Červnový model agentury STEM pro volby do sněmovny naměřil lidovcům 2,5procentní oblibu. Nedaří se jim vyhrabat z nízkých čísel, nedaří se jim oslovovat voliče. Možná proto bývalý předseda KDU-ČSL a dnes poslanec Pavel Bělobrádek nedávno na CNN Prima NEWS znovu vytasil kritizovaný nápad, že je třeba více zdanit bezdětné. Snadno se vypořádal i s argumentem, že některé ženy, některé páry prostě mít děti nemohou: bezdětní nechť si děti adoptují.
Bělobrádek považuje za samozřejmé, "že by měly v důchodové reformě být určitě prvky, které zohlední, že lidé přinášejí i lidský nebo sociální kapitál, to si myslím, že je zcela spravedlivé, a je otázka, jakou najít formu. Jestli je možné, že se zvýší odvody všem a potom budou slevy pro ty s více dětmi, tak to mi smysl dává." Vysvětluje lidovecký pohled na věc, podle něhož jsou dvě zásluhové části důchodů - jedna jsou odvody a ta druhá je výchova nových plátců v systému. Takže ten, kdo nevychovává nové plátce, musí nějakou formou logicky na důchody připlatit.
Lidovecký expředseda dále zdůrazňuje, že nemají být "trestáni ti, kteří děti mají, za to, že je mají. Doteď to tak bylo. Matka, která má děti, dříve chodila dřív do důchodu, ale jinak se jí vypočetl nižší důchod, protože byla s dětmi doma. Nejenže si nemohla vydělat vyšší peníze, ale měla i mnohem těžší postavení na trhu práce. Žena s dětmi je u zaměstnavatele vlastně handicapovaná". Důchodová reforma by podle něj měla zahrnout i tento aspekt.
Lidovci, jejichž předseda Marian Jurečka vede ministerstvo práce a sociálních věcí, a je tedy za důchody ve vládě odpovědný, drží starou představu o důchodech: já vydělávám (také) na důchod mých rodičů, mé děti vydělávají na důchod můj, má vnoučata budou mimo jiné vydělávat na důchod mých dětí. To je průběžný penzijní systém.
K tomu jen, nikoli poprvé, dodám, že si ve skutečnosti platíme penzijní pojištění, z čehož plyne, že zákonná představa je úplně jiná. Pojišťujeme sami sebe, ne své rodiče. Ostatně i všelijaké další důchodové "pilíře" pracují s tím, že si já sám šetřím na důchod, abych ve stáří neživořil.
Několikrát jsem už o českých penzích psal. V úvahách o tom, jak na ně má stát získávat peníze, neustále hrají roli děti, tedy nutnost, aby nás neubývalo, abychom se dostatečně rozmnožovali. Přitom víme, že prognóza demografů je v tomto smyslu vysloveně negativní, přibývat nás nebude, dlouhodobě dokonce nepomohou ani uprchlíci, kteří nám teď hodně pomáhají. A zároveň se dožíváme stále vyššího věku. Kdyby tohoto aspektu nebylo, o nic by nešlo.
Náš národ se podle prognóz bude scvrkávat a je takřka nemožné představit si účinné opatření, stimul, který by dvojice či rodiny vedl k tomu, aby plodily více dětí. Jak silný by ten bonus musel být, aby se to "vyplatilo"?
Dítě jako věc, jako investice
Lidovci tvrdí, že lidé nemají být za děti "trestáni". Míní to čistě věcně, materiálně. Dítě je něco jako auto nebo dům, nebo něco jako investice. Něco stojí, musíš do něj nasypat peníze. Je prostě drahé. Abys ho tedy chtěla/chtěl, musí ti stát nabídnout aspoň dojem, že nebudeš vysloveně tratit.
Z tohoto u lidovců až překvapivě materialistického pohledu na věc se cosi úplně vytratilo. Vztah, potřeba, radost z dítěte, smysl plození, reprodukce. Lidovci ale zároveň jako by vůbec nechápali, jak se změnil svět kolem nich. Jak silně je spotřební, hedonistický, zábavní, "užívací".
V takto konzumně uvažující společnosti by rodina na dvě až tři děti potřebovala nejen slevu na dani, nejen přídavky, ale taky dennodenní vychovatelku. Aby rodiče mohli plně užívat života. A úplně ideální by bylo, kdyby tu vychovatelku, tedy aspoň z poloviny, platil stát.
Opravdovou perlou v rozhovoru s Bělobrádkem je tato jeho představa: "Samozřejmě, kdo nemůže mít děti, tak může adoptovat, takových párů ze svého okolí znám stovky. Ti, kteří děti nechtějí, tak to je jejich rozhodnutí. Na druhou stranu je neoddiskutovatelné, že penze bezdětných, a je jedno, jestli je to kněz nebo někdo, kdo se dobrovolně rozhodl děti nemít, tak jejich penze budou platit děti ostatních."
Jistě je skvělé, cenné, když rodiny adoptují děti. Ale vydávat to za řešení je absurdní, adopce, jak známo, populační přírůstek bezpochyby nezajistí.
Co by snad některé mladé rodiny rozhoupalo, aby měly ne jedno, ne dvě, ale více dětí, je celkem taky známo. Možnost sehnat slušné bydlení, které nespolkne velkou část jejich výdělku. Samozřejmá dostupnost předškolní péče. Možnost mít zaměstnání s flexibilním úvazkem pro ženy i muže. Běžné kratší úvazky opět pro matky či otce. A tím pochopitelně nekončíme…
Pojďme to posunout ještě o kousek dál, blíž k současné době. Mladí lidé často nechtějí mít děti nejen proto, že žijeme v době hedonistické, že si chtějí užívat, takoví nejsou všichni, ale z jiných důvodů. Sužují je oprávněné obavy z budoucnosti: válka za humny a ruské vyhrožování Západu třetí světovou válkou. Klimatické změny, jež mění přírodu, životní podmínky a mohou vyvolat obří migrační vlny. Obecně prudce se měnící realita. Uvědomují si, že planeta jako celek je těžce přelidněná. Ale nejde jen o drtivé vnější okolnosti, sami mají často úzkosti, deprese, sehnat potom odbornou pomoc je opět složité a často drahé.
Do takové reality se vám potom rodit děti nejspíš nechce. A buďme si jisti, že ani sleva na dani ten opatrný, odmítavý postoj a okolní nejistotu nezmění.
Ještě se však vrátím k lidoveckému ryze materiálnímu pohledu na děti a na rodičovství. Potomky přece primárně nemáme proto, aby se nám vyplatili, ani proto, aby nám za třicet čtyřicet let platili důchod. Děti máme proto, že jsme k tomu puzeny a puzeni, že je to naše základní přirozenost, že tak budujeme naprosto výjimečné vztahy. Jakmile tento antimaterialistický pohled zaniká, je vytlačen věcným a na sebe zaměřeným, pak dětí přirozeně ubývá.
A když dětí ubývá a bude ubývat a zároveň populace zjevně stárne, pak se prostě musí hledat jiné, chytré, razantně moderní cesty, jak shánět peníze na důchody. Opakovat donekonečna "potřebujeme víc dětí" nebo "adoptujte sirotky" prostě nepomáhá. A lidovcům to voliče nenažene, takhle se ze dvou a půl procenta obliby nevyhrabou.
