Nevíme, jestli se těžce nemocný prezident Miloš Zeman uzdraví natolik, aby mohl vykonávat svůj úřad. Zatím jedinou dostupnou, relevantní zprávu předal předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS), který si ji vyžádal na Ústřední vojenské nemocnici. Podle ní teď Zeman funkci vykonávat nezvládne a je krajně nejisté, jestli se k výkonu pravomocí vrátí.
Automaticky, aniž bychom Miloši Zemanovi přáli cokoli zlého, tedy vyvstává otázka, kdo by se měl stát příštím prezidentem. Protože tento nejvyšší ústavní, jaksi navzdory ústavě přímo volený post má mnohem větší význam, než jak to z ústavních článků vyhlíží. Ukazuje se, že prezident, pokud je to silná figura, dokáže měnit zahraniční politiku, až neuvěřitelně mávat domácí politikou, ale hlavně má (pokud je dost šikovný a protřelý) obří vliv na veřejné mínění.
Celý koncept přímé volby je pak vytvořen tak, aby jedinec, prezident, jaksi vyvažoval všecky ostatní politiky. Proto je mimořádně důležité, koho si čeští voliči na Hrad příště zvolí.
Během státního svátku 28. října jsme viděli, koho by si přálo Zemanovo okolí. Mynář a spol. zřejmě sázejí na to, že kdyby po Zemanovi usedl na trůn Václav Klaus (80), možná by se udrželi na svých značně se kymácejících židlích. To je asi jedno z vysvětlení, proč Klausovi seniorovi umožnili řečnit v Míčovně Pražského hradu na akci pořádané postbolševickou partou Českých bojovníků za svobodu (jejichž název je pravým opakem poslání tohoto spolku).
Druhé podstatné vysvětlení je, že Klaus takto veřejně zas jednou mohl šířit nacionalistickou propagandu, nenávist k Evropské unii a Západu, de facto tedy udělat velmi silnou kremelskou agitku. Mynář a spol. nám, ale hlavně Zemanovým voličům ukázali, koho by místo nemocného praještěra české politiky chtěli - praještěra číslo dvě, který ovšem není zdevastován alkoholem. (Klaus senior se ke kandidatuře zatím nepřihlásil, možná ještě váhá, možná si není jist, zda by měl na své straně silné sponzory, jaké měl Zeman.)
Nepůjde o všechno, půjde zase o změnu
Klaus pravil, „že jsme se ocitli na další z klíčových křižovatek, na nichž znovu začíná jít o všechno“. Oproti němu doufáme, že babišismus byl ve volbách poražen. Nyní jde o jakýsi druhý díl tohoto střetu. V prezidentské volbě nepůjde asi „o všechno“, ale o to, jak dlouho se ještě udrží názory typu „nevědecká klimatická chiméra“ (Klaus v Míčovně), Moskva a Peking to s námi myslí dobře (Hrad), covid-19 je záminka k omezování občanských práv a svobod (Klaus), ale taky názory, jež odmítají rovnoprávnost žen, úplnou rovnoprávnost leseb a gayů, inkluzi, vidění občanů jako „nepřizpůsobivých“ atd.
Kdo tedy po Zemanovi? Koho preferovat? Především asi osobnost, která nebude hrát Zemanovu hru na „poloprezidentský systém“. Tohle je velmi důležité. Ingerence Zemana do vládní působnosti (kdo bude a nebude ministrem, kdo bude a nebude velvyslancem, otáčení směru české zahraniční politiky, jakási sólo jízda na koni moci výkonné). Ale zároveň by měl prezident sledovat zájmy občanů, především těch zapomenutých a slabých, opovrhovaných, pokud se jich vláda odmítá zastat.
Současně se hledá osoba, kterou nebudou moci dezinformační servery (a třeba Rusové, kteří je často krmí) využívat pro své cíle, tedy pro rozklad české demokracie. Už jen proto absolutně nepadá v úvahu Václav Klaus, který mimo jiné kousky jezdil do Německa podporovat Rusy podporovanou Alternativu pro Německo (AfD).
Stejně tak lze jako hrozbu v úřadu prezidenta vidět i Andreje Babiše. On by sledoval výhradně svoje cíle, tedy cíle Agrofertu a ANO, to, čeho jsme se snad už zbavili, by se pokoušel dostat v příštích volbách zpátky v plné parádě.
Mnohem těžší než říci „kdo ne“, je říci „kdo ano“. Kromě výše uvedených parametrů bychom si měli uvědomit, že nehledáme spasitele ani nehledáme dalšího Václava Havla, nehledáme pana Dokonalého. Hledáme někoho, kdo umí být týmovým hráčem a už předvedl, že je demokrat. Je lhostejné, jestli to bude muž, nebo žena (jistě, ženu prezidentku jsme ještě neměli).
Konec praještěrů s krvavými zuby
Mluví se o generálu Petru Pavlovi. Výhrada: za minulého režimu byl členem KSČ. Výhrada v Česku po 32 letech od revoluce až komická. Generál Pavel je jeden z mezinárodně nejúspěšnějších Čechů, stal se dvojkou v Severoatlantické alianci, fascinující. Nehnal by nás k Moskvě a Pekingu, byl by jistě s to spolupracovat s vládou, zná velmi dobře rizika, která nás ohrožují, venku by byl přijímán s úctou. Jednou z podmínek (v dané situaci) ovšem je, aby měl podporu obou koalic, Spolu a Pir/STAN. Aby měl pokud možno podporu občanské společnosti (Milion chvilek pro demokracii a další spolky).
Mluví se také o ekonomce Danuši Nerudové, vysokoškolské pedagožce a donedávna rektorce Mendelovy univerzity. Protiargument zní, že není dost známá. Známou se může poměrně rychle stát, jde jen o to, jestli by našla dostatečnou podporu jak koalic, tak i občanů, třeba i těch, kteří koalice nevolili.
Ve hře je řada dalších jmen, Dana Drábová, Věra Jourová (těžko představitelné, že by kandidovala proti Babišovi), Miloš Vystrčil, Lenka Bradáčová, Michael Kocáb, Josef Středula, Miroslav Kalousek a další a další. V přímé volbě bude důležité, aby kandidát nebyl vnímán jako dělitel společnosti. Pokud bude kandidovat Babiš, bohatě stačí jako rozdělovač on. Podobně se to má s Tomiem Okamurou, Janou Bobošíkovou a podobnými typy kandidátek a kandidátů.
Nezapomeňme, co se říkalo a psalo před sněmovními volbami o Petrovi Fialovi: slabý, nemastný neslaný, dokonce ho někteří viděli jako neschopného. Jeho koalice však porazila Babiše. Tenhle nevýrazný slušňák slavil úspěch.
I to je znamení, že se trend mění, že mnozí lidé mají dost možná plné zuby praještěrů s vyceněnými krvavými zuby, ale i šíbrů, kteří veřejnosti bezostyšně lžou. Možná začíná být poptávka po někom slušném, kdo není trestně stíhán, kdo nemluví sprostě a není nalitý, kdo nemává pěstičkami a miliardami, kdo nám venku nebude dělat ostudu a doma zavírat Hrad.
Kontroverzní, narcistní prezidenty jsme měli dva za sebou, teď by to chtělo někoho střízlivého, nesprostého, nebojujícího proti rouškám a ochraně přírody, někoho, kdo bude českou společnost hojit.
