kluci buď mohli chodit do školy, nebo jim byla nabídnuta podpora ve škole či doma.
Apel připomíná, že "každá škola má povinnost identifikovat děti, pro které je dlouhodobé distanční vzdělávání výrazným rizikovým faktorem". Nejsou v kontaktu se školou déle než dva týdny, neúčastní se on-line výuky, zhoršuje se jejich chování či výsledky, nespolupracují se školou. Škola má vědět o dětech, které mohou být ohrožené rodinou, vykazují známky psychických obtíží nebo mají náročnější speciální vzdělávací potřeby a nemohou se do distančního vzdělávání řádně zapojit. Škola má spolupracovat s lokálními sociálními službami a OSPOD, ohrožené dítě se může přihlásit také samo.
Nenechme ohrožené děti vypadnout ze systému
Škola by měla být povinna vědět, nakolik jsou děti zapojené či nezapojené do distanční výuky, sledovat je, starat se o to.
Na vládu je apelováno, aby učitelé v každodenním kontaktu s dětmi měli přednostní nárok na očkování a aby dostávali kvalitní ochranné pomůcky. Stejně důležité je, aby mohli spolupracovat s psychology, speciálními pedagogy atd. Děti mají podstupovat PCR testy. Pokud jsou v karanténě, "musí mít zajištěnou jinou vzdělávací podporu (např. individuální on-line výuka, sledování výuky prostřednictvím kamery ve třídě) se zohledněním jejich vzdělávacích potřeb".
Každá škola má mít podle Apelu otevřenou třídu nebo třídy "pro děti ohrožené školním neúspěchem a duševními problémy" a organizovat výuku s ohledem na aktuální protiepidemická opatření a počet aktuálně ohrožených žáků.
Důležitý prvek, asistenti pedagoga a jiní pedagogičtí pracovníci mají mít možnost "po dohodě s dítětem a rodiči docházet do domácího prostředí a individuálně podporovat děti, které se nemohou účastnit prezenční výuky ve škole a zároveň jsou ohrožené školním neúspěchem nebo duševními obtížemi (např. děti s těžšími zdravotními handicapy, chronickým onemocněním, oslabenou imunitou, duševním onemocněním)".
Vláda je žádána, aby školy uzavírala podle aktuální epidemické situace v daném území, ne plošně. Aby dětem umožnila "smysluplně trávit volný čas a předcházet důsledkům dlouhodobé sociální izolace". Aby ohrožené děti mohly v malých skupinách využívat služeb nízkoprahových zařízení a dalších podpůrných sociálních služeb.
Apel vládu nevyzývá k plošnému otevření škol ihned, to je zjevně nereálné a nebezpečné. Nabízí však promyšlené konkrétní návrhy, jak zmírnit ničivé dopady na duševní zdraví a životy nejohroženějších dětí.
