Jedni usilují o to, aby slovo "lídr" mělo svůj ekvivalent i v ženském rodě - "lídryně".
Jiní zase zatracují přechylování příjmení, které v češtině i cizinkám připojuje ke jménu koncovku - ová.
I takto (ale samozřejmě nejen takto) vnímají mnozí rovnoprávnost mezi mužem a ženou, která je jedním ze základních principů moderní evropské společnosti. A 19. červen je přímo tomuto tématu zasvěcen - v roce 2006 vyhlásila společnost Gender Studies, k níž se připojily dalších neziskové organizace, toto datum za Den rovnosti žen a mužů.
Nicméně snahy "zrovnoprávnit" muže a ženu i v českém jazyce zatím příliš nadšení nebudí. Například v anketě Aktuálně.cz drtivá většina čtenářů uvedla, že se jim výraz lídryně nelíbí (v angličtině se ale zhruba za desetiletí prakticky zabydlely výrazy jako policewoman pro policistku či spokeswoman pro mluvčí).
| Čtěte zde: | Pražákům je hej. Šest ze sedmi nesmí volit primátora |
Jazykoví odborníci už řadu let používají termín genderová lingvistika a někteří z nich - například Jana Valdrová - míní, že současný úzus, kdy v jazyce stále existují tzv. generická maskulina (tedy např. generál, ale ne generálka, lídr, ale ne lídryně) už nevyhovuje.
Přechylování
Přechylování je běžné v například slovanských nebo baltských jazycích (v litevštině se například přechylují příjmení různě pro vdané ženy a svobodné dívky. Mužská příjmené končívají na -as, -is, -ius, nebo -us, dívčí koncovky jsou -aitė, -ytė, -iūtė a -utė, koncovka pro vdané ženy je -ienė), ale třeba i u podstaných jmen v němčině (Fahrer, řidič – Fahrerin, řidička) nebo finštině (tanssija, tanečník – tanssijatar, tanečnice).Valdrová před několika lety s pomocí asociačních testů zkoumala, jak lidé podvědomě vnímají různé výrazy označující povolání či sociální postavení.
"Některá maskulina fungují genericky, tj. dotazovaní je skutečně spojovali s obrazem muže i ženy: student, uchazeč, divák, posluchač, volič, důchodce apod. Čím vyšší však byla společenská a ekonomická prestiž dané funkce či profese, tím více dotazovaných ji spojovalo s obrazem muže - sem patřila např. substantiva právník, poslanec, kandidát, vlastník, šéf, expert, předseda," tvrdí Valdrová ve své knize Ženský obsah v mužské formě - některá úskalí generického maskulina.
| Čtěte také: Blog jazykovědce Václava Cvrčka |
Naopak například lingvistka Světla Čmejrková v článku Žena v jazyce (vyšel v roce 1995) zastává názor, že ženy se nemusí cítit v jazyce "neviditelné", protože čeština na rozdíl od jiných jazyků používá přechylování a celou řadu vlastních "ženských" koncovek).
Spory mezi zastánci -ová a jeho odpůrci se už staly evergreenem diskusí nejen na internetu. Jedni poukazují na skutečnost, že bez koncovky - ová není v češtině možné ženské příjmení skloňovat (vznikají pak podivná spojení jako např. "setkal se s panem Brownem a paní Brown").
| Michaela Marksová-Tominová: Zpropadené -ová |
Blog Josefa Kašpara: O přechylování trochu z druhé strany |
Druhé rozčiluje, že koncovka komolí jména cizinek a to někdy až do podoby, kdy je sami jeho nositelky nepoznají. Či že evokuje vlastnický vztah (Novákova žena = Novákova=Nováková).
A jak to vidíte Vy? Měla by se čeština přizpůsobit době a více odrážet rovnoprávnost mezi ženou a mužem? Či jakékoliv podobné snahy měnit zavedené zvyklosti a pravidla jazyku ubližují?
|
Blog Lindy Sokačové: Ženy zpátky do domácnosti? Matka jako ze žurnálu |
Blog Alexandra Tomského: Jak lvice bijem o mříže Liberté, egalité, fraternité a ženy |
