Oba dva jsou odvážní sólisti, mikromanažeři s problémem vidět celek, zato s velkým talentem se s každým rychle rozhádat. Jeden emotivní Slovák vládne Česku, druhý Slovensku a oba dva nyní schvátila touha jedním velkým gestem zachránit obě země někdejší federace před koronavirem.
Problém je, že to velké gesto se jmenuje Sputnik V.
Nikde není řečeno, že se časem ruská vakcína nezařadí mezi ty nejpoptávanější v boji s covidem-19. Ale dokud něco takového neřekne Evropská léková agentura, jde jen o nezodpovědný hazard, vzbuzování planých nadějí a v posledku také vytváření domácího i evropského geopolitického problému, který by si každý rozumný politik uprostřed krize odpustil. Nezdá se ovšem, že by to Andrej Babiš a Igor Matovič chápali.
Partyzán Matovič proti své vládě
Nesouhlas s dosavadním unijním postupem je samozřejmě možný. Ale pokud český a slovenský premiér nemohou bez okopávání "Bruselu" existovat, pomohlo by úplně všem, kdyby se v tom inspirovali třeba u rakouského kancléře Sebastiana Kurze. Ten se kritickým přístupem k práci Evropské komise vůbec netají. S Dánskem a Izraelem založil fond na vývoj nové vakcíny a co více, dokonce si dokáže představit, že se bude v Rakousku brzo očkovat Sputnikem. Ovšem věc má pro něj nepřekročitelnou podmínku - látka nejprve musí dosáhnout schválení u Evropské lékové agentury. Část rakouské politické scény brblá, část je spokojená, ale celkově je klid, protože tento postup dává smysl.
A nyní střih do Česka a na Slovensko. Nejprve asi Matovičův superhrdinský příběh, protože je přece jen o něco šílenější než ten náš. Bratislavský premiér si zcela partyzánsky dohodl dovážku ruské vakcíny, udělal tiskovku před otevřeným letadlem a pak už to šlo ráz na ráz. Zjistilo se, že vůbec nemá představu, jak dosáhnout bleskového schválení Sputniku pro slovenské pacienty. Okamžitě začaly rebelovat menší koaliční strany a ze slovní přestřelky vyšlo najevo, že o dodávce z Ruska sice šéf neinformoval ani svůj vlastní kabinet, o to usilovněji ale spolupracoval s maďarským ministrem zahraničí.
Slováci byli oproti Čechům vždy trochu emotivnější, takže vládní krize má ještě pár dalších absurdních zatáček. Ale nyní, když si pomalu začíná sedat prach zvířený bitvou, se zdá být situace celkem přehledná: prohráli úplně všichni. Matovič selhal v roli superhrdiny, Sputnik je zavřený ve skladech, odkud se jen tak nedostane, koaliční partneři přestali žádat premiérův odchod a Slováci nadále umírají na covid podobným tempem jako před celou touto šarádou.
Státní Babiš pro kontrolu léčiv
To by ovšem bylo, aby Češi zůstali ve stínu svých slovenských bratrů. Zdejší krize sice zatím nemá tak teatrální rozměry (možná i proto, že tuzemský establishment si už vítání letadel užil s čínskými rouškami), neznamená to ale, že se u nás odehrává při boji o Sputnik (či čínskou vakcínu Sinopharm) méně nebezpečné představení.
Podobně jako Matovič, i Babiš zjevně odmítá pochopit, že v těchto otázkách patří v unii rozhodující slovo Evropské lékové agentuře. V prvotním nadšení ze Sputniku se dokonce nechal slyšet, že by ruskou vakcínu mohly odebírat firmy poptávající očkování pro zaměstnance. Na toto pozoruhodné outsourcování státní odpovědnosti sice už naštěstí zapomněl, vzápětí si ale bohužel neodpustil úvahu obdobně zcestnou. Podle ní by schválení od unijního úřadu bylo nejlepší, ale nakonec se prý lze spokojit s razítkem národního regulátora a udělením výjimky od ministra zdravotnictví. Že něco takového zatím Jan Blatný kategorický odmítá, pravděpodobně pro premiéra představuje ten nejmenší problém.
A aby toho nebylo málo, zahájil i novou ofenzivu, jež má získat sympatie Čechů pro ivermektin a další medikamenty, jejichž jméno nikdo neumí vyslovit a jejichž účinky nikdo nedokáže bezpečně garantovat.
Poutník z východu
Sebastian Kurz patrně nevěří svým smyslům při pohledu na to, co se děje severně od rakouských hranic. Jeho vlastní covidová politika je jistě dost riskantní, ale má aspoň jasnou hranici: Sputnik ano, ale ne dříve, než jej schválí unijní agentura. I kdyby si ruský velvyslanec ve Vídni Dimitrij Lubinskij podrážky ušoupal.
Český a slovenský premiér však představují pro Rusy nadílku zabalenou v dárkovém balení. Moskvě navíc bohužel pomáhají i jejich kritici svou vyděšenou a nepromyšlenou reakcí. Na Slovensku nejprve padají velká slova koaličních partnerů o hybridní válce, aby nakonec vyšlo najevo, že z vlády se jim odcházet nechce a vracet Sputnik vlastně také nehodlají.
V Česku pro změnu škodí ty nejtrapnější šovinistické předsudky, podle nichž cokoli pochází z Ruska, musí být z definice škodlivé. To je u vakcíny, která může mít nakonec třeba i docela slušnou účinnost, minimálně neprozřetelné. Zvláště vezmeme-li v úvahu, že momentálně naše země vymírá nejrychleji od druhé světové války.
Primární odpovědnost ale samozřejmě nesou lídři obou států, kteří momentálně stojí před větším úkolem, než na jaký mají. Nikam však neodcházejí, protože nikdo nemá sílu je nahradit. Nezbývá tedy než věřit v zázrak a doufat, že se alespoň dokážou poučit z vlastních chyb. Jen blázen v emocemi nabité atmosféře strachu zoufalým umírajícím lidem slibuje záchranu, o jejíž bezpečnosti nemůže nic vědět.
